Henri Philippe Bénoni Omer Joseph Pétain se narodil 24. dubna 1956 v Cauchy-à-la-Tour do bohaté rolnické rodiny. Díky vlivným rodičům a financím se mu podařilo úspěšně dokončit vysokou školu, kde exceloval především v zeměpisu a aritmetice. Po prohrané Prusko-francouzské válce, kdy Francie ztratila Štrasburk, Lotrinsko a Alsasko, se Pétain rozhodl studovat elitní francouzskou vojenskou školu École spéciale militaire de Saint-Cyr. 

Foto: Ministr války Alexandre Millerand a generál Philippe Pétain | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Okno do historie: Bitva na Kulikovském poli

Pétainova vojenská kariéra ovšem postupovala pomalu. Nesouhlasil totiž s francouzskou taktikou masivních pěchotních útoků a místo toho prosazoval palebnou převahu nad nepřítelem. Se svými názory ovšem nenašel příliš pochopení u svých nadřízených a tak bylo jeho povyšování neustále oddalováno a po dlouhou dobu sloužil na nižších důstojnických pozicích, teprve v jeho 55 letech byl povýšen na plukovníka. Také pro své nepopulární názory nebyl nasazen ve francouzských koloniích a zůstal jen ve Francii. V roce 1911 jako plukovník převzal velení 33. pěšího pluku v Arrasu, kde sloužil jako mladý důstojník i Charles de Gaulle. V té době bylo Pétainovi již 58 let a bylo mu řečeno, že nikdy pro své názory nedosáhne hodnosti generála, koupil si tedy k odchodu do důchodu vilku. 

Vypukla ovšem První světová válka a jako plukovník převzal velení brigády, se kterou se úspěšně zúčastnil bitvy o Guise. Jeho velení bylo tak úspěšné, že byl hned následujícího dne povýšen na brigádního generála. 14. září 1914 byl znovu povýšen na divizního generála a převzal velení celého XXXIII. Sboru. Zúčastnil se bitvy o Artois a druhé bitvy v Champagne.

V roce 1916 přišel nechvalně proslavený Verdunský mlýnek na maso, kde si francouzští generálové nevěděli rady a ztráty narůstaly neuvěřitelným tempem. Situaci se podařilo zvrátit až Philippu Pétainovi, který poté získal přezdívku „Lev od Verdunu“. Pétain nařídil střídání divizí po 14 dnech, ale hlavně omezil masivní útoky pěchoty a místo toho se soustředil na vytvoření masivní dělostřelecké palebné převahy nad protivníkem. Jen během prvních 5 měsíců francouzské dělostřelectvo u Verdunu vystřílelo přes 15 milionů granátů! 

V roce 1917 se krátce stává náčelníkem štábu celé francouzské armády, kdy nahradil generále Nivella po neúspěšné Nivellově ofenzívě v dubnu a květnu 1917. Francouzská armáda byla na pokraji vzpoury a téměř polovina všech divizí na západní frontě se vzbouřila. Pétain se rozhodl vyřešit problémy s morálkou po svém a sám osobně projížděl všemi úseky a jako rovný s rovným se bavil s vojáky a snažil se vyslyšet jejich prosby a potřeby, slíbil již žádné sebevražedné útoky a zvýšení času na odpočinek v týlu. Morálku také zvedlo několik úspěšných útoků. V roli náčelníka ho ovšem po pár měsících nahradil generál Foch.

Psali jsme:Japonská společnost Mitsubishi nevyráběla jen legendární námořní stíhačku. „Viper Zero“ létá dodnes

První světovou válku završil Pétain jako absolutní hrdina. Byl vnímán velice pozitivně a hodnocen jako nejlepší generál celého konfliktu. 3. září 1925 byl Pétain jmenován vrchním velitelem francouzských sil během Rífské války v Maroku. 

Ve francouzské armádě bylo provedeno také několik změn. Závazek vojáků byl snížen na jeden rok a mělo být udržovaných pouze 20 divizí, s tím, že v případě konfliktu se vydají povolávací rozkazy k vytvoření nových divizí. Pétain byl silně proti a rozhodnutí kritizoval, namítal, že pro udržení Severní Afriky je potřeba zde mít stálou armádu. Ale proti snižování počtu armády byl prakticky sám. Zúčastnil se také stavby Maginotovy linie.

9. února 1931 odchází do důchodu a byl jmenován generálním inspektorem protivzdušné obrany. Francie tu dobu výrazně škrtala armádní rozpočet a letní manévry francouzské armády v letech 1932 a 1933 byly dokonce zrušeny kvůli nedostatku finančních prostředků a nábor do ozbrojených sil prakticky zkolaboval. Generál Weygand dokonce tvrdil, že francouzská armáda již nemůže být považována za respektovanou bojovou sílu! Nová vláda Édouarda Daladiera dokonce ještě více snížila počty důstojníků a snížila odměny válečným veteránům a důchodcům.

