Za svou více než 100letou historii se tanky výrazně proměnily. Původní tanky byly určeny k proražení nepřátelských zákopových linií a i když byly menší než bitevní lodě, jak snil H. G. Wels, jejich účinek byl zlomový. Každý stát tak najednou chtěl mít své tanky, ovšem málokomu se je podařilo skutečně navrhnout, vyvinout a vyrobit. Tank se zdá být jednoduchý – jen pár pancéřových plechů s kanónem,  ale ve skutečnosti se jedná o celkem komplikovaný bojový stroj, jehož výroba vyžaduje výkonný průmysl. Vývoj tanků byl dokonce složitější, než výkon letadel. Teprve v posledních několika desetiletích se vývoj tanků zpomalil a i když se o tancích mnohokrát spekulovalo, jako o reliktech minulosti, tanky zůstávají i dnes nedílnou a důležitou součástí moderního bojiště. 

Tanky z počátku neměly žádnou klasifikaci, jednalo se prostě jen o tanky. Teprve později, na konci první světové války, se tanky začaly dělit do kategorií, nejčastěji se jednalo o tanky, lehké, střední a těžké. Dále se objevily i další, specializované kategorie, jako byly například tančíky, pěchotní, nebo křižníkové tanky, či stíhače tanků, které se udržely až do konce druhé světové války. Pojďme se zrychleně na tyto třídy podívat.

Foto: Zajímavostí jistě je, že jako první tanky, byly tanky těžké. V té době se ale nejednalo o těžce pancéřované stroje se silným kanónem pro boj s nepřátelskými tanky. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Vojenský jeřáb TATRA 148 v akci

I když se to zdá jako nejméně pravděpodobné, první tanky byly tanky těžké. Ty jak již bylo napsáno, sloužily k proražení nepřátelské obrany, ovšem trpěly řadou nevýhod, především slabým pancéřováním a velice špatnou mobilitou. Francouzi tedy přišli s kategorií lehkých tanků, tedy o menší tanky s méně početnou obsluhou a výsledkem byl ikonický tank Renault FT, který sice disponoval jako první tank výzbrojí uloženou v plně otočné věžičce, ve výsledku byl ale jen o málo mobilnější, než těžké tanky, a jeho výzbroj byla poměrně slabá. Není divu, že generál Estienne, hlavní ideolog stojící za stavbou francouzských tanků, byl z tohoto tanku rozčarován. Britové následně přišli s novou kategorií středních tanků. Střední tank Medium Mark A Whippet měl být určen k provádění manévrovacích operací v prostoru proražení fronty pomocí těžkých tanků. Střední tanky měly velký úspěch a není divu, že plukovník John Fuller, náčelník štábu Royal Tank Corps, vsadil do budoucna právě na střední tanky. 

A co je to vlastně ten hlavní bitevní tank? Hlavní bitevní tank, zkráceně MBT (z anglického originálu Main Battle Tank), je tank, který v sobě spojuje výhody středního a těžkého tanku, má se tedy jedna to univerzální tank a i když se běžně uvádí, že MBT jako kategorie pochází ze 60. let, není tomu úplně tank. Univerzální tank totiž vznikat již ve 20. letech ve Francii. Francouzský tank Char B měl nahradit střední a těžké tanky a měl převzít jejich rozličné úkoly. Měl tedy být natolik mobilní, že by zvládal manévrovací úkoly s podporou pěchoty, ale stejně tak i dostatečně vyzbrojený, se silným pancířem, aby zvládl průlom obranných linií nepřítele. Výsledkem se stal mobilní tank s dělovou výzbrojí umístěnou v korbě a kulometnou výzbrojí umístěnou v plně otočné věžičce. Vývoj ovšem pokračoval jiným směrem a výsledný tank Char B1 bis byl již odlišným tankem, než kterým původně měl být. Hlavní bitevní tank má tedy kořeny ve Francii 20. let, ovšem vývoj nakonec šel jiným směrem. 

Foto: Prvním hlavním bitevním tankem, alespoň v myšlence, byl francouzský Char B, jehož vývoj ovšem nakonec vedl k těžkému tanku Char B-1 bis. | Wikimedia Commons / Public domain

Střední tanky, ačkoliv hrály během první světové války významnou roli, v meziválečném období ustoupily do pozadí a na počátku druhé světové války tvořily drtivou většinu evropských tankových sil tanky lehké.  Střední tanky na scénu přichází znovu na scénu v roce 1940, kdy se ukázalo, že lehké tanky nejsou schopné plnění úkolů na ně kladené. Během německé invaze do Francie, ale hlavně do Sovětského svazu, se ukázaly střední tanky jako velice náročný protivník.

Psali jsme:Jsme soběstační při výrobě vlastních armádních speciálů? Podívejte se, co dokážeme.

