Jméno hraběte Clause Schenka von Stauffenberga dnes zná mnoho lidí. Nebylo tomu však vždy. Ti, kteří se zajímají o historii, zejména o dějiny druhé světové války, samozřejmě znali jméno plukovníka Wehrmachtu, jednoho z hlavních strůjců červencového atentátu na Adolfa Hitlera v roce 1944. Širší veřejnost však o něm získala povědomí až s uvedením filmu Valkýra (2008) s Tomem Cruisem v hlavní roli. O Stauffenbergovi, jeho spolupracovnících a dalších atentátnících bylo napsáno mnoho – ostatně sám jsem zde sepsal osudy minimálně tří z nich. Jenže v rodině hrabat von Stauffenbergových byly i další osobnosti, které si zaslouží alespoň krátkou zmínku. Jednou z nich byla Melitta Schenk Gräfin von Stauffenbergová, rozená Schillerová – Clausova švagrová.

Foto: Melitta von Stauffenberg na oficiální fotografii z roku 1943

Psali jsme:Bitevní loď Tirpitz – spoutaná pýcha Hitlerovy Kriegsmarine podlehla až desítkám pětitunových bomb

Narodila se 3. ledna 1903 v pruském Krotoschinu do početné rodiny Margarety a Michaela Schillerových (měla celkem čtyři sourozence). Melitta byla technicky velmi nadaná. Vystudovala matematiku a fyziku a v roce 1927 s vyznamenáním absolvovala Technickou univerzitu v Mnichově. Již o rok později získala místo v Německém ústavu pro letectví v Berlíně. Její specializací byla práce na automatickém řízení a stavitelných vrtulích. Oba tyto prvky byly ve 30. letech dále zdokonaleny a využity v novém střemhlavém bombardéru Junkers Ju 87. Za jeho řízením strávila více než 2 500 hodin, což bylo nejvíce ze všech zkušebních pilotů střemhlavých bombardérů. Roku 1929 zahájila pilotní výcvik, který úspěšně dokončila v následujícím roce. 11. srpna 1937 se v Berlíně provdala za nejmladšího bratra budoucího neúspěšného atentátníka, historika Alexandera Schenka von Stauffenberga, a splnila si sen stát se testovací pilotkou. Po Haně Reitschové se v říjnu 1937 stala oficiálně druhou německou zkušební pilotkou, přičemž obdržela čestnou hodnost Flugkapitänin, kterou kromě ní získala pouze Reitschová.

Na počátku druhé světové války jí nebyl umožněn vstup do služby u německého Červeného kříže – její schopnosti byly příliš cenné na to, aby „plýtvala“ svými znalostmi při ošetřování raněných. Místo toho byla oficiálně převedena k Luftwaffe, a to i přesto, že byla stále civilistkou. Sloužila pak u Erprobungsstelle v Rechlinu, kde se zapojila do testování a vylepšování slavných Stuk. V roce 1940 bylo zjištěno, že má po prarodičích židovský původ. Díky svému výzkumu, znalostem a zkušenostem však byla považována za nenahraditelnou a označena za „rovnou árijské osobě“. Vyšší nacistické kruhy o jejím původu věděly již od roku 1936, přesto jí bylo umožněno pokračovat v práci. Od roku 1942 působila na letecké technické akademii na letišti Berlín-Gatow. 22. ledna 1943 ji vrchní velitel Luftwaffe, říšský maršál Hermann Göring, vyznamenal Železným křížem II. třídy, později obdržela také Leteckou sponu pro osádky bombardérů ve zlatě a s diamanty. Vedle výzkumu se dále vzdělávala a v roce 1944 byla jmenována vedoucí zkušebního úřadu Versuchsstelle für Flugsondergeräte. V té době již opozice proti Hitlerovi připravovala další pokus o jeho odstranění. Mezi atentátníky byl i její švagr Claus. Jak známo, operace Valkýra se nezdařila. Hitler výbuch bomby, kterou na situační poradu 20. července 1944 přivezl Claus Schenk von Stauffenberg do Vlčího doupěte v Rastenburgu, přežil a během několika hodin se celý pokus o převrat zhroutil. Následné represe nepřežila většina pučistů, včetně Melittiných švagrů Clause a Bertholda von Stauffenbergových.

Melitta byla spolu s manželem Alexanderem zatčena, ale 2. září 1944 byla propuštěna – její práce pro německé letectvo byla stále považována za klíčovou. Díky svému postavení se snažila pomáhat vězněným příbuzným, kteří byli drženi v koncentračních táborech Stutthof a Buchenwald. Himmler je ponechával naživu jako rukojmí. Melitta dokonce dokázala zajistit povolení k návštěvě a ve Fieseleru Fi 156 Storch dopravila vězňům potraviny, oblečení i poštu. 4. dubna 1945 se spolu s kolegou Hubertusem von Papen-Koeningem vydala ze stále více obléhaného Berlína pryč. Jejich cílem byl znovu Buchenwald, kde však zjistili, že vězni byli přesunuti do Straubingu poblíž Regensburgu. 8. dubna 1945 přelétávala železniční trať nedaleko Dunaje u Schönbergu, když ji spatřil poručík Thomas A. Norboun, příslušník 15. taktické průzkumné perutě USAF, letící ve fotoprůzkumné verzi Mustangu F-6D. Když zahlédl německý letoun, vypálil dvě krátké dávky a po návratu na základnu nahlásil sestřel v čase 7:40.

Melitta Stauffenbergová dokázala s prostříleným letadlem nouzově přistát. Její zranění se nezdála vážná, civilisté ji rychle vynesli z vraku. Brzy dorazil i lékař Luftwaffe a okolí bylo střeženo vojenskou jednotkou. Po prvotním ošetření byla převezena do Straubingu, kde však po několika hodinách zemřela. Příčinou smrti byla zlomenina spodiny lebeční. Měla také zlomený pravý kotník, levé předloktí a velkou střelnou ránu v levém stehně.

Psali jsme:Výsledek bitvy o Británii nebyl zázrakem – Němci tahali za kratší konec provazu

Záchrana milovaného manžela se tak této statečné ženě stala osudnou. Alexander von Stauffenberg přežil věznění v posledních měsících války. O smrti své ženy se dozvěděl několik dní po jejím posledním letu. Melitta byla původně pohřbena na hřbitově St. Michaels, ale její ostatky byly následně exhumovány a 8. září 1945 uloženy do rodinné hrobky hrabat von Stauffenbergových v Lautlingenu, kde proběhl skromný pohřeb.

Zdroj: warhistoryonline.com, airandspace.si.edu