V současné době poutá Severní Korea světovou pozornost především nasazením svých vojáků v ukrajinském konfliktu. Vedle toho však nadále pokračuje v posilování svého vojenského potenciálu, a to vývojem celé řady nových zbraní. Poněkud ve stínu mediálně hojně prezentovaných balistických raket či jaderných zbraní Severní Koreje zůstává fakt, že se země nedávno pustila do výstavby nových fregat.

Foto: Korveta třídy Amnok na východním pobřeží v srpnu 2023 | KCNA

Námořnictvo Severní Koreje

Vojenské námořnictvo bylo vždy nedílnou součástí mohutných ozbrojených sil Severní Koreje. Stejně jako u dalších složek severokorejské armády pro něj bylo typické, že bylo sice velmi početné, ale disponovalo pouze staršími či vysloveně zastaralými válečnými loděmi. Například páteř ponorkového loďstva tvořily starší sovětské ponorky typu Romeo, respektive jejich čínské kopie Ming (částečně vyráběné i severokorejskými loděnicemi), tedy konstrukce pocházející z padesátých let minulého století. Obdobná situace panovala i v dalších kategoriích válečných lodí. Největší část zdánlivě impozantního početního stavu severokorejského námořnictva tvořily lehké raketové čluny, převážně odvozené od starších sovětských člunů typu OSA a vyzbrojené zastaralými protilodními raketami. Celkově pak bylo severokorejské námořnictvo – navzdory svým početním stavům – koncipováno jako typické příbřežní loďstvo, určené především k boji s Jižní Koreou. V posledních letech se však Severní Korea snaží své válečné námořnictvo posílit i většími loděmi.

Největšími válečnými loděmi severokorejského námořnictva byly dosud lehké fregaty (z dnešního pohledu spíše korvety) Najin, postavené v letech 1973–1975. Šlo o lodě s výtlakem cca 1 500 tun, vyzbrojené kombinací 100mm a 57mm kanonů a protilodními raketami P-15. Velkou slabinou těchto lodí je prakticky neexistující protiletadlová výzbroj a celkově zastaralá elektronika.

Na počátku osmdesátých let Severní Korea postavila fregatu Soho. Jejím charakteristickým prvkem bylo použití dvojitého trupu. Soho byla zároveň první severokorejskou válečnou lodí schopnou nést vrtulník. Kvůli špatným plavebním vlastnostem se však neosvědčila a byla později sešrotována. Poté se Severní Korea na delší dobu odmlčela i kvůli ekonomické krizi v zemi. Až počátkem nového tisíciletí začala opět budovat větší hladinové jednotky. Zhruba v roce 2010 byla zahájena stavba hned dvou tříd korvet. První z nich byla třída Tuman, která se vyznačovala nápadně velkou přistávací plochou pro vrtulník, loď však neměla hangár. Toto řešení se neosvědčilo a loď byla později přestavěna – přistávací plocha byla odstraněna.

Mnohem úspěšnější se ukázala technicky příbuzná konstrukce raketových korvet Amnok. Raketové korvety Amnok svou velikostí zhruba odpovídají předchozím severokorejským korvetám. Jedná se o lodě o délce cca 80 metrů, s maximálním výtlakem cca 1 700–2 000 tun. Oproti svým předchůdcům však působí pokročilejším dojmem. Severokorejští konstruktéři zde aplikovali prvky stealth – lodě se vyznačují elegantními, jednoduchými liniemi.

Korvety Amnok disponují poměrně silnou výzbrojí. Hlavňovou výzbroj tvoří 100mm kanon (pravděpodobně kopie starého sovětského kanonu B-34). Protiletadlovou obranu zajišťuje systém krátkého dosahu HT-16 PGJ (používá rakety odvozené od ruského systému Igla) a dva kanónové protiletadlové systémy AK-630, resp. jejich severokorejské kopie. Výzbroj doplňují ještě šestihlavňové kulomety ráže 14,5 mm.

