Raketomet Grad je světoznámou sovětskou klasikou. Systém se začal vyrábět v šedesátých letech minulého století, postupně se dostal do výzbroje armád mnoha zemí, a v mnoha zemích byl také upravován a modernizován. Prameny uvádějí, že objem výroby původních systémů Grad dosáhl téměř devíti tisíc kusů. I po cca šedesáti letech jsou raketomety Grad stále ve službě a prodělávají doslova obrození pomocí nových technologií.

V Rusku je přímým nástupcem raketometů Grad systém Tornado-G, jehož rakety mají dnes dolet až 40 km a přijdou rakety s doletem ještě větším. I další státy, které získaly s Grady dobrou zkušenost dnes pracují na jejich nových verzích. Týká se to i našeho severního souseda – Polska.

Foto: Raketomet WR-40 Langusta / Konflikty.pl

Psali jsme:Praotec všech tanků existuje dodnes. Říkali mu Little Willie podle německého korunního prince

Ještě v roce 2007 mělo Polsko ve svých ozbrojených silách asi 227 původních raketometů BM-21 Grad na podvozcích sovětských nákladních automobilů Ural-375. Myšlenka, na jejich modernizaci se zrodila již v devadesátých letech, ale cesta k realizaci byla dlouhá. Nejprve bylo navrženo nahradit původní sovětský podvozek nějakým domácím, modernějším a vybaveným domácím úspornějším motorem. 

Kromě výměny podvozku plánovala polská armáda modernizovat naváděcí a střelecký systém  a současně byly zahájeny práce na nových raketách. Jedním z hlavních požadavků na modernizaci bylo, aby existovala možnost přepravy nejmasivnějším vojenským transportním letounem NATO, typem C-130 Hercules.

První varianta polské modernizace Gradu byla představena v roce 2003. Byla založena na podvozku polského nákladního automobilu Star 1466 s prodlouženou kabinou a uspořádáním kol 6x6. Tato instalace dokázala projít vojenskými kvalifikačními zkouškami, ale do sériové výroby se nedostala.

Druhá varianta byla představena v roce 2005. Tentokrát bylo navrženo použít polský podvozek Jelcz P662D.35 se stejným uspořádáním kol 6x6, ale s pancéřovanou kabinou, která chrání obsluhu před palbou z ručních zbraní a lehkými střepinami. Stavba prototypu a jeho zkoušky proběhly v roce 2006. Raketomet splnil představy polské armády a byl zařazen do její výzbroje jako – WR-40 Langusta. Číslo „40“ v názvu udává přibližný dosah nové polské munice Feniks-Z.

Psali jsme:Nákladní terénní automobil ROSS R 210.12 VV 6×6 v terénu

Foto: Raketomety WR-40 Langusta v akci | MNO Polska

Kromě nového podvozku s velkou pancéřovanou kabinou pro obsluhu a nových raket se zvětšeným dosahem dostaly raketomety také moderní systém řízení palby s balistickým počítačem vytvořeným specialisty z polské společnosti WB Electronics. Samotný vícenásobný odpalovací blok raket neprošel téměř žádnými změnami.

V dubnu roku 2008 bylo vydáno nařízení k zahájení modernizace prvních jednatřiceti Gradů. Pracemi byla pověřena společnost HSW (Huta Stalowa Wola).

Raketomet WR-40 Langusta může stejně jako původní Grad vypálit na protivníka 40 neřízených raket ráže 122 mm. Hlavní typ munice má vysoce tříštivo-trhavou bojovou hlavici a dosah přesahující 40 km. 
Zvýšení bojových schopností raketometu bylo dosaženo použitím moderního podvozku, zvýšením ochrany a instalací moderního systému řízení palby a satelitního navigačního systému GPS.

Poláci dnes ve WR-40 Langusta mají celkem moderní bojový prostředek raketového dělostřelectva, a že jejich úsilí bylo směřováno správně potvrzují i rozbory posledních válečných střetnutí v Libyi, Sýrii nebo Náhorním Karabachu. 

AČR se naopak zachovala ke svým 122mm raketometům systému Grad poněkud macešsky, a v roce 2010 vyřadila ze své výzbroje všechny RM-70/85. Tyto raketomety byly rozhodně schopny absolvovat další modernizaci a ještě nějakou dobu sloužit.

Zdroj: military-today.com, army-technology.com