Zbrojní průmysl někdejšího socialistického Československa vytvořil celou řadu zbraňových systémů, a to jak povedených, tak i nepovedených. Mezi ty nejzdařilejší bezesporu patří známý kolový obrněný transportér OT-64 SKOT. Ten se ukázal natolik vydařený, že v některých zemích slouží dodnes, tedy více než půl století od svého vzniku. Stojí tak za to si tohoto zajímavého fenoménu blíže povšimnout. 

Foto: OT-64 SKOT | Adam Hauner / Public domain

Obrněný transportér OT-64 SKOT

Obrněný transportér OT-64 představuje notoricky známou konstrukci, a byl opakovaně popsán. Přesto lze připomenout alespoň základní fakta. Obrněný transportér OT-64 byl výsledkem diskusí, které se v československých ozbrojených silách vedly již od padesátých let. Bylo totiž zřejmé, že ČSLA potřebuje posílit mobilitu pěchoty, a to jak na základě zkušeností z druhé světové války, tak i s přihlédnutím k předpokládaným podmínkám bojiště studené války. Dosavadní možnosti československé armády v tomto směru se přitom ukazovaly jako nedostatečné. Především nevyhovoval tehdejší standardní obrněný transportér československé armády OT-810. Ten byl ostatně do jisté míry provizorní konstrukcí, protože de facto šlo jen o modifikovanou verzi německého obrněného transportéru Sd.Kfz. 251 s překonanou kolopásovou koncepcí. Obrněné transportéry OT-810 československé armádě nepostačovaly ani svým počtem.

Psali jsme:F-35 Lightning II vadí blesky, nesmí proto létat v bouřkách

Foto: Československý polopásový obrněný transportér, založený na německém typu Sd.Kfz. 251 | Adam Hauner / Public domain

I proto bylo rozhodnuto zavést do výzbroje moderní obrněný transportér, který měl dodat domácí zbrojní průmysl. Z diskusí navíc vyplynulo, že je třeba zavést jak pásový, tak i kolový obrněný transportér. Tím pásovým se stal OT-62, de facto pouze modifikovaný sovětský BTR-50. A kolovým typem se stal právě OT-64.

Je pozoruhodné, že českoslovenští plánovači se rozhodli pro vývoj osmikolového obrněného transportéru, když tehdy ve světě převažovaly spíše lehčí typy v uspořádání 4x4 nebo 6x6. Inspirací pro československé konstruktéry se zřejmě stal sovětský obrněný transportér BTR-60 v taktéž osmikolovém uspořádání. Československý OT-64 ale svůj sovětský vzor značně překonal. Zatímco BTR-60 se vyznačoval nešťastnou koncepcí s motorem vzadu a s omezeným prostorem pro výsadek, a první verze navíc ani neměly střechu, OT-64 dostal již během definičních prací do vínku několik charakteristických vlastností. Tou zřejmě nejzásadnější bylo umístění prostoru pro výsadek na záď vozidla, jak je tomu i u moderních obrněných transportérů. Tento prostor výsadku byl navíc i rozměrnější a celkově ergonomicky lépe vyřešený. Do OT-64 se proto pohodlně vešli i vojáci vyšší postavy. Jako kvalitní se ukázal podvozek TATRA, díky kterému se OT-64 vyznačoval vynikajícími jízdními vlastnostmi, a to i v náročném terénu. Velkým pozitivem se stal také výkonný motor (oproti komplikované pohonné soustavě BTR-60).

Z hlediska technického představuje OT-64 takřka klasický kolový obrněný transportér v uspořádání 8x8, s rozměry délka 7,44 m, šířka 2,55 m, výška 2,71 m a hmotností 14,5 tuny. Výzbroj u ozbrojené verze tvořily jen kulomety, sovětský typ KPVT ráže 14,5 mm a SGMT ráže 7,62 mm. Klasickým je ale OT-64 až z dnešního pohledu, neboť později se objevila celá řada obdobných obrněných transportérů. Ve své době ale OT-64 i přes svou zdánlivou jednoduchost (či snad právě pro ni) představoval takřka revoluční, přelomovou konstrukci.

