V prosinci 1943 byl vrchním velením německé branné moci podán návrh na vznik nového lehkého stíhače tanků, který by byl vyráběn na území Protektorátu Čechy a Morava. Původní snahou však bylo rozšířit výrobu bojem již prověřených a účinných útočných děl Sturmgeschütz III, stále více používaných v roli ničitelů tanků. Zraky Němců se záhy přenesly na pražský podnik Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik BMM, někdejší ČKD. Jenže čáru přes rozpočet udělala okupantům samotná továrna. Její zástupci oznámili, že kvůli nedostatečné mechanizaci provozů, nejsou schopni vyrábět obrněná vozidla přesahující váhu 22 tun. A tehdy vyráběný StuG III Ausf. G vážil téměř o dvě tuny nad tento limit.

Foto: Jagdpanzer 38(t) Hetzer | Shutterstock

Nicméně německé ozbrojené síly se na konci roku 1943 již nacházely v hluboké defenzívě a nemohly si dovolit nechat ležet ladem tak dobře vybavený provoz. Zde vyráběné lehké stíhače tanků Marder III mezitím zastaraly. Ne ani tak výzbrojí, jakož vlastní pancéřovou ochrannou. Ostatně to byl jeden z hlavních, ne-li hlavní důvod, proč v prosinci 1943 došlo k rozhodnutí vyvinout zcela nového lovce tanků, s plně uzavřenou bojovou nástavbou a silnější pancéřovou ochrannou.

Psali jsme:Maxim Silencer: První tlumiče hluku výstřelu

Za základ stíhače tanků Jagdpanzer 38(t) für 7,5 cm PaK 39 L/48, jenž je dnes znám pod bojovým jménem Hetzer, byl znovu vybrán osvědčený upravený podvozek původně československého lehkého tanku LT vz. 38. I další komponenty použité na nový stíhač tanků byly dávno odzkoušené na jiných vozidlech, a proto nebylo nutné provádět nějaké dlouhé testování. Jednalo se jak o pohonnou jednotku Praga AE 2800, tak zejména o primární výzbroj v podobě 75mm kanonu PaK 39 L/48, schopného na vzdálenost 700 metrů probít masku děla sovětského středního tanku T-34/85. Osádka měla k dispozici 41 granátů čtyř typů, po úpravách byla dotace zvýšena až na 45 granátů.

Projekt čtyřmístného Jagdpanzeru 38(t) byl Adolfem Hitlerem schválen 17. prosince 1943 a již 24. ledna 1944 byla zástupcům německé armády v Praze představena dřevěná maketa stroje ve skutečné velikosti. První tři prototypy byly hotovy v březnu. Prvních 20 sériových Hetzerů vyjelo z bran BMM již v dubnu, tedy měsíc po stavbě prototypů a pouhé čtyři měsíce od prvotní myšlenky na nový lehký stíhač tanků!

Vozidla, ještě bez krytu hlavně kanonu a pravděpodobně dalších součástek, byly 20. dubna 1944 na 55. narozeniny Adolfa Hitlera předvedeny samotnému Vůdci. Podle plánů měla sériová výroba nabíhat tak, aby od března 1945 bylo produkováno 1 000 Hetzerů měsíčně, vyráběných jak v pražské BMM, tak také v plzeňské Škodovce, jež se do produkce měla zapojit od července 1944. K těmto číslům se Němci samozřejmě nepřiblížili, nicméně v květnu 1944 bylo postaveno podle plánu 50 stíhačů, o měsíc později to byla již rovná stovka vozidel. Výrobní kvóty však byly částečně sníženy a to z důvodu poměrně velkého počtu závad nových strojů. Továrny tak dostaly více času na produkci v požadované kvalitě.

První Hetzery dorazily k bojovým jednotkám v červenci 1944. Od dubna probíhal výcvik osádek a tvorba manuálů a příruček. Právě v první polovině července odebral 731. prapor stíhačů tanků jako první útvar nové Hetzery, jednalo se o plný počet 45 strojů. Stejný počet pak ve druhé polovině měsíce převzal 743. prapor stíhačů tanků. Obě jednotky byly nasazeny na východní frontě. Další Hetzery byly později odeslány i k praporům stíhačů tanků 561, 741 a 744. Ještě vyšší číslo vozidel pak sloužilo v rámci samostatných rot stíhačů tanků (o síle 12, později 10 strojů), přiřazovaných jako podpora k pěším divizím, či divizím tankových a lidových granátníků. Ke konci války pak Hetzery plnily role určené pro standardní tanky a utrpěly tomu úměrné ztráty. Za necelý rok bylo v Praze a v Plzni vyrobeno více než 2 800 těchto malých, ale nebezpečných lovců tanků. Jejich poválečná služba v československé, potažmo švýcarské armádě (pod označením G-13), je dobře známa.

Psali jsme:Druhoválečné zbraně, které se používají dodnes

Zdroj: britannica, Tank Encyclopedia, Druhá světová válka