Velcí bitevní psi conquistadorů vyvolávali u indiánů obrovský strach
Jak je známo, pro domorodé obyvatele Ameriky znamenal kůň i pes pozoruhodný úkaz, který budil hrůzu. Domorodci chovali pouze drobná ochočená zvířata: šlo buď o Kynkažu (Potos flavus), což je malá stromová šelma, příbuzná mývalům a nosálům, nebo psovitou šelmu zvanou Maikong (Cerdocyon thous), který se živí kraby a raky při pobřeží. Oproti těmto drobným zvířátkům tak působili oni obrovští pyrenejští psi (příbuzní mastifů) opravdu hrůzně. Španělé si tuto skutečnost záhy uvědomili a umně ji využívali.
Psi doprovázeli Kryštofa Kolumba již na jeho druhé plavbě. Dle jeho slov deset Španělů se psem vyvolává u indiánů větší strach, než sto Španělů bez psa. Váleční psi navíc často nosili do boje různé typy "brnění", často osazené hroty a dostávali pravidelný žold. Opravdu cenný pes tak mohl dostávat o polovinu vyšší žold než např. lučištník. Páter Las Casas podal zprávu o bitvě u La Vega Reál, kde tehdy nasazení psi domorodce prakticky zničili, jeden pes sám dokázal vyřadit více než sto indiánů. Dodnes se zachovala jména těch nejslavnějších „indiánobijců“ - Becerrillo, Leonciello, Bruto, Amigo a mnoho dalších.
Foto: První zdokumentované nasazení válečných psů v Americe proběhlo již roku 1495, kdy 20 mastifů nasadil Bartoloměj Kolumbus (1461–1515) v bitvě u Santa Maris el Antigua a Darien. Následujícího roku psy úspěšně použil také se svým bratrem Kryštofem Kolumbem | warhistoryonline
První zdokumentované nasazení válečných psů v Americe, proběhlo již roku 1495, kdy 20 mastifů nasadil Bartoloměj Kolumbus (1461–1515) v bitvě u Santa Maris el Antigua a Darien. Následujícího roku pak psy úspěšně použil i se svým bratrem Kryštofem Kolumbem. Tito psi byli speciálně vycvičeni k boji proti lidem a velice často byli využívání i ke sportovnímu lovení lidí nazývanému „la Monteria infernal“. Existuje např. příběh, kdy se guvernér ostrova Haiti, don Diego de Salazar, chtěl pobavit a také odměnit psa, který už dlouho neměl příležitost roztrhat indiána. Zavolal si tedy jednu indiánskou stařenu, dal jí do ruky kus papíru a poručil jí odnést dopis křesťanům, kteří „právě dleli ve vzdálenosti jedné míle“. Stařenka vzala papír a vydala se na cestu. Když byla vzdálena asi 50 metrů, guvernér na ni poštval svého psa Becerrilla. Pes se se štěkotem rozběhl za kořistí, a když byl téměř u ní, indiánka se otočila ke psu, klesla k zemi a začala jej prosit: „Pane pse, nesu dopis od pana guvernéra, prosím, nic mi nedělejte.“ Pes, který byl zvyklý, že před ním indiáni s křikem prchají, se zmateně zastavil, stařenu očichal a pak se otočil a vrátil se k pánovi. Guvernér byl činem svého psa překvapen, avšak rozhodl se darovat stařeně život i svobodu. Pes Becerrillo však takto mírný nebyl pokaždé. Jednalo se totiž o nejděsivějšího a nejudatnějšího psa, který se svými činy nesmazatelně zapsal do historie.