Hlavní ofenzivní silou jsou dvě čtyřnásobná odpalovací zařízení pro střely s plochou dráhou letu typu Hwasal-2. Jde o moderní rakety s doletem až 2 000 km. Tyto střely umožňují zasahovat cíle na celém území Jižní Koreje, ale i v Japonsku. Použití takto výkonných střel na relativně malých lodích je nezvyklé, ale není ojedinělé – obdobné řešení využívají např. ruské korvety projektu 22800 Karakurt vyzbrojené střelami Kalibr s doletem až 2 500 km.

Podle některých zdrojů lze z těchto zařízení vypouštět i protilodní střely Kumsong-3, které jsou dnes považovány za standardní typ severokorejské protilodní výzbroje. Na dostupných snímcích je však zaznamenáno pouze vypouštění střel Hwasal-2.

Korvety Amnok tak představují moderní a poměrně velké lodě se silnou výzbrojí. Pro potřeby Severní Koreje jsou svými rozměry i schopnostmi téměř ideální. Někteří analytici proto očekávali, že vznikne větší série těchto lodí, případně zdokonalené varianty s výkonnějšími protiletadlovými systémy. Stále se však předpokládala stavba jednotek o výtlaku 1 500–2 000 tun. Namísto toho však byly postaveny pouze dvě jednotky této třídy.

Na konci minulého roku se začaly objevovat zprávy, že Severní Korea zahájila stavbu mnohem větších válečných lodí – raketových fregat. Tyto zprávy se potvrdily, když severokorejská státní média přinesla reportáž z návštěvy Kim Čong-una v loděnicích, kde byla v pokročilém stádiu výstavby zachycena právě taková fregata.

Již na první pohled je zřejmé, že se jedná o mnohem větší jednotku – její délka činí přibližně 120 metrů, odhadovaný výtlak je nejméně 3 000 tun. Linie trupu a koncepce nástaveb napovídají, že fregata se až nápadně podobá někdejším sovětským fregatám projektu 11351 Krivak-III, respektive jejich modernizované verzi – fregatám třídy projekt 11356.

Fregaty Projekt 11351 byly jednou z variant, resp. vyvrcholením rozsáhlé sovětské třídy Projekt 1135. Zatímco fregaty Projekt 1135 byly určeny primárně k boji proti ponorkám a vyzbrojeny protiponorkovými torpédy Metel, varianta Projekt 11351 byla poněkud specifická. Od svých sesterských lodí se lišila už tím, že nebyla určena pro válečné námořnictvo, ale pro KGB, která zajišťovala ochranu mořských hranic.

U fregat Projekt 11351 proto nebyla použita odpalovací zařízení pro raketová torpéda Metel, zato – jako první sovětské fregaty – získaly hangár a přistávací plochu pro vrtulník. Hlavňovou výzbroj představoval 100mm kanon umístěný na přídi, protiletadlovou výzbroj tvořil raketový systém OSA a dva protiletadlové kanónové systémy AK-630. Výzbroj doplňovaly dva čtyřhlavňové torpédomety a dva vrhače hlubinných pum RBU-6000. Díky dostatečné velikosti a použití hangáru pro vrtulník se fregaty Projekt 11351 podobaly moderním západním fregatám. V důsledku rozpadu Sovětského svazu však bylo postaveno pouze osm těchto lodí. I přesto se fregaty Projekt 11351 staly základem úspěšných fregat Projekt 11356 – prvních moderních fregat stavěných v Rusku, a to původně pro Indii.

Fregaty Projekt 11356 se oproti předchozí variantě dočkaly výrazných vylepšení. Zachován byl především trup zajišťující vynikající plavební vlastnosti a celková architektura nástaveb. Fregaty Projekt 11356 ale prošly „faceliftem“ – jejich linie byly vyhlazeny a modernizovány. Výrazně byla také modifikována výzbroj.

Hlavní novinkou byly protilodní rakety systému Club-N s dosahem až 300 km a protiletadlový systém středního dosahu Štil-1. Protiletadlovou výzbroj dále doplňovaly dva systémy Kaštan. Proti ponorkám byly určeny dva 533mm torpédomety a vrhač hlubinných pum RBU-6000. Modernizován byl i 100mm kanon, který byl nově umístěn do moderní věže. Nezbytnou součástí výzbroje byl i palubní vrtulník Ka-27.

Fregaty Projekt 11356 se ukázaly jako velmi úspěšné. Indie si objednala celkem šest těchto lodí a byla s nimi vesměs spokojena (kritizovány byly především protiletadlové systémy Kaštan).

