Nejúspěšnějším spojeneckým tankovým esem druhé světové války byl Rus Lavriněnko
2. světová válka měla, tak jako v jiných konfliktech, svá stíhací, ponorková či tanková esa, která dosahovala často úctyhodných počtů zničené techniky nepřítele. U tankistů se do celkového skóre započítávaly zničené nepřátelské tanky, stíhače tanků či jiná technika. Nejproslulejší jsou německá tanková esa, která bojovala od začátku do konce války a nasbírala tak někdy skutečně působivé součty. Avšak své celebrity v tomto ohledu měli i spojenci.
Němci jako Michael Wittmann, který zničil 132 spojeneckých tanků, Otto Carius, který zničil 150 spojeneckých tanků, a Kurt Knispel, který zničil 168 spojeneckých tanků stojí v čele celkového seznamu úspěšných tankových velitelů. V rámci spojeneckých sil byl pak jedním z nejúspěšnějších tankových velitelů Dmitrij Lavriněnko, ruský tankový velitel, který celkem zničil 52 tanků Osy, a to ve velmi krátkém časovém období pouhých dvou a půl měsíce.
Foto: Lavriněnko (vlevo) se svou osádkou před tankem T-34 v říjnu 1941 | Wikimedia Commons / Public domain
Dmitrij Fjodorovič Lavriněnko, který se narodil 10. září 1914 ve vesnici Besstrašnava v Krasnodarském kraji v Rusku a pocházel z kubánského kozáckého rodu, byl neohroženým tankovým velitelem, který nejen, že se neobával početní přesily nepřítele – dokázal ji využít ve svůj prospěch. Český překlad názvu jeho rodné vesnice zní "Neohrožená" a této pověsti se rozhodně snažil dostát.
Lavriněnko byl velitelem tankové čety v rámci 4. tankové brigády 15. tankové divize 16. mechanizovaného sboru a v září 1941 se ocitl jako součást sil bránících ruské hlavní město Moskvu před zuřivým náporem německých vojsk. Jeho četa bojovala ve středních tancích T-34, které poprvé sjely z výrobní linky v září 1940 a sklidily uznání, a převaha tanku s těžším pancířem a větší palebnou silou a vyznačujícího se vynikající pohyblivostí nad německými tanky té doby byla zřejmá od samého počátku.
Jedno z jeho prvních střetnutí se odehrálo 6. října 1941, kdy se čtyřmi tanky Lavriněnko čelil daleko početnější přesile německých tanků z 2. tankové armády. Tato bitva Davida a Goliáše se odehrála u obce Pervij Vojin v Orlovské oblasti v Rusku. Sovětské pěší jednotce hrozilo, že bude rozdrcena tankovými silami, když Lavriněnko a jeho malý tým dorazili na místo. Malá skupina ruských tanků využila momentu překvapení a podařilo se jí zničit 15 německých tanků, což ruské pěchotě poskytlo čas potřebný k ústupu. Podobně Lavriněnko a jeho tým zachránili sovětskou minometnou rotu.
V prosinci se Lavriněnko pevně etabloval jako mistr taktiky, který dokázal s T-34 čelit daleko větší palebné síle a vyjít z toho jako vítěz. Možná byl neuvěřitelně odvážný, ale nebyl bezstarostný. Než nasadil své prostředky, pečlivě si prohlédl bojiště a dokázal co nejlépe využít terén. Schovával své T-34 za stromy nebo v záhybech terénu a vynořoval se, aby překvapil nepřítele, který jeho tanky neviděl, dokud nebylo pozdě.
Další výhodou, kterou Lavriněnko měl, bylo to, že byl vynikající střelec a dokázal neomylně střílet z mnoha typů palných zbraní. Tuto schopnost střelby na velkou vzdálenost dokázal přenést i na střelbu z tanku, i když přednost dával boji zblízka, kdy se v rychlosti vyřítil z úkrytu a zaútočil na 150–300 metrů, přičemž měl největší naději zničit nepřítele jedinou ranou.
