Křišťálová noc byla jednou z nejtemnějších událostí, které předcházely holocaustu a druhé světové válce. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 došlo ke státem posvěcenému pogromu, při němž byly vypáleny synagogy, vypleněny židovské podniky a domy a desetitisíce židovských mužů byly zatčeny a poslány do koncentračních táborů.

Foto: Obchody poničené během Křišťálové noci v Magdeburgu | Bundesarchiv, Bild 146-1970-083-42 / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Spojené státy plánovaly v případě potřeby na Japonsko svrhnout až patnáct atomových bomb

To, co se odehrálo, vyvolalo otřes po celém světě a bylo chmurným signálem větších zvěrstev, která brzy zachvátí Evropu. V letech předcházejících Křišťálové noci upevňoval Hitler a jeho NSDAP v Německu svou moc. Režim systematicky marginalizoval a pronásledoval židovské obyvatelstvo země a pomocí propagandy obviňoval Židy z hospodářských potíží, společenských problémů země i výsledku první světové války. Byly přijaty protižidovské zákony, které zbavovaly Židy jejich práv a prostředků k obživě a podporovaly prostředí nepřátelství a diskriminace.

Zejména tzv. norimberské zákony z roku 1935, které zrušily židovské občanství a zakázaly sňatky mezi Židy a Nežidy, byly součástí širšího úsilí o izolaci a zbavení práv židovské komunity, což ji učinilo zranitelnou vůči dalšímu pronásledování. V roce 1938 se situace vyostřila, Židé byli vyloučeni ze škol a některých profesí a jejich podniky byly bojkotovány. Antisemitská politika režimu nebyla jen odrazem hluboce zakořeněných předsudků, ale také strategickým tahem k upevnění moci sjednocením německého obyvatelstva proti společnému nepříteli. S rostoucím napětím se židovská komunita ocitala ve stále větší izolaci a měla jen omezené možnosti úniku nebo odporu, což předznamenávalo hrůzy, které měly přijít.

Katalyzátorem událostí Křišťálové noci byl atentát na Ernsta von Ratha, německého diplomata působícího v Paříži. Sedmého listopadu 1938 se sedmnáctiletý polský Žid Herschel Grynszpan vydal na německé velvyslanectví v Paříži a zastřelil von Ratha na protest proti zacházení režimu se Židy – zejména proti vyhoštění polských Židů, včetně jeho vlastní rodiny, z Německa. Grynszpanovi blízcí byli násilně deportováni a zůstali bez domova a bez státní příslušnosti. Důvodem, proč se nemohli vrátit do Polska, byla skutečnost, že polská vláda ratifikovala zákon, který usnadňoval zbavit občanství každého Poláka, který v zemi nežil. To spolu s dalším opatřením, které zrušilo platnost pasů těch, kteří žili v zahraničí a nedostali povolení k návratu do Polska, znamenalo, že se nemohli vrátit.

Psali jsme:Můj životní válečný nález po ustupující německé armádě

Grynszpanův čin byl veden snahou upozornit mezinárodní společenství na těžkou situaci Židů pod německou nadvládou a došlo k němu v době eskalace napětí mezi Německem a Polskem. V Německu se atentátu chopil Hitler a podněcoval k násilí vůči Židům. Líčil jej jako součást většího židovského spiknutí proti Německu, což podněcovalo ve velké míře všeobecný antisemitský zápal společnosti.

Křišťálová noc proběhla v noci z 9. na 10. listopadu 1938 jako státem posvěcený pogrom na Židy v celém Německu, Sudetech a Rakousku. Násilnosti byly organizovány vládními úředníky, včetně gestapa, SS, SA a národní organizace mládeže, pod záminkou spontánního pobouření veřejnosti. Ve skutečnosti se jednalo o koordinovaný útok, jehož cílem byly židovské podniky, synagogy a domy. S příchodem noci vyšli do ulic příslušníci zmíněných složek a civilisté, kteří rozbíjeli výlohy, rabovali obchody a zapalovali synagogy. Rozbité sklo výloh dalo noci proslulý název. Hasiči dostali pokyn nechat synagogy hořet a zasahovat pouze při ochraně nežidovského majetku. Policie nočním násilnostem přihlížela a hromadně zatýkala židovské muže.

Civilisté, spoluviníci, včetně pasivních, přihlíželi chaosu, který nastal, a někteří se podíleli na rabování a ničení. Židovská komunita, která byla zaskočena, se musela s ničivými událostmi nějakým způsobem vyrovnat. Mnozí hledali útočiště ve svých domovech, jiní se pokoušeli před násilím uprchnout, ale byli zatčeni a posláni do koncentračních táborů. Téměř 100 Židů bylo zabito, tisíce podniků zničeno, stovky (možná tisíce) synagog vypáleny do základů a více než 30 tisíc židovských mužů zatčeno a deportováno do koncentračních táborů – poprvé režim ve velkém měřítku věznil Židy jen kvůli jejich etnickému původu a náboženství. Největší zkázu zažily Vídeň a Berlín, vzhledem k velikosti židovské populace v obou městech.

Bezprostředně po Křišťálové noci se německý režim snažil násilí racionalizovat jako oprávněnou reakci na atentát na Ernsta von Ratha. Propaganda líčila pogrom jako spontánní výbuch veřejného hněvu, přestože existovaly důkazy o státní organizaci. Mezinárodní reakce byla smíšená, došlo k rozsáhlému odsouzení, ale opatření byla omezená. Spojené státy odvolaly svého velvyslance a další země vydaly protestní prohlášení. Na pomoc židovským uprchlíkům nebo proti krokům režimu však bylo učiněno jen málo a ostatní země nadále udržovaly s Německem diplomatické styky.

Křišťálová noc znamenala v Německu významný zlom, neboť se přešlo od systémové diskriminace k otevřenému násilí vůči židovskému obyvatelstvu. Pogrom rozbil jakékoliv iluze o bezpečí Židů v zemi a signalizoval záměr vystupňovat kampaň jejich pronásledování.

Zdroj: warhistoryonline.com, defensemagazine.com