Airsoft Czech Army Challenge: reportáž psaná z vyčerpání
Třetí ročník poháru ministra obrany v „airsoftu" (ve skutečnosti test z fyzické a psychické výdrže) potrápil mladé účastníky z civilního i vojenského sektoru o uplynulém víkendu v Železné Rudě tak, že další den by mnozí prostě už nedali...
Foto: Momentka z ACAC 2014
Vezměmě to postupně... Pátek odpoledne příjezd (většina autobusem Ministerstva obrany) do neustávajícím mrholením rozbahněného kempu na pomezí bývalého hraničního pásma na Šumavě. Plánovaný táborák by nezapálil ani Chuck Norris, tak se buřty pod vojenským stanem upražily na grilu, zatímco místostarosta pronesl pár slov o zdejším opevnění dřívější „Železné opony" a vedoucí praporčíci si pak týmy rozdělili do skupin a nastolili pravidla hry.
Kdo zažil ACAC minulý rok, dopředu tušil, že následný spánek bude přerušen. Studenti Vojenské střední školy dokonce drželi v noci hlídky a nemýlili se. Jakmile – s výjimkou oné hlídky – všichni „vytuhli", pořadatelé je v dvacetiminutových intervalech vzbudili a s výstrojí i výzbrojí vyhnali na patrolu.
Po výšlapu na vrchol přilehlé sjezdovky bylo nutné najít v lese patero poválečných bunkrů, v nich kontrolní kódy a ve dvou se navíc vyhnout nastraženým IED. Samozřejmě jen s červeným světlem, pročež většina týmů „bouchla" a body se spíše odečítaly než načítaly. Nemluvě o těch, kdo zabloudili a prošvihli i časový limit.
Foto: Skupinové foto z ACAC 2014
Po tomto úvodním nevyspání čekala týmy dopolední rotace na disciplínách elektronické střelnice, překážkové dráhy doplněné o – pro mnohé naštěstí jen dobrovolný - souboj se psem na místním „cvičáku", především ale boje ve vyklizené horské chatě, alias CQB. Odpoledne se zdálo nejprve oddychové, protože po obědě následovala přednáška o CLS – care under fire – v podání armádních instruktorů z 25. protiletadlového raketového pluku. Jenže...
Foto: Momentka z ACAC 2014
Následovala praxe, všichni se opětovně rozehřáli (či spíše rozpálili, to už mrholení vystřídalo ostré slunce) „drobným" tělocvikem simulujícím stres a vyčerpání pod palbou, aby si následně vyzkoušeli tahat zraněné spolubojovníky, opět s výstrojí i puškami, do skrytu a tam v leže nasazovat turniket.
Následně si v lese pod palbou skrytého ostřelovače a s použitím dýmovnice totéž zkoušeli už za body „na ostro". Odpolední program se ještě rozšířil o přednášku o vojenském lezení, kterou – dobrovolně – doplnilo překonání svahu a potoka po nataženém laně. Psychicky i doslovně na to „neměl koule" zdaleka každý.
Foto: Momentka z ACAC 2014
Tento program zajistil instruktor z nedaleké posádky v Klatovech, který po věčeří ještě seznámil účastníky turnaje se zásadami survivalu, zvláště přežití v horách (ostatně vede výcviky právě v okolí Železné Rudy).
Nebylo divu, že všichni ulehli ještě před oficiální večerkou a dobře udělali, protože před rozedněním byli vzbuzeni k nástupu do autobusu, vysazeni na neznámém místě se zadáním vyběhnout na horu Pancíř a – jak se dozvěděli na vrcholu– dostat se v limitu zpět do kempu.
Foto: Momentka z ACAC 2014
Někteří si za svítání těch zhruba deset kilometrů dali jako běh, jiní jako pochod, několik opět zabloudilo a pár ze zdravotních důvodů vzdalo. Přesto po snídani všichni zvládli ještě odrotovat tři velké bitvy – obranu/dobývání chaty ve svahu. Je třeba podotknout, že po dvou ročnících na Tankodromu Milovice šlo o velkou změnu – ne ani tak v obecné povaze disciplín (sic!), ale horský terén a vrtochy počasí daly všem zabrat.
CQB se rovnalo – i přes sníženou účinnost zbraní – pořádným šrámům na kůži (vzdor doporučení měl celoobličejovou masku jen jeden hráč), praní se cvičenými psy dělá modřiny i přes ochranný rukáv, především ale šlapání kopců, pohyb lesem či mokrou loukou zničí nohy každému, kdo nestíhá měnit ponožky nebo teprve rozšlapává kanady.
Foto: Momentka z ACAC 2014
Přičteme-li nevyspání, je nakonec třeba před všemi smeknout, protože poslední zářijový víkend prošli něčím, co už je srovnatelné s výcvikem vojenských profesionálů (ti ostatně na straně pořadatelské služby také absolvovali „záhul"). Putovní pohár nakonec putoval do Vojenské střední školy Moravská Třebová. Kromě jejích dvou družstev se výborně umístily ještě Angels Bravo a především nováček, který to měl jen kousek od domova, Airsoft Nýrsko.
Komentáře