V roce 1514, skupina indiánů z kmene Karibů pod vedením náčelníka jménem Yaureybo zaútočila na španělskou osadu při pobřeží Portorika. Karibové byli v přesile a obránci se brzy dostali do velkých potíží. Bezvýchodnou situaci se tehdy rozhodl řešit velitel posádky, kapitán Don Sancho de Arango tak, že se sám vrhl do útoku doprovázen pouze svým psem Becerrillem. Muž a pes pak společně bojovali bok po boku jako lvi. Sancho de Arango pobil několik nájezdníků, byl však dvakrát zasažen do stehna a klesl k zemi obklopen zuřivými indiány. Ti se jej poté snažili dostat živého z bojiště, kde by jej čekal osud horší než smrt (byli to kanibalové). Když Becerrillo viděl, že je jeho zraněný pán obklopen indiány, neváhal a vrhl se k němu, aby jej chránil. „Kousal vpravo i vlevo, s šílenou zuřivostí. Byl strašný jako drak, jako mytologický Kerberos, strážce pekla a paláce boha Háda." Nakonec svého pána zachránil, avšak draze za to zaplatil. Pes padl až po zásahu cca padesáti šípů, které ukončily jeho život. Vysloužil si jméno „Bercerruillo teror Borinquena“ a podle popisu historika Francisca de Gómara ze šestnáctého století vypadal pes následovně: „Byl hnědého těla, čenich měl černý až k očím, střední výšky, jeho postava nebyla ani ladná ani elegantní, ale byl energický, odvážný a velmi inteligentní.“
Foto: Psi jsou věrní společníci ve všech moderních konfliktech, například na Pacifickém bojišti byli psi velmi účinnou zbraní | U.S. Army
Beceriillo měl rovněž udatného potomka jménem Leoncico, který až do konce svého života stál po boku slavného objevitele a dobyvatele - Vasco Nunez de Balboa. Během své kariéry získal více než 500 zlatých pesos a byl prvním psem, který viděl Tichý oceán. Dalším známým psem byl Bruto, kterého vlastnil de Soto. Zajímavostí je, že během své kariéry dostal tento pes jako kořist 20 otroků. Psi byli používáni přímo v boji a jejich nasazení často zahnalo domorodce na útěk dříve, než mohli zasáhnout jejich páni. Psi také doprovázeli různé dobrodruhy při jejich cestách vnitrozemím, kdy chránili zadní voj výpravy. V noci střežili tábor, používali se k lovu a v případě nejvyšší nouze posloužili jako potrava. Je známo že psi např. doprovázeli Francisca de Orellana na jeho expedici do Amazonie.
Foto: Psy dnes k bojovým i bezpečnostím operacím využívá většina moderních armád. Málokterá armáda má však tak moderní vybavení pro své čtyřnohé bojovníky jako americká armáda. | Navy SEAL
Tito bitevní psi byli speciálně vychováni ke krvežíznivosti zejména na lidskou krev. Údaje o chovu a vyobrazení těchto psů najdeme v díle Ulisse Aldrovandiho (1637), ale ještě dříve u italského historika Blonda (1388 až 1463), který ve svém díle poznamenává: „Válečný pes musí odstrašovat již svým vzhledem stejně jako svou bojovou schopností. Je, s výjimkou svého pána, nepřítelem každého člověka. To znamená, že když se setká s někým, koho třeba i dobře zná a on nezůstane stát, vrhne se na něj a zatne mu zuby do těla. Musí vystupovat proti všem lidem s velkou odvahou a na všechny vrhat nepřátelské pohledy. Tento pes byl již od raného mládí cvičen k boji. Byl veden lidmi, kteří měli ruku ovinutou hustými záhyby svého pláště, takže je pes nemohl prokousnout a takto chráněný člověk učil psa kousat. Když byl pes poštván, člověk utíkal pryč a byl psem napaden a stržen k zemi. Na zemi ležícího člověka pak pes zuřivě kousal. V dalším dnu pes cvičil zase s jiným člověkem, stejně chráněným a na konci výcviku se již pes dal poštvat na kohokoliv, na jehož stopu byl nasazen. Po boji byli psi uvázáni na řetěz a na něm byli také krmeni. Tato cvičení se stále opakovala, až se pes stal prvotřídním zabíječem lidí.“ Blondus byl toho mínění, že čas od času je správné bojovat se psem taseným mečem. Tím způsobem pes brzy pochopí, jak se má bránit a získá tak odvahu útočníkovi odolávat. Pak už pes dokáže bojovat prakticky s libovolným nepřítelem.
