Pakliže jsme si před týdnem představili úkoly a strukturu ozbrojených sil, pak je nutné se ještě zastavit nad jejich angažmá v nejrůznějších misích a vůbec definovat mezinárodní bezpečnostní závazky našeho státu. Představy občanů jsou v tomto směru velice nepřesné.

Proto tedy projdeme ve zkratce principy OSN, NATO (článek 5 možná nezní tak, jak si myslíte) a EU (ač zde je bezpečnostní politika okrajová). A za týden se můžete těšit, že vzpomeneme na nejdůležitější angažmá naší novodobé armády v zahraničních operacích, plus probereme právní omezení jejího působení.

Foto: Vyznamenání českých vojáků nasazených v Mali

Psali jsme:Jaká nová samohybná děla přicházejí v úvahu pro Armádu ČR?

Organizace spojených národů (OSN, UN)

Začínáme touto organizací, protože je nejstarší. Vznikla jen pár měsíců po druhé světové válce, a sice proto, aby dalším tak hrozivým válkám zabránila. Představa, že zástupci téměř všech zemí světa se domluví diplomaticky na Valném shromáždění, se samozřejmě nikdy nenaplnila. A nepomohlo ani to, že každý stát má hlas se stejnou váhou. Ačkoli...

Problémem OSN je Rada bezpečnosti, kterou sedm dekád po válce tvoří stále ty samé vítězné mocnosti: Rusko, Čína, USA, Velká Británie, Francie. A pak deset volených členů (vždy na dva roky). Jak známo, mezi stálými členy rady se uplatňuje právo veta a nejčastěji slýcháme z televizních zpráv, že jej využilo Rusko.

Foto: Pod hlavičkou OSN v bývalé Jugoslávii

Než ovšem budeme kritizovat neakceschopnost OSN ve vojenských otázkách, je třeba připomenout, že pozorovatelské a mírové mise tvoří jen menší část aktivit Spojených národů. Existují desítky organizací počínaje regulací mezinárodního rybolovu a konče fondem na podporu žen celého světa. Nejznámější jsou organizace pro vědu a kulturu (UNESCO), dětí (UNICEF), ale také měnový fond (MMF) či organizace práce (ILO).

Psali jsme:Vojáci z Hranic vyzkoušeli Tatry a nacvičovali reálné nasazení minometné baterie

A teď zpět k bezpečnosti - podle Charty OSN „Rada bezpečnosti určí, zda jde o ohrožení míru, jeho porušení nebo útočný čin, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření mají býti učiněna." To je ostatně to, nač se obvykle čeká, když se rozhoduje o vojenském zásahu na vynucení míru. A pokud jej rada nevydá (protože Rusko nebo Čína vetuje), tak „Amerika vlítne někam bez mandátu" (Rady OSN). Nic víc, nic míň.

Z členství v OSN pochopitelně státům vyplývají závazky, včetně vojenských, takže nikoli jen NATO nás tlačí, abychom nezanedbávali armádu. „Aby přispěli k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, všichni členové Spojených národů se zavazují, že Radě bezpečnosti na její výzvu poskytnou podle zvláštního neb zvláštních ujednání ozbrojené síly, pomoc a prostředky, potřebné pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, v tom i právo průchodu."

Oproti NATO zde máme ovšem jeden zásadní (?) rozdíl: „Dojde-li k ozbrojenému útoku proti některému členu Spojených národů, nic v této chartě není na překážku přirozenému právu na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti." Celý text charty zde.

Severoatlantická aliance (NATO, OTAN)

V NATO je alfou a omegou článek 5 Washingtonské deklarace, který ovšem zní ve skutečnosti poněkud jinak, než si většina lidí myslí. Dokonce neříká o moc více než Charta OSN, odvolává se na ní a toliko dává naději, že pokud ještě někdo z partnerů v NATO bude mít bojeschopnou armádu, snad i usoudí za vhodné její silou sousedovi pomoci. Nu posuďte sami, co vlastně říká ten slavný článek 5:

„Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti." Celé znění zakládacího dokumentu zde.

Foto: Vstup ČR do NATO před 15 lety stvrdily i poštovní známky

Posouzení ponecháme na čtenáři. Faktem je, že od vzniku NATO v roce 1949 byl článek 5 aktivován jen jednou, a to bylo po útocích na USA 11. září. A to byl skutečně přelom i kvůli podstatě útoku. Když NATO vzniklo, jeho první tajemník definoval jeho úkoly takto: „Udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi."

Sice se teď v době ukrajinské krize zdá, že to o Rusku opět platí, ale globálně se povaha hrozeb, a tudíž i kýžená strategie a taktika, diametrálně změnily.

Evropská unie (EU)

Členská základna Evropské unie a Severoatlantické aliance se z velké části překrývá – členy obou organizací je 21 států unie. Přestože kořeny jejich spolupráce sahají do poloviny minulého století, téma společné bezpečnostní a obranné politiky bylo formálně nastoleno až v roce 1999.

Jak už to v EU bývá, angažuje se za tímto účelem řada institucí a agentur. Mezi nejdůležitější patří Evropská obranná agentura, která má za úkol hledat cesty, jak harmonizovat a koordinovat vyzbrojování armád členských států, a tak ušetřit finanční prostředky.

Foto: Aktuální mise EU

Státy EU se také angažují v regionech, v nichž si problémy nebo dokonce krize vyžádaly zapojení vnějších aktérů, pochopitelně s mandátem Rady bezpečnosti OSN. U nás je nyní jednoznačně nejznámější EUTM (EU Training Mission) v Mali, protože se jí účastní i naši vojáci, povědomé by vám ale mohly být i operace Atalanta (proti somálským pirátům) nebo afghánský EUPOL, v jehož rámci je cvičena tamní policie. Přehled všech aktuálních misí EU naleznete zde.