Z tohoto důvodu si fregaty Projekt 11356 objednalo i ruské námořnictvo – navzdory tomu, že pro něj byly určeny modernější fregaty Projekt 22350 Admiral Gorškov. Výroba Projektu 22350 se totiž neúnosně zpožďovala, a tak ruské námořnictvo sáhlo po typu, jehož výroba byla díky exportu do Indie dobře zaběhnutá. Nejprve si Rusko objednalo tři lodě Projektu 11356, později přibyly další tři jednotky a zvažována byla i třetí trojice.

Ruské fregaty Projekt 11356R (třída Admiral Grigorovič) se však od svých indických sester poněkud liší. Významným rozdílem je zejména použití vertikálních sil pro odpal protiletadlových raket Štil místo otočného odpalovacího zařízení, které používají indické lodě. Protilodní střely zastupují rakety Kalibr-NK nebo Oniks, také odpalované z vertikálních sil. Místo problematických systémů Kaštan byly instalovány osvědčené kanónové systémy AK-630.

Do osudu fregat Projekt 11356 však výrazně zasáhla válka na Ukrajině. Tyto lodě jsou totiž poháněny ukrajinskými plynovými turbínami, jejichž dodávky byly po začátku ruské agrese ze strany Ukrajiny zastaveny. Do Ruska tak byly dodány pohonné jednotky pouze pro první trojici fregat. U druhé, již rozestavěné trojice, Rusko zvažovalo úpravu lodí na pohonné jednotky vlastní výroby. Vývoj domácích plynových turbín však dosud nebyl dokončen, a proto byly dvě rozestavěné jednotky nakonec předány Indii.

I přesto lze fregaty Projekt 11356 považovat za úspěšné. Přestože se nemohou rovnat nejmodernějším západním fregatám, je třeba zohlednit, že mají zhruba poloviční výtlak, a proto přímé srovnání není objektivní. Dá se předpokládat, že fregaty Projekt 11356 čeká ještě dlouhá služba – jak u ruského námořnictva, tak u indického. Není vyloučeno, že se Rusku podaří pro tyto fregaty získat dalšího zahraničního zákazníka, neboť je aktivně nabízí na mezinárodních trzích. Fregaty Projekt 11356 se navíc dočkaly dalšího vývoje – a to právě v podobě technicky spřízněných severokorejských fregat.

To, že si severokorejští konstruktéři jako ideový vzor pro nové fregaty zvolili ruské fregaty Projekt 11351, resp. 11356, není náhodné – naopak jde o výsledek dlouhodobého a zjevně dobře promyšleného procesu.

Již na počátku devadesátých let si totiž Severní Korea od Ruska, tehdy zmítaného obrovskými ekonomickými obtížemi, odkoupila jednu nedokončenou fregatu Projektu 11351. Šlo o jednu z posledních jednotek, u které byl dokončen pouze trup a část nástaveb; loď navíc nebyla osazena žádnými zbraňovými systémy. Nějaký čas Severní Korea údajně zvažovala její dostavbu a osazení domácí výzbrojí. Tento plán ale nakonec nebyl realizován a loď nikdy nebyla dokončena.

Přesto měla tato rozestavěná fregata pro Severní Koreu velký přínos. Tamním konstruktérům totiž chyběly zkušenosti se stavbou větších válečných lodí, a právě díky této lodi získali základní know-how v oblasti konstrukce a tvarování trupu. A právě tvar trupu – zajišťující výborné plavební vlastnosti – je na fregatách Projektu 11356 hodnocen velmi pozitivně. Podle některých zdrojů jsou v tomto ohledu hodnoceny dokonce lépe než modernější fregaty Projektu 22350!

Získané zkušenosti měly pro Severní Koreu zásadní význam. Díky nim se mohla pustit do stavby fregat vlastní konstrukce, avšak zjevně vycházejících z ruského Projektu 11356.

