Vought F-8 Crusader byl americký stíhací letoun s proudovým motorem, který sloužil u amerického námořnictva v letech 1957–76. Během svého působení se letoun účastnil kubánské krize a také války ve Vietnamu. Jako poslední stíhací letoun americké výroby své epochy, jehož hlavní výzbrojí byly kanóny, dostal přezdívku "Poslední z pistolníků" (Last of the Gunfighters).

Foto: F-8H přistává na USS John F. Kennedy v roce 1971 | Wikimedia Commons / Public domain

V září 1952 námořnictvo oznámilo, že hledá novou stíhačku. Potřebovalo maximální rychlost Mach 1,2, stoupavost 7620 m za minutu a maximální přistávací rychlost 160 km/h. Bylo také rozhodnuto vyzbrojit letoun kanony ráže 20 mm kvůli nedostatečnosti kulometů ráže 50 mm během korejské války. Mezi konkurenty, kteří se ucházeli o zakázku, patřily letouny Grumman F-11 Tiger, McDonnell F3H Demon a námořní verze North American F-100 Super Sabre. V květnu 1953 byl za vítěze označen F-8 Crusader společnosti Vought a námořnictvo objednalo tři prototypy.

Psali jsme:Střelecký zákop na Císařském ostrově v Praze

První prototyp F-8, označený XF8U-1, vzlétl 25. března 1955 a překonal rychlost zvuku. Také druhý prototyp se ukázal jako bezproblémový a vzlétl o několik měsíců později, 30. září. V roce 1956 zahájil F-8 zbraňové a nosné zkoušky, přičemž první úspěšný start katapultem se uskutečnil 4. dubna. O několik měsíců později, 21. srpna, letoun stanovil nový americký národní rychlostní rekord, když dosáhl rychlosti 1634 km/h.

V prosinci 1956 dokončila Letecká vývojová letka 3 (VX-3) kvalifikační zkoušky F-8 na palubách letadlových lodí. První letouny byly považovány za připravené ke službě a v roce 1957 se připojily k 32. stíhací peruti (VF-32), 154. stíhací peruti (VF-154) a 122. stíhací peruti námořní pěchoty (VMF-122).

F-8 Crusader měl charakteristický vzhled s centrálním vstupem vzduchu pod špičatou přídí, vysoko umístěnými křídly a krátkým podvozkem, který mu dodával celkově přikrčený vzhled. Unikátní pro tento letoun bylo jeho křídlo s proměnlivým náběhem. To znamenalo, že celé křídlo bylo možné sklonit maximálně o sedm stupňů, což umožňovalo vzlet nebo přistání při nižších rychlostech, aniž by piloti ztratili výhled. Tato konstrukce také umožňovala udržovat a zvyšovat vztlak snížením vztlakových klapek a náběžné hrany letounu. F-8 byl poháněn jedním proudovým motorem Pratt and Whitney J57-P-20 o statickém tahu 8164 kg. Jeho použití u F-8 bylo výjimečné a umožnilo dosáhnout maximální rychlosti 1975 km/h ve výšce 10900 m – tím se stal prvním operačním letounem, který létal rychleji než 1600 km/h.

Základní výzbrojí F-8 byly čtyři dopředu střílející 20mm kanóny. Tyto zbraně daly letounu v éře, kdy se zaváděly a přecházelo k raketám, přezdívku "poslední z pistolníků". Jak již bylo řečeno, F-8 byl také vybaven pylony na obou stranách trupu a pod křídly, což mu umožňovalo nést buď čtyři AIM-9 Sidewinder, nebo až 2270 kg jiné munice. Ačkoli námořnictvo vkládalo do F-8 Crusader velké naděje, stíhačka nebyla bez problémů. Bylo to především kvůli jeho konstrukci přídě, která způsobovala, že pro piloty bylo obzvláště nebezpečné přistávat na palubách letadlových lodí. Aby bylo možné provést bezpečné přistání, musely lodě plout plnou rychlostí, aby se následně snížila relativní přistávací rychlost F-8, aby neskončil i s pilotem v oceánu. Už tak nebylo snadné letadlo pilotovat, což vedlo letce k tomu, že letounu dali další přezdívku: "Vybíječ praporčíků" (Ensign Eliminator).

Psali jsme:Skotský voják, který bojoval v Novém světě a téměř rok žil po boku indiánů z kmene Šónijů

Problémy se objevily také v době, kdy F-8 pokračovaly v aktivní službě, zejména během války ve Vietnamu. Piloti se museli několikrát katapultovat, což často vedlo ke ztrátě letounu. Odhaduje se, že z více než 1 200 kusů, které firma Vought vyrobila, se u asi 1100 stala nějaká nehoda. Od 23. října 1962 hrály letouny F-8 Crusader klíčovou roli při pořizování průzkumných snímků během kubánské krize. Neozbrojená varianta RF-8A byla místo raket vybavena kamerami a měla za úkol létat na nízké průzkumné mise nad Kubou a pořizovat snímky kubánských a sovětských sil.

Tyto letouny RF-8A létaly dvakrát denně, odlétaly z Floridy, přelétaly nad Kubou a po návratu byly jejich snímky předávány Pentagonu k prozkoumání. Snímky pořízené těmito letadly potvrdily, že Sověti zahájili snahy o instalaci balistických raket středního doletu na Kubě. Letouny RF-8A nadále monitorovaly stahování sovětských sil a raket z regionu. Do konce kubánské krize pořídily celkem na 160 tisíc snímků. 

První bojové zkušenosti s letouny F-8 Crusader přišly ve Vietnamu. Když konflikt začal, letoun umístěný na palubě USS Hancock (CV-19) se stal prvním americkým strojem, který se dostal do vzdušného boje se severovietnamskými letouny Mikojan-Gurjevič MiG-17. K incidentu došlo 3. dubna 1965 a F-8 v něm nezaznamenaly žádný sestřel. Přestože byl jeden z nich zasažen nepřátelskou palbou, všechny se bezpečně vrátily na Hancock. První úspěch F-8 přišel v červnu 1966. Poté, co se dostal do souboje s MiGem-17, vypálil komandér Harold L. Marr dva Sidewindery. První minul, ale druhý zasáhl ocas MiGu a utrhl jej i s pravým křídlem.

Do konce války si letouny F-8 připsaly 18–19 sestřelů ve vzduchu (v závislosti na zdroji), z nichž většina byla dosažena střelami Sidewinder. Pouze čtyři byly připsány kanonům stíhaček, a to zřejmě také kvůli náchylnosti zásobníků k zasekávání. Letoun se těšil největšímu poměru sestřelů ze všech amerických stíhaček během konfliktu, v boji utrpěl pouze tři ztráty. Ostatní, ve větším počtu, byly ztraceny kvůli flaku, raketám země-vzduch a operačním nehodám. Celkový počet ztracených letounů tohoto typu ve Vietnamu se pohyboval mezi 166–170.

F-8 Crusader vstoupil do služby také u francouzského námořnictva v roce 1964 a rychle se stal páteří námořního letectva země, sloužil na palubách dvou letadlových lodí, Clemenceau a Foch. Francouzské letouny F-8E(FN) sloužily v roce 1983 nad Libanonem. V letech 1991-94 byly přestavěny, což prodloužilo jejich životnost až do konce desetiletí. Navzdory pokračující službě se F-8 nepřipojily k francouzským jednotkám bojujícím ve válce v Perském zálivu ani během letecké kampaně v Kosovu. V prosinci 1999 Francouzi vyřadili zbývající flotilu letounů F-8 a v následujícím roce je nahradili letouny Dassault Rafale M.

Zdroj: warhistoryonline