Lavriněnko byl nejen vysoce zdatným bojovníkem, ale také inteligentním a pečlivým velitelem. Vždy si uvědomoval, kde se on a jeho tým nachází a jaká nebezpečí na něho mohou číhat. Když Sověti během bitvy o Moskvu zahájili protiofenzívu, Lavriněnko a jeho tým překvapili německou posádku, která sídlila ve vesnici Grjady.
Foto: Když Sověti během bitvy o Moskvu zahájili protiofenzívu, Lavriněnko a jeho tým překvapili německou posádku, která sídlila ve vesnici Grjady. (ilustrační foto) | Shutterstock
Sověti tuto posádku zničili a cesta do dalšího města, Pokrovské, tak byla otevřená. Lavriněnko se však nenechal strhnout k dalšímu postupu a útok zastavil. Později se zjistilo, že se na silnici nacházely početné německé jednotky, které by ho odřízly od hlavních sovětských linií.
Lavriněnkova slibná kariéra však neměla dlouhého trvání, jelikož tento nadějný voják zahynul 18. prosince 1941, když ho poblíž Volokolamska nedaleko Moskvy zasáhla střepina z minometné střely.
Lavriněnko se stal Hrdinou Sovětského svazu za zničení 37 německých tanků během dvou měsíců, kdy bojoval téměř nepřetržitě. Později jich přidal dalších 15 a dosáhl tak celkového skóre 52 zničených tanků. Zatímco němečtí velitelé tanků si mohli dopřát ten luxus, že se mohli plně soustředit na velení svému tanku, přičemž o míření a střelbu se starala jeho posádka, u sovětských tanků T-34/76 vz. 1941 s velmi stísněnou věží velitel tanku plnil také úlohu střelce; druhým členem osádky ve věži byl nabíječ.
Zdroj: warhistoryonline.com
Komentáře
JanJan
18. 01. 2024, 13:26Možné je samozřejmě vše, ale já se v tomto výrazně přikláním k panu Flekovi, včetně geneze brigádního systému tankových jednotek Rudé armády. Rudá armáda začala formovat mechanizované sbory složené ze dvou tankových a jedné mechanizované divize až v létě 1940, zřetelně inspirována vítěznými německýmio tankovými formacemi z těžení ve Francii, tyto divize byly složeny z pluků, nikoliv brigád. Většina těchto jednotek se začal formovat dokonce až z kraje jara 1941. Proto také byla většina 22. června 1941 v katastrofálním stavu a chybělo jim snad vše kromě velkého množství tanků, často v dost bídném stavu. Když pak byla většina během prvních měsíců války prakticky zlikvidována, což napovídá o jejich stavu a úrovni připravenosti na začátku, byly na jejich troskách formovány provizorní tankové brigády, což byla asi maximální úroveň tankové formace, se ktrou byli velitelé rudé armády schopni v této fázi války operovat. Brigádní systém byl pak postupně přijat v roce 1942 a z brigád byly vytvořeny sbory, které velikostí zhruba odpovídaly divizím jiných armád.
Věřím, že se v takové době intenzivních bojů mohl objevit úspešný sovětský tankista, ale zároveň je možné, že i z propagačního důvodu potřeby inspirujícího hrdiny mohlo být množství jeho úspěchů značně nadsazeno. V Rudé armádě v tom měli praxi, např "Panfilovci". I dnes, ve válce na Ukrajině můžeme vidět potřebu vytvářet v krizi takové hrdiny pro posílení odhodlání národa se bránit, někdy i zcela smyšlené.
Pepík Knedlík
17. 01. 2024, 21:50Cituji z valka.cz
Lavriněnko byl velitel tankové čety součástí 15. tankové divize 16.mechanizovaného sboru. Sbor je dislokován na Západní Ukrajině.