Francouzská armáda byla ve 30. letech poměrně zastaralá a neefektivní. Kvůli vysokým škrtům na vyzbrojování se ani moc nevyvíjelo. Nebyly vytvořeny žádné nové kulomety ani pušky pro pěchotu a základním kulometem stále zůstával zastaralý kulomet Hotchkiss M1914 na nábojové rámečky, teprve v roce 1936 byla do výzbroje přijata puška MAS-36, ovšem do roku 19140 se jí podařilo distribuovat jen menšímu počtu vojáků. Francouzské dělostřelectvo nebylo od roku 1918 modernizováno, francouzské letectvo se sestávalo z velkého počtu letadel od různých výrobců, údržba tedy byla složitá. V roce 1934 se stává Pétain ministrem války a snaží se hodnotu francouzské armády zvýšit, ovšem po 15 letech zanedbávání to jde jen velice těžce a velice pomalu. 

V roce 1939 se stává Pétain velvyslancem ve Španělsku a po vypuknutí Druhé světové války je mu nabídnuto místo ve francouzské vládě, což ale odmítl. Poté, co Německo napadlo Francii v roce 1940 přijímá Pétain místo místopředsedy vlády v nové vládě Paula Reynauda, ten doufá, že přítomnost „Lva od Verdunu“ ve vládě zdvihne francouzské armádě morálku. 8. června 1940 měla být vláda z Paříže evakuována, což Pétain ale odmítl. 13. června ovšem žádá o přijetí příměří, jelikož další boj byl bezvýznamný a snažil se předejít dalším obětem. 22. června 1940 je podepsáno příměří a Německo získá pod svá křídla celou severní Francii i s Paříží, přičemž asi dvě pětiny území je necháno nově vytvořené Vichistické Francie v čele s Philippem Pétainem. V té době mu měl řísct předseda vlády Pierre Laval „Jestlipak, maršále, znáte rozsah svých pravomocí? Jsou o dost větší, než měl král Ludvík XIV., protože Ludvík XIV. musel svoje rozhodnutí předkládat parlamentu, zatímco vy nemusíte – žádný parlament nemáme.“ 

Pétain brzy začne prosazovat autoritářské zákony. Zakázal všechny levicové politické strany a prosadil protižidovské zákony. Byla zavedena tvrdá cenzura a oponenti nové francouzské vlády byli zavíráni. Pétain se v té době začal považovat za skutečného francouzského národního hrdinu a spasitele vlasti, nicméně Pétain žil v silné iluzi. Zatímco sebe viděl jako mezi lidmi oblíbeného, ve skutečnosti jeho popularita silně klesala, zatímco Charles de Gaulle byl stále mezi Francouzi populárnější. Pétain dokonce Hitlerovi naznačil, že by se Francie mohla k Hitlerovi ve válce připojit výměnou za navrácení Alsaska a Lotrinska zpět Francii! Vichistická Francie také nechala deportovat na 76 000 Židů do německých koncentračních a vyhlazovacích táborů, z nichž se po válce vrátilo pouze 2 600 osob. Dalších cca 4 000 Židů bylo popraveno nebo zabito ve francouzských táborech. 

Po osvobození Francie , 8. září 1944 byli Pétain a další členové francouzského kabinetu ve Vichy přemístěni Němci na hrad Sigmaringen v Německu, kde zůstal až do konce války.

Po skončení Druhé světové války byl Pétain souzen za velezradu, soudní řízení se konalo od 23. července do 15. srpna 1945. Na konci řízení byl Philippe Pétain odsouzen k smrti. Z důvodu vysokého věku mu byl trest zmírněn na doživotí a odnětí vojenských hodností i vyznamenání. Pétain byl poté převezen na maličký ostrov Île d'Yeu kde byl uvězněn ve Citadely Fort de Pierre-Levée.

Od roku 1947 začal trpět výpadky paměti, které se zhoršovaly, od roku 1949 také začínal trpět halucinacemi. Na konci roku 1949 již Pétain trpěl silnými mentálními problémy a jasnost uvažování byla čím dál tím vzácnější, začal mít také srdeční problémy a již sám nedokázal chodit. 

8. června 1951 francouzský prezident Vincent Auriol zmírnil trest z doživotí na uvěznění v nemoci a Pétain měl být převezen do Paříže, ovšem pro svůj stav to již nebylo možné a 23. července 1951 Philippe Pétain ve věku 95 let umírá a je pohřben na malém místním hřbitově v Port Joinville. 

Zdroj: Diletant.media, Britannica.com