Psali jsme:Čínské námořnictvo převzalo poslední dvě korvety třídy Jiangdao

Obrněný transportér OT-64 byl de facto mezinárodním projektem, protože ačkoliv byl vyvinut v Československu, na jeho výrobě se podílelo také sousední Polsko, významný spojenec Československa v rámci Varšavské smlouvy. Tehdejší československý zbrojní průmysl, v důsledku intenzivního zbrojení daném podmínkami studené války zaměstnaný i dalšími projekty, neměl totiž dostatečné kapacity pro výrobu OT-64. Polsko navíc také potřebovalo kolové obrnění transportéry. I proto bylo rozhodnuto spojit síly obou států. Československá strana měla dodávat podvozky, a Polsko, resp. tamní firma FSC Lublin, mělo dodávat korby a provádět celkovou kompletaci. Podíl jednotlivých dodavatelů tak byl poměrně dobře vyřešen, později se ale stal předmětem četných sporů.

Výroba obrněného transportéru OT-64 byla zahájena v roce 1962, první obrněné transportéry pro československou armádu ale dorazily až v roce 1964. Od toho je také odvozen název obrněného transportéru OT-64. Výroba trvající až do roku 1974 (podle některých pramenů až do roku 1976) pak dala celkem 4500 kusů obrněných transportérů OT-64 (lze se setkat i s jiným celkovým počtem). Ty sloužily úspěšně jak v armádách výrobních států, československé a polské armády, tak i celé řady dalších zemí.

Export obrněných transportérů OT-64

Právě vývoz obrněných transportérů OT-64 je velice zajímavý. Obdobně jako u dalších produktů československého zbrojního průmyslu byl i v případě obrněných transportérů OT-64 silně politicky motivován. Socialistické Československo totiž vyváželo své zbraně primárně do zemí, které byly také socialisticky orientovány, případně se orientovaly na Sovětský svaz. Tak se dostaly československé OT-64 např. do Sýrie, kde vládl baasistický režim, nebo do Indie, která sice budovala smíšenou ekonomiku a navíc byla vedoucí zemí Hnutí nezúčastněných zemí, ale ve své reálné politice spolupracovala spíše se Sovětským svazem. A v mnohých z těchto zemí OT-64 i nadále přežívají.

Vývoz obrněných transportérů OT-64 ale pokračoval i po demokratizačních procesech v roce 1989, které ukončily komunistické režimy v Československu a Polsku. Polská a československá armáda své OT-64 postupně vyřadily. Právě tyto vyřazené OT-64, které většinou byly v dobrém technickém stavu, se ale staly předmětem poměrně rozsáhlých obchodů. Takto byly obrněné transportéry OT-64 vyvezeny např. do Uruguay nebo do afrických zemí, Alžírska či Angoly. A také tyto státy své OT-64 dosud udržují ve výzbroji.

Video: Obrněný transportér OT-64 SKOT / YouTube

Právě to je asi nejpozoruhodnější. I dnes, více než 60 let od zahájení výroby OT-64 a 50 let od jejího skončení, obrněný transportéry OT-64 i nadále slouží, a to v počtech stovek kusů! Zatímco jiné, leckdy i novější a modernější obrněné transportéry již byly vyřazeny, obrněnému transportéru OT-64 se daří i nadále přežívat. A je zajímavé, že slouží nejen v chudých afrických zemích, ale i v zemích, které jsou sice rozvojové, ale patří již k těm vyspělejším a bohatším – např. Indii. I proto stojí za to se na tyto současné provozovatele obrněných transportérů OT-64 podívat.

Soudobí uživatelé obrněných transportérů OT-64

Alžírsko si své OT-64 kupodivu nekoupilo již v době studené války, kdy bylo socialisticky orientováno a kdy s tehdejším Československem úzce spolupracovalo, ale až v roce 1994, přičemž šlo o přebytky slovenské a částečně i české armády. Celkem tak Alžírsko získalo 150 ks, z nichž většina (více než 100) stále slouží. Pro poměrně bohaté Alžírsko by přitom nebylo problémem koupit si nějaký novější obrněný transportér. Alžírské OT-64 navíc slouží stále i v bojových jednotkách, především v tzv. pouštních praporech. Část svých OT-64 ale alžírská armáda užívá spíše jako tahače různých pomocných systémů. To ukazuje na další silnou stránku OT-64, na jeho značnou tažnou sílu.

Angola si též nekoupila své OT-64 za studené války, kdy udržovala rozsáhlé politické a  ekonomické vztahy s Československem, ale až v roce 1995. Opět šlo o přebytky slovenské armády. Angola si ale pořídila pouze 9 kusů OT-64. Angolské OT-64 by nicméně měly být stále v aktivní službě.