Celkové skóre tohoto nadějného esa se zastavila na 28 soubojích a 52 zničených tancích a to za pouhých 2,5 měsíce!
Pan Flek
O problémech s LT 38 na západě jsem nikde nečetl, ale proč ne.
Vaclav Flek
17. 01. 2024, 23:11pro Pepik Knedlik :
Nevim, zda na mne reagujete v celem vasem prispevku, nebo jen v te posledni casti. Pojimam to tak, ze v celem prispevku, tak take odpovidam :
Ano, tak jak to pisete, je to v poradku, ja jsem ovsem kritizoval puvodni vetu z clanku, ktera znela : "Lavriněnko byl velitelem tankové čety v rámci 4. tankové brigády 15. tankové divize 16. mechanizovaného sboru". Cili se dohromady stavi brigada a divize spolu se sborem. Tak to ovsem nebylo, muselo to byt jedno nebo druhe, ne obe naraz. Asi jako kdybyste mel auto, k tomu si koupil si motorku a nasledne tvrdil, ze jste ridil SOUCASNE auto i motorku. Pro laika to vypada jako zabomysi problem, ale v kontextu tankove valky na vychodni v roce v roce 1941 to tak asi neni, verim, ze se na tom pochopime a shodneme.
Co se tyce poctu znicenych nepratelskych tanku, uvadite oficialne akceptovana cisla. Ta ja nerozporuji, pouze rikam, ze existuje dost velka pravdepodobnost, ze ta cisla jsou nadsazena, a hned uvadim ten hlavni duvod - vetsinou slo v teto fazi bitvy pod Moskvou o ustupove boje, po kterych se sovetsti tankiste rychle stahli, takze si nemohli overit efekt svych zasahu. Vim ale, ze i z techto boju, kde nebylo mnoho casu na hlaseni a statistiky, existuji porovnani sovetskych a nemeckych udaju o znicenych nemeckych tancich v onkretnich stretech. Ty nemecke (vychazejici z realne znalosti toho, co skutecne ztratili) predstavuji asi tretinu toho, co v hlasenich svym stabum uvedli jejich sovetsti protivnici.
Nakonec se staci podivat na oficialni hlaseni o bitve u Prochorovky, kde sovetske jednotky oznamily nekolikrat vice znicenych tanku Pz.VI Tiger, nez kolik jich Nemci ve skutecnosti vubec nasadili. A to jiz byl rok 1943, kdy se cely system hlaseni proti roku 1941 zasadne zlepsil...
Pokud se tyce tanku Pz.38 (t) na zapadni fronte, nemam v teto chvili po ruce jasne udaje. Nicmene ze vzpominek nemeckych tankistu, slouzicich v techto tancich, vyplyva, ze se tak tank choval po kazdem zasahu relevantnim delem ci kanonem, jinymi slovy lze predpokladat, ze po otresu ty nyty letaly i v prubehu zapadniho tazeni. Jejich ucinky zrejme nebyly smrtici, ale pro osadku velmi neprijemne. Podobne neprijemnymi byly pro osadky T-34 ocelove supiny, ktere se po zasahu tanku uvolnovaly z pancire a zranovaly posadku. Ta mela po prijezdu z boje casto zakrvacene obliceje, coz je bohuzel videt na velmi malo valecnych snimcich vzhledem k jejich propagandistickemu charakteru.
Pepík Knedlík
18. 01. 2024, 08:06Pan Flek
Nejsem s vámi v zásadním rozporu a jen mi vadilo, že autor píše v textu tým misto vojenska četa atd. Tym beru jako skupinu lidi vo hrají basketbal nebo jiný kolektivní sport.
Jaké označení měla tanková brigada kde slouzil hrdina Lavriněnko jsem si musel dohledat. Hrdinou optavdu byl i tankovým esem z nekolika důvodu jak jsem dříve uvedl.
Zajimal by mě váš nazor na problematiku tzv tankové eso. U Lavriněnka je tohle označení správné, ale i zmíněného Wittmanna dle meho ne. To si zatouží Woll.
