7. dubna 1943 došlo při ústupu kolon 10. německé tankové divize ze středního do severního Tuniska k hloubkovému útoku spojeneckých stíhacích bombardérů. V jednom z lehkých spojovacích vozidel byl těžce zraněn plukovník Claus Schenk von Stauffenberg, slavný atentátník z operace Valkýra. Hrabě toho dne přišel o jedno oko, pravou ruku, jež mu musela být amputována nad zápěstím a o dva prsty na ruce levé. Zraněný důstojník byl následně lodí evakuován do Itálie a poté po zemi do Německa. Zde byl po náročné rekonvalescenci jmenován náčelníkem štábu Rezervní armády.

Foto: Stauffenberg (vlevo) s Hitlerem (uprostřed) a Wilhelmem Keitelem (vpravo) při zmařeném atentátu v Rastenburgu, 15. července 1944 | Bundesarchiv, Bild 146-1984-079-02 / CC-BY-SA 3.0

Právě v této funkci přijel osudového 20. července 1944 do Hitlerova Vlčího doupěte v Rastenburgu ve Východním Prusku i se skrytou náloží, kterou pak za pomoci svého pobočníka, nadporučíka Wernera von Haeftena, propašoval na poradu. Shodou různých okolností (otevřený dřevěný barák, namísto železobetonového bunkru, dubová noha stolu atd.), ale Hitler výbuch přežil.

Psali jsme:Operace „Power Pack“ aneb snaha USA zabránit „druhé Kubě“

Von Stauffenbergův plán na puč se rychle zhroutil, když byli vedoucí představitelé včetně hraběte ještě téhož večera postříleni a rozeběhl se hon na další, a nacistický režim tak zůstal u moci až do jeho konečné porážky na jaře 1945.

Zranění, jež Stauffenberg v severní Africe utrpěl mu tak paradoxně umožnilo útok na Hitlera provést. V opačném případě by pravděpodobně padl do spojeneckého zajetí na mysu Bon již v květnu 1943, nebo, v případě, že by byl přesto nezraněn evakuován, by pravděpodobně skončil jako důstojník u některé z frontových jednotek, bez sebemenší šance dostat se k Hitlerovi. Kdo vlastně byl Claus Schenk von Stauffenberg?

Hrabě Stauffenberg se narodí 15. listopadu 1907 v Jettingenu poblíž Günzburgu. Jako poručík kavalerie přivítal v roce 1933 Hitlerovo jmenování kancléřem jako rázné vykročení z ochromující politické rozháranosti, o jedenáct let později stál v čele spiknutí s cílem odstranit tyrana.

Stauffenberg, roku 1941 převelený na východní frontu, zde byl konfrontován se skutečností, že nacionálněsocialistický režim, není nic jiného než paranoidní likvidační ideologie. V roce 1943 byl Hrabě jako podplukovník přeložen do severní Afriky. Po „zotavení“ ze zranění se připojuje k odboji a se svou strhující energií se záhy stával motorem příprav atentát na Adolfa Hitlera a další vedoucí představitele Třetí říše.

Psali jsme:Muslimské prapory v Sovětské armádě – speciální jednotky GRU pro operace v Afghánistánu

V roce 1944 je jako plukovník převelen do štábu velitele Záložní armády a získával přístup k poradám ve Vůdcově hlavním stanu ve Vlčím doupěti u Rastenburgu ve Východním Prusku. V rozhodující den roku 1944, v den atentátu 20. července, nastražil při jedné takové situační poradě časovanou nálož. Protože se domníval, že Hitler nemůže vyváznout živý, opustil před detonací místnost a následně odlétl do Berlína, aby tam řídil další průběh puče. Když začnou prosakovat zvěsti o tom, že Hitler přežil, pomalu zahájený převrat se zhroutí. Claus Schenk von Stauffenberg a jeho nejbližší spolupracovníci byli zatčeni a podle stanného práva okamžitě, tedy ještě 20. července 1944, zastřeleni. Jeho poslední slova údajně zněla: „Ať žije posvátné Německo!“

Zdroj: britannica, Druhá světová válka