Komentáře
Czert
18. 02. 2022, 13:13Flek
Tady doslo k nepochopeni, tim jednim jaguarim bojovnikem sem myslel jen dotycneho co ho skolil, ten dostal jeho kuzi.
To ze to probihalo v tymu je myslim jasne z vyjadreni ze ti ostatni (co byly s nim) meli smulu.
Pointa mojeho prispevku byla o tom, kolik mohlo mit bojovniku realne zkusenosti s bojem s velkymy selmami.
Ano, beru to, ze jaguar mohl bez problemu oremoci bojoveho psa.
A vyjadril sem pochybnosti nad tim, kolik indianskych bojovniku mohlo mit realne zkusenosti s lovem jaguara.
Kdyz uz ste minil ty masaje,. .. Koho berou na lov lvu?
Lovce pro ktereho to bude prvni lov, pripadne druhy ci 3?
Nebp zkusene harcovniky kteri maji za sebou uz desitky ne li stovky lovu jinych zvirat?
Skutecne bych byl prekvapen kdyby na lov lva braly novacky.
Vaclav.Flek
03. 01. 2022, 21:01pro Czert : Ve vasem prispevku mi podsouvate neco, co v mem vyjadreni naprosto chybi. Ja jsem nikdy o zadnych "jaguarich bojovnicich ", kteri by samostatne zapasili s jaguary vubec nepsal ! Naopak, podstata meho vyjadreni byla v tom, ze Indiani dokazali skolit jaguara prave pomoci tymove spoluprace, asi stejne, jako africti Masajove dokazi ve spolupraci skolit lva. Takze vasim argumentum nerozumim, a uprimne receno, neberu je.
Jinak toho asi malo vite o zabijackem potencialu jaguara, selmy, ktera je schopna usmrtit kone, byka nebo dospeleho tapira, tim se blizi lvovi nebo tygrovi. Neplest s levhartem, jaguarovym vzdalenym a mnohem mene robustnim bratrancem, ktery zabiji zvirata maximalne do velikosti kozy nebo antilopy. Ale i ten levhart ma jako zvlastni pochoutku psy, pro ktere si obcas dochazi do vesnic. Jejich zabiti mu necini zadne obtize (samozrejme nejde o valecne psy).
Jinymi slovy, valecny pes by proti jaguarovi pravdepodobne nemel sanci. Oba maji velmi silny chrup, ale jaguar navic dvacet silnych drapu a take mnohem vetsi pohyblivost. Jinymi slovy, neda se predpokladat, ze by indiansti bojovnici, kteri se jako celek nezalekli jaguara, zdesene prchali pred valecnym psem. Ten byl skutecne na otroky...
Czert
03. 01. 2022, 17:45A jeste k tomu memu skepcicismu
Pokud se nemylymtak k tomu aby se bojovnik mohl stat jaguarim bojovnikem, musel dotycneho jaguara zabit, ostatni meli smulu, kuze je jen 1, takze ano, realne melo v boji s velkymy selmami vic bojovniku nez bylo jagurich, ale aby mohl byt bojovnik pripusten ke zkousce stat se jagzarim bojovnikem, tak musel podstoupit dost prisne testy.
A kolik ze to realne bylo pripusteno k lovu na jaguara? Jeden ze sta? Coz dke me optimidticke.
Coz by nam davalo jen 1% bojovniku by melo zkusenosti s bojem s velkymy selmami, cili 99% by mohlo byt lehce zasraseno.
Ale i kdyby to bylo extremne optimisiticky kazdy desaty, porad by to davalo 90% armady indianu ktera by mohla lehce podlehnout panice.
A myslim ze je jasne, ze kronikybudoupsat o tech 90% co se rozutekly, nez tech 10 co obstaly.
Cili jak vidite mojeskepse k vasim vyvodum se zaklada i na znalostech historie.