Děkuji
Vaclav Flek
19. 01. 2024, 02:43pro Pepik Knedlik :
Vidim, ze vas otazka, kdo si zaslouzi nazev "tankove eso" mimoradne zajima. Muj nazor asi bude s vasim ocekavanim trochu v rozporu. Velitel tanku, tedy v tomto pripade Michael Wittmann, je ustanoven velitelem prave proto, aby rozhodoval, jak se ma tank v dane situaci chovat, zda zautocit nebo se stahnout, a na jake cile palit jako prioritni. Bez jeho povelu nemohl strelec vypalit. Jinymi slovy, Wittmann mel sice v tanku skveleho strelce, ktery ovsem konal na zaklade jeho povelu, proto jsou vitezstvi pripisovana (stejne jako ve vsech jinych armadach) veliteli tanku. Analogii muzeme videt u nemeckych ponorek - ta torpeda odpali nekdo jiny, ale vitezstvi je velitelovo, nebot on o utoku rozhodl ...
Mam doma rusky zivotopis Michaela Wittmanna "Tankovyj as nomer odin"(autor Andrej Vasiljcenko, vyslo v Moskve 2009). Nesouhlasim se vsim, co se v te trista- strankove knize pise, nicmene jiz okolnost, ze jeho byvali protivnici o nem vydali knihu svedci o respektu k nemu. Jak jsem jiz uvedl, v textu je mnohe k diskusi, ale nikde nepise ani nenaznacuje, ze by autorem viteznych souboju nebyl Wittmann, ale jeho strelec.
Pepík Knedlík
20. 01. 2024, 10:47Vaclav Flek
Srovnání kapitána ponorky a velitele tanku se nabízí, ale ....
Kapitan ponorky byl mířičem a zároveň střelcem. Jen on minul ci špatně vyhodnotil vzdalenost i rychlost nebo zasáhl cíl. Nic podobného v tanku nebylo pokud nebyl střelec zabit. Jen u T-34 byl velitel zároveň střelcem. Witmanna a Wolla jsem dal jen pro srovnání, každopádně své profesi rozuměli.
Vaclav Flek
20. 01. 2024, 21:11pro Pepík Knedlík
Myslim, ze jsme se jiz navzajem pochopili, i kdyz spolu asi nesouhlasime. Fukce velitele tanku ma s funkci velitele ponorky mnoho shodneho, ale i mnoho odlisneho. Proto zde muzeme donekonecna diskutovat, a kazdy mit svou pravdu. Ja jsem to samozrejme myslel tak, ze uspech ponorky je VZDY uspechem cele posadky, az do posledniho strojnika ci lodniho kuchare, ale konvenci je tento uspeh prisuzovan veliteli podmorskeho clunu. Posadka s tim zpravidla nemela problem, naopak zlaty dest vyznamenani, ktery se po navratu na zakladnu snesl na nemecka ponorkova esa, legitimne brala i za svuj uspech. Navrhuji ukoncit tuto debatu - vy jste se mne zeptal na nazor, ja odpovedel, vy s tim nesouhlasite, a je zrejme, ze se v teto veci asi nepohneme dal. Nicmene dekuji za diskusi.
Pepík Knedlík
20. 01. 2024, 21:54Václav Flek
I já děkuji za diskuzi.
Vaclav Flek
17. 01. 2024, 20:12S clankem o nadporuciku Lavrinenkovi mam trochu problem, zda se mi v nem trochu moc chyb a nepresnosti. Jiz udaj o 4. tankove brigade 15. tankoéve divize 16. mechanizovaneho sboru je nepresny, ty veci nikdy neplatily spolu. Tankove brigady vznikly az ze zbytku tankovych divizi po rozpusteni mechanizovanych sboru po jejich drtivych porazkach v prvnich sesti tydnech valky na vychode - v pripade 16. ms to bylo jeho rozbiti v obklicovaci bitve u Umane (Jihozapdni front).