Indie si svého času zakoupila velké množství obrněných transportérů OT-64, údajně měla získat více než 200 jednotek. Indie přitom dala OT-64 přednost před sovětskou nabídkou obrněných transportérů BTR-70, i to o lecčem vypovídá. Asi 150 kusů OT-64 by mělo být dosud ve výzbroji. Pro bohatou Indii by přitom nebylo problém už dávno koupit nějaký modernější kolový obrněný transportér (Indie v současnosti dokončuje vývoj svého vlastního typu, který patrně OT-64 nahradí). To, že staré dobré OT-64 dosud slouží v ozbrojených silách tak velkého státu, nadto vojenské mocnosti, jen potvrzuje jejich kvalitu.

Irák vzhledem ke své agresivní politice budoval mohutné ozbrojené síly, a pro ně si pořizoval obrovské množství výzbroje z celého světa. Baasistický Irák měl navíc blízko k socialistickému Československu, a proto kupoval i československé zbraně. Týkalo se to také obrněných transportérů OT-64, kterých si Irák údajně zakoupil 420 ks (některé prameny udávají 300 ks). Po prohraných válkách a pádu režimu S. Husajna měly být irácké OT-64 vyřazeny. Během občanské války v Iráku se ale OT-64 znovu objevily, a to hlavně u různých milicí. Je tedy pravděpodobné, že jde o pozůstatky z éry S. Husajna, které někde přežily. Stejně tak je ale možné, že se OT-64 do Iráku dostaly ze Sýrie (viz dále), a to v rámci pokoutního obchodu. Tyto irácké OT-64 byly navíc často modifikovány přidáním plátů přídavného pancéřování a někdy dostávaly i různou výzbroj (především kanony Zu-23), čímž získaly poněkud bizarní vzhled. Vzhledem k složité situaci v Iráku ale nelze dohledat, kolik OT-64 dnes v iráckých ozbrojených silách slouží. 

Kambodža si své OT-64 koupila také až v devadesátých letech, šlo o stroje z přebytků české armády, prodané ovšem slovenskou firmou. Nákup OT-64 přitom nebyl náhodný, protože Kambodža si pořídila větší množství původně československé výzbroje, např. tanky T-55 AM2. V Kambodži by dosud mělo sloužit 30 OT-64 coby výzbroj jednoho praporu.

Libye patřila k největším odběratelům zbraní ze socialistického Československa. Kromě jiných zbraní si Libye zakoupila i celkem 80 obrněných transportérů OT-64. Jejich počty se postupně vzhledem k zbrojnímu embargu na tuto zemi a z něj vyplývajícímu nedostatku náhradních dílů postupně snižovaly, i dnes se nicméně lze na záběrech z občanské války v Libyi setkat i s obrněnými transportéry OT-64, a to u různých bojujících stran.

Nepál patří k spíše kuriózním uživatelům OT-64. Také tento stát zakoupil své OT-64 v devadesátých letech,a  to z přebytků slovenské armády. Šlo ale o nákup pouze 9 ks.  Nepálské OT-64 i nadále slouží, a jsou nasazovány i ve vysokohorských oblastech.

Sierra Leone patří k menším, ale zajímavým uživatelům OT-64. Obdobně jako i další země Sierra Leone získala své OT-64 až v devadesátých letech, patrně v roce 1994, a to v počtu 10 ks. V malé armádě Sierra Leone ale OT-64 spolu s podobně nízkým počtem obrněných transportérů  Piranha II představují hlavní typy obrněné techniky. Armáda Sierra Leone své OT-64 hodnotí vysoko, a lze proto očekávat, že se bude snažit provozovat je co nejdéle.
  
Súdán v éře socialisticky orientovaného prezidenta Nimajrího zakoupil celkem 62  obrněných transportérů OT-64, a to spolu s pásovými obrněnými transportéry OT-62. Šlo ze strany Súdánu o poměrně prestižní vojenskou akvizici, podporovanou samotným prezidentem Nimajrím. Později si Súdán pořizoval spíše sovětskou a ruskou techniku, obrněné transportéry OT-64 by nicméně měly v Súdánu i nadále sloužit, byť samozřejmě již v nižších počtech
(30-40 ks). Několik OT-64 bylo dokonce možno spatřit v ulicích Chartůmu při puči v roce 2021.

Sýrie byla v dobách assadovského režimu významným uživatelem československých zbraní, které byly do Sýrie exportovány v obrovských počtech. Týkalo se to i obrněných transportérů OT-64, kterých si Sýrie pořídila údajně celkem 300 ks. OT-64 si v Sýrii získaly značnou oblibu, a byly syrskými důstojníky vysoce hodnoceny právě pro svůj dobře vyřešený vnitřní prostor (ve srovnání se sovětskými BTR-60, které Sýrie taktéž zakoupila). Postupně, 
i vzhledem k politickým změnám v Československu a celkovému ochladnutí vztahů se počet syrských OT-64 v důsledku nedostatku náhradních dílů snižoval. I dnes ale v Sýrii československé obrněné transportéry OT-64 stále slouží a byly rozsáhle nasazovány v tamní občanské válce. Počty současných syrských OT-64 nelze nijak kvantifikovat.