Czert
03. 01. 2022, 09:08Flek
Zajimavy postreh, bylo by skutecne zajimave porovnat bojove vykony prirozeneho jaguara a cviceneho bojoveho psa.
Vaclav Flek
23. 12. 2021, 23:22pro Milan Ptáček : "To vypadá, jako by to tady polovina lidí nečetla ."
Vypada to, ze vy jste to asi take necetl. Pripomenu svuj prispevek, ze stredoamericti a jihoamericti Indiani (nikoliv "indosi" !) znali jaguary celkem dobre, jejich kuze tvorily vyznamnou cast ceremonialnich odevu a jejich lebky soucast nabozenskych obradu. Pokud skupina valecniku dokazala zabit jaguara, tezko se asi lekla valecnickeho psa. Dokazala mu odolat, pritom podstatou byl jejich utok na zurive zvire z nekolika stran. Ti psi slouzili skutecne spise k zastrasovani otroku, nez k boji s domorodymi bojovniky.
Vaclav Flek
23. 12. 2021, 21:30pro Czert : Skepticismus je jiste dobra vec, ale musi jit ruku v ruce se znalostmi. Skepticismus bez znalosti je k nicemu, a stejne tak i znalosti bez patricneho skepticismu (asi vas pripad).
Vasi vsuvku o bitve u Thermopyl vubec nechapu. Slo o bitvu zadniho voje, ktery se obetoval, aby zachranil celek. Bylo to o odvaze, nikolivo skepticismu.Takovych prikladu je v dejinach vojenstvi vice.
Milan Ptáček
23. 12. 2021, 21:22To vypadá, jako by to tady polovina lidí nečetla a každý si vytáhne jen to svoje. Koně a psy fakt nejsou tvorové na které byly indoši zvyklý. Jen pohled na ně je děsil a pes trochu cvičený si asi posrál s domorodcema, cca 70 Kg.
Czert
23. 12. 2021, 15:52Flek
Skeptisismus je dobra vec, jen se nesmi prehanet.
Jeste ze rekove nebyly skeptici jak vy, to by se na bitvu u therpophyl vykaslali.
Vaclav Flek
22. 12. 2021, 19:40pro Czert : Na vas dotaz "A proc je onen udaj o onom psovi co pobil 100 indianu neuveritelny?" odpovidam : Protoze je nekriticky prevzaty ze starych kronik, ktere z nejruznejsich duvodu zkreslovaly skutecnost. Vim, ze v tom se oba lisime, muj pohled je o hodne kritictejsi, nebo spise skeptictejsi.
Pripomina mi to znamou situaci z nauky o pravdepodobnosti : Pri hodu minci mohou nastat v podstate ctyri situace - bud padne panna, nebo padne orel, nebo se mince postavi na hranu nebo minci zustane viset ve vzduchu. Duverivi lide povazuji vsechny ctyri moznosti za stejne pravdepodobne...
Czert
22. 12. 2021, 09:14Flek
A proc je onen udaj o onom psovi co pobil 100 indianu neuveritelny?
Nikdo netvrdi ze to udelal kazdy pes, jen tenhle jeden proto to taky zaznamenaly.
Cili sou skutecne nempzne, nebo jen neprdepodobne ci neuveritelne?
Nebo mame stejny pristup k informacim z 20 stol? A pribehy o tom jak jeden amik primel ke kapituaci 1500 japoncu? Ci jak jeden britsky kulometcnik sam zastavil 2 vlny nepratelskych utoku? Ci jak jeden nemec na plazi omaha vyradil pres 1000 amiku svym kulometem?
Peoc sou tyhle pribehy vic mozne nez zapisy ve starych kronikach?
Nebo muzu vzpomenout legendarni bitvu u thermopyl. Tam by spartane papirove taky nemeli mit zadnou sanci a presto persanum na cas vzdorovaly.
Proc je zapis o nich uveritelnejsi nez o jmenovanem psu?
A k vasemu chovu psu, z vyjadreni predpokladam, ze temi psy myslite tzv bojove plemena a ze se mezi nimi pohybujete.