Někdy se jako první HBT uvádí německý tank Panther, což je ovšem nesprávné, nikdy se totiž nemělo jednat o univerzální tank, ale o tank určený spíše k boji s nepřátelskými tanky. Koncepčně tedy nevyhovuje, ve skutečnosti se jedná o střední tank s pancéřováním vhodným spíše pro těžký tank. Stejně tak můžeme mluvit i o americkém tanku Pershing, který byl vyvíjen jako střední tank, ve výsledku se ovšem ale jednalo spíše o tank těžký. Stejně jako u Pantheru, se nemělo jednat o univerzální tank a jak Němci, tak i Američané dále pokračovali ve vývoji jak středních, tak i těžkých tanků. 

Kde tedy leží kořeny moderního hlavního bitevního tanku? Ve Velké Británii. Po skončení druhé světové války bylo jasné, že udržování současných doktrín, lehkých středních a těžkých tanků, je do budoucna neudržitelné, takže se znovu začalo uvažovat o konceptu univerzálního tanku. Jako první hlavní bitevní tank bývá často nesprávně označován britský tank Centurion Mk.3, což ovšem také není pravda, jednalo se totiž o náhradu tanku Cromwell, tedy o střední tank, který neměl ale zároveň plnit i role těžkého tanku.

Foto: Conqueror se měl stát univerzálním tankem, nakonec se ovšem jednalo o tank těžký. | Wikimedia Commons / Public domain

Britové přišli s konceptem univerzálního tanku FV201, ovšem nejednalo se o nikterak podařené vozidlo. Vývoj dále vyústil v tank FV214 , nebo také Conqueror. Mělo se jednat o univerzální tank, ale ve výsledku byl příliš těžký a tak byl překlasifikován na těžký tank.  Hvězda Centurionů pomalu zhasínala a byla potřeba náhrada a nejlépe i náhrada za těžké tanky Conqueror. Vznikl tedy tank FV4201, tank, který byl i v dokumentech klasifikován jako hlavní bitevní tank. Tank vážil 45 tun a byl vybaven 120mm dělem. Vývoj vyústil ve finální produkt, tank Chieftain. Pohyblivost a rychlost měl středního tanku, ovšem pancéřování a výzbroj těžkého tanku. Tank Chieftain je tedy skutečně prvním hlavním bitevním tankem.

Odlišně ke konceptu HBT přistupovaly Spojené státy a Sovětský svaz, které stále dále vyvíjely a vyráběly střední a těžké tanky. Konec tomu učinil nakonec Sovětský svaz, který když se dozvěděl o existenci amerického tanku M60 se 105mm kanónem L7, rozhodl se, také pro vývoj vlastního univerzálního tanku. Tank M60 totiž byl schopný spolehlivě vyřadit i sovětské těžké tanky T-10, kterých Sovětský svaz díky své vysoké ceně a komplexnosti dokázal vyrobit pouze 200 kusů ročně. Vývoj sovětského HBT nepokračoval tankem T-62, jak se často uvádí, v sovětské doktríně se ovšem nejednalo o tank, ale o stíhač tanků, který měl v boji podporovat raketové tanky IT-1. Prvním skutečně sovětským HBT se stal l Objekt 434, který byl 20. května 1968 do výzbroje zařazen pod označením T-64A. 

Foto: Prvním skutečným hlavním bitevním tankem se stal až v 60. letech britský tank Chieftain | Wikimedia Commons / Public domain

Velmi často se pod hlavičku hlavních bitevních tanků zařazují i jiné tanky, jako například Leopard-1, AMX-30, či T-54. Z dnešního pohledu toto zařazení dává smysl, ve své době se ovšem nejednalo o hlavní bitevní tanky, ale o střední tanky, které měly na bojišti spolupracovat s jinými tanky odlišných tříd. Prvním americkým a německým HBT se stal koncept MBT 70/Kpz.70, ten měl na bojišti nahradit ostatní tanky různých tříd. Ovšem víme, že MBT 70 ani Kpz.70 se nedočkal sériové výroby a tank prvními skutečně německým HBT se stal až Leopard 2, případně americkým M1 Abrams.

Na zrod hlavních bitevních tanků se nemůžeme koukat dnešní optikou, tou by za hlavní bitevní tanky šlo nazvat již zmíněné tanky Leopard 1, AMX-30, M60, či T-54, nebo T-55. V době vzniku těchto tanků se ale o nich neuvažovalo jako o hlavních bitevních tancích, tedy nebyly konstruovány jako tanky univerzální, ale měly operovat v doprovodu ostatních tanků, v případě sovětských tanků T-55 se jednalo o těžké tanky T-10, francouzské AMX-30 měly zase na bojišti bojovat společně s lehkým tankem AMX-13.  Z dnešního pohledu se na tyto tanky můžeme s jistým srdcem dívat jako hlavní bitevní tanky, faktograficky se ovšem jedná o chybu. Podle moderních standardů totiž hlavní bitevní tank musí totiž disponovat dělem ráže minimálně 120mm a váhou minimálně 45 tun. Zároveň se musí jednat o univerzální tank, který je schopen rovnocenně bojovat jak s nepřátelskými tanky, tak i s nepřátelskou pěchotou.

Zdroj: Tank Archives