Uganda si za vlády excentrického diktátora I. Ammina pořídila obrněné transportéry OT-64 v poměrně vysokém počtu 72 kusů. Ty se tak staly páteřním typem ugandské armády . Ugandské OT-64 se zůčastnily i ostrých bojů za války se sousední Tanzanií, jejíž armáda přitom v té době také byla velkým uživatelem OT-64. Obrněné transportéry OT-64 tak stály proti sobě. Postupně se ovšem počet obrněných transportérů ve výzbroji ugandské armády snižoval, přesto by menší počet (4-10 ks) měl stále sloužit.

Uruguay představuje jednoho z nejvýraznějších uživatelů obrněných transportérů OT-64. Uruguay, jejíž armáda celkově preferuje nákupy starší techniky z druhé ruky, si své OT-64 koupila až na sklonku devadesátých let, a stala se jejich (zatím) posledním uživatelem. Uruguay si pořídila ve dvou sériích celkem 100 OT-64 (některé prameny uvádějí až 130), které tak představují nejpočetnější typ obrněné techniky tamní armády. Jako zajímavost lze uvést, že Uruguay své OT-64 před nedávnem modernizovala, z čehož lze usuzovat, že je bude chtít provozovat ještě dlouho. Pro Uruguay, která patří k vyspělejším zemím Jižní Ameriky, by přitom nebyl problém zakoupit nějaké moderní západní obrněné transportéry, a to i z druhé ruky. Také to o něčem vypovídá.

OT-64 i dnes s perspektivou

Pokud si všechny tyto uživatelské státy sečteme, pak vidíme, že OT-64 dosud ve světě slouží v počtu více než 1 000 kusů. Na první pohled to není nic zvláštního, protože třeba BTR-60 také dosud slouží v řadě armád. Jenže BTR-60 si povětšinou jen armády nechávaly ve výzbroji, protože neměly prostředky na moderní obrněné transportéry, případně si je pořizovaly velmi chudé státy nebo země, ve kterých vypukla občanská válka, a tak měly zájem o jakoukoliv výzbroj. Oproti tomu OT-64 si kupovaly státy sice rozvojové, ale poměrně vyspělé, jak ukazuje především příklad Uruguaye, ale i dalších zemí.

To, že OT-64 slouží i v současné době, nám ukazuje, jak nadčasovou konstrukcí OT-64 byl. Což o to, takto byl OT-64 označován již před desetiletími. Až nyní se ale ukazuje, jak moc nadčasovým byl. To, že by tento obrněný transportér mohl sloužit v takových počtech ještě v roce 2025 (a kdo ví, jak dlouho ještě budou OT-64 sloužit), z jeho tvůrců nejspíš nikdo nepředpokládal. Přitom ČSLA začala tyto obrněné transportéry vyřazovat již v osmdesátých letech, až nesmyslně brzo.

Stojí za to se také podívat na to, co na obrněném transportéru jeho současní uživatelé oceňují nejvíce. Obrněný transportér OT-64 má základní rysy moderního západního obrněného transportéru, především koncepci s prostorem pro výsadek v zadní části vozidla, dobrou ergonomii, a dostatečně vysoký a prostorný interiér, takže se do něj pohodlně vejdou i vojáci s vyšší postavou (vojáci afrických zemí). Jistě, základní nevýhodou OT-64 je jeho z dnešního pohledu slabé pancéřování. Jenže pro mnohé armády je to postačující – uvědomují si, že i slabý pancíř je lepší než žádný pancíř, a že starý dobrý OT-64 je lepší než tzv. technicals, tedy běžný terénní automobil vyzbrojený kulometem. Pro armády je navíc výhodou i nízká hmotnost OT-64, de facto poloviční oproti moderním kolovým transportérům, a vynikající pohyblivost a průchodnost i těžkým terénem.

Dlouhá služba OT-64 nám také ukazuje, jak dlouho některé zbraňové systémy mohou sloužit, pokud jsou vydařené. Ale také to, jak moc je důležité, aby zbraňový systém dostal do vínku ty správné vlastnosti, či spíše celý mix vlastností. Zdánlivě notoricky známý a okoukaný obrněný transportér OT-64 tak má dodnes svou vypovídací hodnotu, kterou bychom neměli opomíjet.

Zdroj: Armáda ČR, ČSLA, Armored Warfare