Ve dalším díle naší minisérie Písek a Krev, kterou pro vás přinášíme ve spolupráci s renomovaným ukrajinským historikem Vladyslavem Besedovským, se podíváme na jednu z nejikoničtějších odstřelovacích pušek historie – SVD Dragunov a jeho službu během sovětské invaze do Afghánistánu.

Odstřelovací puška SVD neboli Dragunov je legendární ruční zbraní sovětské éry studené války. Tuto zbraň rozezná i ten, kdo se ve zbraních moc nevyzná. Stejně jako v moderních konfliktech, sehrála puška Dragunov důležitou roli i během sovětské invaze do Afghánistánu. Svou oblibu si puška vybudovala jak v regulérních armádách po celém světě, tak i na civilním trhu, nebo u partyzánských jednotek. V současné době je však tato puška již na ústupu, neboť je technicky i morálně zastaralá a výroba nových kusů již pomalu končí ve prospěch novějších typů. Pojďme se v krátkosti podívat na historii této dnes již legendární zbraně.

Foto: Vojáci byli nuceni z počátku používat druhoválečné pušky Mosint-Nagant. Některé jednotky na pušky Dragunov čekaly přes 20 let. | Vladyslav Besedovský

Psali jsme:Proč vraha z Lidic udala vlastní žena - příběh Maxe Rostocka

Po druhé světové válce se všeobecná doktrína sovětské armády drasticky změnila. Když se sovětští generálové ohlédli zpět na úspěchy manévrové války v pozdějších fázích války, bylo jasné, že "strašák zákopové války" je již minulostí. Z tohoto důvodu byla zapomenuta ikonická role sovětských odstřelovačů, jako byl například Vasilij Zajcev, protože se pro moderní bojiště již nehodila. Vyšší velení sovětské armády v 50. letech znepokojovala hlavně malá účinnost dostřelu pěchotního družstva, které bylo vyzbrojeno zbraněmi AK-47, puškami SKS a kulomety RPD, kdy tyto zbraně poskytovaly za ideálních podmínek palbu na maximálně 500 metrů. Ovšem v bojové situaci, kdy jsou vojáci ve stresu, se jejich účinná palba razantně snižovala, a to až na polovinu, tedy 250 metrů. Vedení přesné palby na delší vzdálenost však bylo v boji velice důležité, a tak byl vydán pokyn k sestrojení pušky na přesnou palbu na větší vzdálenost. 

Vývoj skončil puškou SVD, která se začala sériově vyrábět na konci 50. let a první jednotky začaly pušky fasovat v roce 1963. Produkce však byla obtížná. Zbraň vyžadovala velkou část výroby pomocí přesného strojního obrábění, což bylo pro sovětský průmysl, který pracoval s vysokými tolerancemi, velice náročné. Navíc se jednalo o zbraň vybavenou moderním optickým zaměřovačem a Sovětský svaz měl v té době jen velmi málo prostředků k výrobě přesných optických přístrojů. Narazilo se na problém také u samotných vojáků, od kterých se vyžadovalo, aby se o zbraň dobře starali a pravidelně ji čistili, aby se zachovala správná přesnost střelby. Dodávky probíhaly velice pomalu, neboť každá četa měla mít ve výzbroji i pušku SVD s puškohledem PSO-1. První zbraně putovaly samozřejmě jednotkám umístěných v Evropě a v evropské části Ruska. Jednotky dislokované hluboko v Rusku a svazových republikách v Asii měly všeobecně na moderní vybavení smůlu. Například jednotky dislokované v Turkmenistánu začaly pušky SVD fasovat až v druhé polovině 80. let, tedy po více jak 20 letech.

Foto: Puška Dragunov ve všech ohledech překonávala svého předchůdce, pušky Mosin-Nagant. Její výroba byla ovšem na sovětský průmysl náročná. Vyžadovala nízké tolerance a optický zaměřovač. | Vladyslav Besedovský

V prvním roce invaze do Afghánistánu, v roce 1980, většina jednotek v rámci 40. armády neměla ve svých zbrojnicích žádné pušky SVD a odstřelovači těchto jednotek se tak většinou museli spoléhat na obstarožní pušky Mosin-Nagant se zaměřovačem PU-1 z druhé světové války. Situace se zlepšila až po dvou letech, tedy v roce 1982, kdy začaly pušky Dragunov do Afghánistánu proudit ve větším množství a od roku 1982 měla ve výzbroji jednu pušku každá četa.

Psali jsme:"Nádherná malá válka": Mezník ve světových dějinách

Během bojů v horách se pušky SVD ukázaly jako velice užitečný pomocník. Zatímco pušky AK-74 ráže 5.45 byly schopné zasáhnout cíl na 200-300 metrů, puška SVD tuto vzdálenost zdvojnásobila. Výhodou byl samozřejmě i optický zaměřovač PSO-1 se čtyřnásobným zvětšením, který kromě role střelecké optiky plnil i roli pozorovací. Jak již bylo zmíněno, Sovětský svaz neměl dostatečné kapacity na objemnou výrobu optických přístrojů, a tak byly dalekohledy určeny výhradně jen důstojníkům, pokud nějaké byly.

Odstřelovači brzy začali také fasovat noční optiky NSPU a NSPUM. Byť se jednalo o noční vidění 1. generace, v Afghánistánu, kde se nachází jen málo zelených ploch, které pohlcují světlo, se tyto poměrně osvědčily. Písčitý a kamenitý terén totiž odráží relativně hodně zbytkového světla. 

Foto: Vojáci si zbraně museli upravovat podle sebe. Na fotografii vidíme vojáka, který si k pušce přidělal dvojnožku z kulometu RPD. Povšimněte si také omotaného zásobníku, aby méně klouzal. | Vladyslav Besedovský

Co se týče modifikace zbraní, měli vojáci smůlu a museli se spolehnout jen a pouze na svůj um a fantazii. Například dvojnožky pro pušky Dragunov nebyly, byť se to zdá z dnešního pohledu až nelogické, sovětské velení nepovažovalo dvojnožky pro pušky Dragunov za důležité. Vojáci tedy museli improvizovat a začali využívat dvojnožky z vyřazených kulometů. Na fotografiích tak můžeme vidět například vojáky s dvojnožkami z kulometů RPK, PKM a dokonce i z kulometů RPD. Místo lícnice vojáci na pažby přivazovali obvazy, kterými omotávali například i zásobníky, či rukojeti, aby tolik neklouzaly.

I když se jednalo v podmínkách Afghánistánu o dobrou zbraň, udržet ji v dobrém stavu bylo náročné. Zbraň pro přesnou střelbu vyžadovala nízké výrobní tolerance, což se v Afghánistánu ukázalo jako nevýhoda, zbraň totiž byla náchylná na prach a písek a kvůli tomu vyžadovala každodenní čistění a promazávání. Stejnou péči vyžadoval i zásobník a střelivo, které muselo být vždy suché a čisté. To byla pro vojáky zvyklé na systém AK, který takovou péči nevyžadoval, samozřejmě nepříjemná skutečnost. Navzdory tomu se stala puška SVD v Afghánistánu cennou pomocí pro sovětské vojáky, kterou si velmi považovali. Za celou válku jsou zdokumentovány pouze tři případy, kdy puška Dragunov padla do rukou Mudžahedínům.

Zdroj: safar-publishing.com, history.com, Vladyslav Besedovsky