Vzhledem k současné rozsáhlé spolupráci mezi Ruskem a Severní Koreou navíc nelze vyloučit, že se na výstavbě nových fregat podílejí i ruští odborníci. Loděnice Jantar, produkující fregaty Projektu 11356, se v důsledku omezených domácích zakázek potýkají s vážnými ekonomickými problémy. Je proto možné, že Severní Korea získala některé specialisty právě z těchto loděnic (tento postup Severní Korea uplatňuje i u jiných projektů). Není ani vyloučeno, že jde o oficiální mezivládní spolupráci, například v rámci plateb za dodávky munice a zbraní pro ruskou armádu.

Podobnost – a zjevně i technická spřízněnost – s ruskými fregatami Projektu 11351/11356 naznačuje, jak budou nové severokorejské fregaty koncipovány.

Především půjde o lodě poměrně velké, s výtlakem 3 500–4 000 tun. To je výrazný posun oproti dosavadním korvetám tříd Najin, Tuman a Amnok, jejichž výtlak se pohyboval mezi 1 500 a 2 000 tunami. S takto velkými loděmi si Severní Korea může troufnout i na oceánské operace – nejen na akce v blízkosti Korejského poloostrova.

Na rozdíl od Projektu 11356 budou mít severokorejské fregaty pravděpodobně výzbroj domácího původu. Lze očekávat instalaci střel s plochou dráhou letu Hwasal-2 i protilodních střel Kumsong-3. Právě omezený prostor na korvetách Amnok, kde nebylo možné tyto dvě zbraně kombinovat, mohl být jedním z důvodů pro zahájení výstavby větších lodí.

Otázkou zůstává protiletadlová výzbroj. Severní Korea totiž zatím nedisponuje dostatečně výkonným námořním protiletadlovým systémem. Je však možné, že se pokusí adaptovat některý ze svých pozemních systémů. Alternativně může dojít k instalaci ruského systému Štil (v otočné nebo vertikální variantě) či systému Redut.

Pokud jde o hlavňovou výzbroj, lze očekávat použití 100mm kanonu – buď modernizované verze staršího děla B-34, použitého na korvetách Amnok, nebo novějšího ruského kanonu A-190. Výzbroj pravděpodobně doplní severokorejské kopie systému AK-630, hojně používané na dalších plavidlech.

Z dostupných záběrů je zřejmé, že nové fregaty budou vybaveny jak přistávací plochou, tak i hangárem pro vrtulník. I to bude znamenat významný kvalitativní posun pro severokorejské námořnictvo.

Kolik fregat Severní Korea postaví?

Zatím se v médiích objevily záběry dvou rozestavěných lodí. Je možné, že budou postaveny pouze tyto dvě jednotky – jako náhrada za zcela zastaralé lehké fregaty třídy Najin. Vzhledem k současnému vývoji však nelze vyloučit ani výstavbu větší série.

Výstavba těchto poměrně velkých a výkonných fregat má hlubší vypovídací hodnotu.

Za prvé – ukazuje na významný technologický pokrok severokorejského lodního průmyslu. Stavbu velkých válečných lodí zvládá jen omezený počet zemí, a to, že se k nim přiřadila i Severní Korea, je s ohledem na její ekonomickou situaci pozoruhodné (byť dosažené na úkor životní úrovně obyvatelstva).

Za druhé – fregaty dokládají rostoucí sílu severokorejského námořnictva, které už dávno není jen směsicí zastaralých plavidel. V posledních letech Severní Korea představila několik tříd moderních válečných lodí – vedle korvet i řadu typů raketonosných člunů. Severokorejské námořnictvo se tak proměňuje v efektivní bojovou sílu.

A konečně – díky fregatám získává Severní Korea schopnost operovat i na větší vzdálenosti. Námořnictvo se tak mění z tzv. „hnědého“ (coastal/naval defense) na „modré“ (blue-water navy) – tedy schopné působit i na širém oceánu. Takto koncipované námořnictvo není určeno pouze k boji s Jižní Koreou, ale evidentně má být schopné zasáhnout i proti USA, případně působit na podporu spojenců – jako je Rusko, Kuba či Venezuela.

Nové fregaty jsou tak nejen výsledkem technického pokroku, ale i projevem narůstajícího sebevědomí severokorejského režimu v čele s Kim Čong-unem. A zůstává otázkou, kam až tyto rostoucí ambice KLDR povedou.

Zdroj: armyrecognition.com, bbc.co.uk