Tak a ted me odpovezte, ste skutecne naprosto oresvedcen, ze by ten vas znamy pes dokazal vyhrat v nelegalnich psich zapasech?
Musite byt, 0rotoze jinak vase predstava o bojovych schopnostech psu a jejich agresivite nema realny zaklad.
Jisti diskuter vas popsal presne, diky vasim znalostem uder pesti na mape vidite, ale rez skalpelem uz ne.
Vaclav Flek
21. 12. 2021, 19:23Pro Czert : K vasemu dotazu "jak vysvetlite vitezstvi spanelu se psy, kdy by na vitezstvi prosty pocet pesaku nestacil?" odpovidam :
Ja o zadnem velkem vitezstvi, ktereho by Spanele dosahli diky psum, nevim. Myslim, ze ty zpravy ze starych kronik jsou hodne zvelicene, jako treba udaj z clanku o valecnem psu, ktery vyradil vice nez stovku indianu (?). Psy chovam cely svuj zivot, neco o nich vim, vcetne jejich agresivity, ale podobna vec je zcela nemozna, to by nedokazal ani zadny z valecnych lvu, ktere si udajne brali egyptsti faraoni na sve vypravy. Receno jinak, zakladem meho nazoru je kriticky pristup ke starym pramenum, ze ktereho vyplyne, ze valecni psi byli pomocnym, ale v zadnem pripade ne rozhodujicim prvkem v prubehu bitev.
Czert
21. 12. 2021, 13:00Flek
Kdyz je efekt pusu dle vas zvelicen, jak vysvetlite vitezstvi spanelu se psy, kdy by na vitezstvi prosty pocet pesaku nestacil?
Zvkast kdyz indiani rychle prisli na to, ze tezkoodenec se velmi jednoduse vyradi tim, ze se na nej hodi vceli/vosi/srsni hnizdo.
Vaclav Flek
20. 12. 2021, 20:59No, clanek se mi prilis nezda, myslim, ze je dopad valecnych (spise nez "bitevnich") psu na indiany ponekud zvelicen. Chapu, ze domorodci mohli byt prekvapeni konmi, a pokud z nej oplatovany jezdec sestoupil, pusobilo to na ne asi jako by na nas pusobil mimozenstan, vystupujici z letajiciho talire.
Naproti tomu pes byl velkou selmou, ale ty indiani znali, treba jaguara, pumu, kojota, pralesniho psa a dalsi, proto jiste vedeli, ze bojem proti nim je semknuta obrana, nikoliv panicky utek. Proto se domnivam, ze bojovi psy mohli zastrasovat domorode obyvatelstvo, a predevsim otroky na polich, ale tezko indianske valecniky.
miztli
20. 12. 2021, 19:42Xoloitzcuintli znamená v jazyce Mexicamecah, tedy nahuatlu hravý pes, xolotl - jugete - hračka, iztcuintli - perro - pes. Tedy xolo(tl) + itzquintli = xoloitzcuintli. Aztékové se neříkali vůbec, tvořili trojitou alianci měst Tezcococu, Tlahcopanu a Mezicoc Tenochtitlanu. Mezicoc se pak později přechýlilo na Mexicoc- Lugar de Mexicah. Ti z Tezcococu si říkali Acolhuatecah, ti z Tlahcopanu Tepenacah a ti z Tenochtitlanu Mezicamecah, resp. Mexicamecah. Jinak nahuatlem hovořili i z okolí Tlaxcallanu tedy Tlaxcaltecah, s nimiž byli ti ostatní v nepřátelském vztahu. Aztecah vzniklo až když již byli podrobeni Španěly a rozpomínali se krátce předtím na své dávné kořeny z Aztlanu, tedy Lid Sněžné volavky.
Char
20. 12. 2021, 15:37Až na to, že Aztékové měli domestikované psy, a to dokonce hned několik druhů, např rasu Xoloitzcuintle - nejde sice o obrovské psy, ale zas tak malé taky nejsou.