Tirpitz byl druhou z legendárních německých bitevních lodí třídy Bismarck, postavenou v letech 1936 až 1941. Obě lodě byly postaveny v reakci na francouzské bitevní lodě třídy Richelieu položené v roce 1935 a měly být ve své době největšími a nejtěžšími loděmi postavenými pro Kriegsmarine, německé válečné námořnictvo. Tirpitz byl díky pozdějším úpravám ještě o 2000 tun těžší než Bismarck a je nejtěžší bitevní lodí, jakou kdy evropské námořnictvo postavilo a uvedlo do služby. 

Foto: Převrácený Tirpitz | Daventry B J (Flt Lt) / Royal Air Force official photographer / Wikimedia Commons / volné dílo 

V té době byla hmotnost bitevních lodí stavěných státy, které podepsaly Washingtonskou námořní smlouvu, omezena na 39 000 tun, ale Bismarck i Tirpitz tento limit tajně překročily a nakonec vážily hodně přes 45 000 tun. Tirpitz byl 251 metrů dlouhý, částečně proto, aby se zvýšila jeho rychlost díky efektivnějšímu poměru délky a nosníku. Kromě toho jej poháněl pohonný systém Brown, Boveri & Cie s trojitým šroubem s parní turbínou o výkonu 160 793 shp, což mu dávalo maximální rychlost 30,8 uzlu.

Psali jsme:6 hodin v pekle: Seskočil z vrtulníku z 9 metrů a jen s nožem se pustil do boje s tisícovkou nepřátel

Proti nepřátelské palbě loď chránilo 360 mm oceli na čelech dělových věží, 220 mm na bocích věží, 320 mm nad hlavním pásem a loď chránily také dvě pancéřové paluby o tloušťce 50 mm a 100 mm. Útočnou výzbroj tvořilo osm hlavních děl ráže 380 mm umístěných ve čtyřech dvouhlavňových věžích (jedna věž byla nad a za druhou, aby obě věže mohly zasahovat cíle ve stejném směru). Tirpitz dále nesl dvanáct 150mm děl, šestnáct 105mm děl plus kombinaci dvaceti osmi 37mm a 20mm protiletadlových děl.

Obsluhu této obrovské lodi za války zajišťovalo 108 důstojníků a 2 500 mužů. Kýl byl položen v roce 1936 v loděnici Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu a práce na trupu měly skončit v roce 1939. Slavnostního spuštění lodi na vodu se zúčastnil i Adolf Hitler. Vybavení lodi pak bylo dokončeno v únoru 1941. Po celou dobu stavby byly loď i loděnice neustále terčem pozornosti britských bombardérů, přestože se žádnému z nich nepodařilo loď poškodit.

Přes svou prestiž měl Tirpitz poměrně nezajímavou kariéru. Po ztrátě Bismarcku v Atlantiku v roce 1941 Hitler odepřel Tirpitzu jakoukoli akci v oceánu, protože se obával ztráty své nyní jediné zbývající bitevní lodi této třídy. S ohledem na to byl Tirpitz vyslán do Norska s nadějí, že by mohl útočit na lodní dopravu do a ze Sovětského svazu, a zároveň udržovat silnou přítomnost v oblasti, aby poutal síly Royal Navy. Cestu lodi z Wilhelmshavenu do Norska však odhalili Britové, kteří rozluštili německé kódy Enigma, nicméně tehdejší velmi špatné počasí zabránilo jakékoli akci.

Mohutná bitevní loď se poté uchýlila do norského Fættenfjordu a zakotvila u útesu, aby měla určitou ochranu před vzdušným útokem. Po většinu války zůstala loď zakotvena v norských fjordech a kvůli riziku potopení se jen zřídkakdy vydávala na širé moře, což jí vyneslo přezdívku "Osamělá královna severu". Život posádky byl všední, nedostatek paliva omezoval výcviková cvičení a každodenní aktivity se omezovaly především na úklid a sport.

Psali jsme:Lev v područí orlice aneb československé tanky v německé armádě

Významným nasazením Tirpitzu byl útok na Špicberky, vzdálenou meteorologickou stanici a tankovací základnu drženou Brity. Tirpitz spolu s křižníkem Scharnhorst a deseti torpédoborci tehdy zaútočil na základnu, přičemž Tirpitz poprvé a naposledy vypálil ze svých 15palcových hlavních baterií na nepřátelský hladinový cíl.

Po celou dobu své kariéry byla loď pod neustálými útoky britských letadel v rámci misí jako byla operace Tungsten či operace Goodwood, v rámci kterých byl Tirpitz i několikrát zasažen, avšak neutrpěl žádné vážné škody. Během útoků loď odpovídala neúnavnou protiletadlovou palbou a sestřelila tak mnoho letadel. Proti letadlům byla použita i 15palcová hlavní děla, která střílela tříštivé náboje.

Osudná operace Paravane pak začala 15. září 1944. Tentokrát s sebou Britové přivezli bomby Tall Boy, 12 000 liber (bezmála 5,5 tuny) těžké bomby určené k pronikání hluboko do země, aby ničily bunkry tlakovou vlnou vyvolávající zemětřesení. Jedna Tall Boy během útoku na Tirpitz zasáhla příď, prorazila celou loď, vyšla z kýlu a explodovala na dně fjordu. To Tirpitz vážně poškodilo a degradovalo na plovoucí dělovou baterii. Pod lodí byl zoufale vytvořen písečný val, aby se nepotopila.

Tyto útoky vyvrcholily 12. listopadu 1944 operací Catechism. Na Tirpitz zaútočilo 32 Lancasterů z 9. a 617. perutě, které shodily 29 bomb Tall Boy. Dvě až tři z nich loď zasáhly, přičemž jedna pronikla mezi její přední věže, ale nevybuchla, zatímco další pronikla doprostřed lodi a prorazila díru skrz pásový pancíř a skrz dno. Třetí bomba se odrazila od jedné ze zadních věží. Mnoho dalších Tall Boys minulo, ale explodovalo na dně fjordu a vyhloubilo velkou část písečného valu, který bránil Tirpitzu v potopení.

Během několika minut se Tirpitz začal silně naklánět na levobok a byl vydán rozkaz k opuštění lodi, načež obrovská exploze vynesla jednu ze zadních věží do vzduchu, přistála ve vodě a zabila množství námořníků snažící se dostat ke břehu. Loď se nakonec převrátila a obnažila svůj kýl, a takto ležela až do 50. let, kdy byla rozřezána a odstraněna z fjordu. Zkáza Tirpitzu si vyžádala smrt 900 až 1 200 mužů.

Zdroj: warhistoryonline