Behem techto drtivych porazek ztratly sovetske tankove sily vetsinu ze svych tanku T-34, napriklad Jihozapadni front ze vsech tanku tohoto typu, ktere mel pred valkou a ktere dostal v prvnich sesti tydnech konfliktu, tedy 559, mu jich zbylo 50. Podobne u Zapadniho frontu ze 778 tanku T-34 jich zbylo 90. Je zrejme, ze s takovymi ztratami puvodni bojeschopnost tankovych jednotek dramaticky poklesla.
To potom vzbuzuje pochybnosti o udajnych nemeckych ztratach v prubehu dalsich tankovych stretu na pristupech k Moskve. Sovetske udaje se zde dramaticky rozchazeji s nemeckymi hlasenimi o utrpenych ztratach. Pritom je skutecnosti, ze v te dobe wehrmacht prakticky neustale postupoval, tedy tankova bojiste zustavala v jeho rukach a jeho hlaseni tak mela sanci byt mnohem presnejsimi.
Jinymi slovy, lze souhlasit s im, ze nadpoucik Dmitrij Lavrinenko byl tankovym esem a hrdinou, ale jeho ciny jsou s nejvyssi pravdepodobnosti nadsazene a neodrazeji realiu prvniho pul roku valky na vychodni fronte...
Monarchista
17. 01. 2024, 12:14Je to poctivý článek, dobře napsaný. Snad jen to, že T-34 se svým kanonen 750mm hladce ničil německé tanky a mezi nimi i čs.tanky LT-35 a LT-38. Za to se stydím, ale ano, byli nasazeny i bývalé československé tannky. Na T-34 však již neměli palebnou sílu. Osobně si vážím každého spojeneckého vojáka, který bojoval s fašisty, ale pochopitelně musim ocenit i druhiu stranu jak napsal "Pepa Ků). Za článek poděkování.
Pepík Knedlík
17. 01. 2024, 12:48Mon
Západní tažení LT 38 zvladly na výbornou, ale na východě už nemely šanci a projevila jejich konstrukční chyba to nýtovany a křehký panciř. Mnoho nemeckych osadek bylo tak zraněno úplně zbytečně. Tank T-34 měl kanon 76,2 mm na tehdejší dobu famózní.
Vaclav Flek
17. 01. 2024, 20:19pro Pepík Knedlík
Myslím, ze nevyhody nytovaneho pancire (tedy ze pozasahu tanku mohou nyty vyletnout a osklive zranit posadku) se ukazaly jiz behem zapadniho tazeni, nikoliv az na vychodni fronte. Zkratka predvalecni konstrukteri nepocitali s takovou energii strel, pouzitych proti tankum, ktere by vytrhavaly nyty z mista.
Vaclav Flek
17. 01. 2024, 20:25pro Monarchista
Nepochybuji, ze se "...se svým kanonen 750mm..." dokazal hladce nicit vse, co salo proti nemu, mozna dokonce i potopit lod...
To jejen pokus o vtip, asi jste se preklepl.
Pepík Knedlík
17. 01. 2024, 11:19Nevim podle jakých kritérií se velitel tanku jako např. M. Wittmann "tankovým esem". Zrovna Wittmann měl štěstí na fenomenálního 0střelce Baltazara Woll, který byl v jeho osadce a zničil přes 80 tanků. Potom se sám stal taky velitelem tanku. Dle mého je tankovým esem Woll. Wittmann jen skvělý velitel.
U Lavriněnka je to snadný, protože jako velitel tanku zastaval i funkci střelce. Nad jeho výkonem jen smeknout.
Pepík Knedlík
17. 01. 2024, 12:51Ještě dodám, že jen velitelské tanky Rudy armady mely vysílačku jinak komunikace jen za pomoci praporky. Fakt obtížný. Všechny Německý tanky mely vysílačky