Tímto článkem se vám pokusíme představit legendu mezi útočnými puškami - Colt M16. M16 se v různých modifikacích vyrábí od roku 1963 až dosud, což jasně svědčí o nadčasovosti a kvalitě této zbraně. Pojďme se nyní podívat na životopis této legendy.

Foto: Legendární M16ka ve Vietnamu

Od konce 19.století se vyráběly pušky s výkonným nábojem jejichž ráže byly nejčastěji mezi 7-8 mm. Že je používání takového kalibru v moderní válce zbytečné si poprvé američtí pracovníci ve vojenském výzkumu povšimli v padesátých letech. Při práci na návrhu ochranných vest se dotazovali pěšáků se zkušenostmi z korejské války. Dotazovaní uváděli, že ve většině případů stříleli na cíle, které byly blíž než 300 metrů. Průzkum také ukázal, že mnoho zranění a zabití bylo způsobeno nemířenou reflexivní střelbou. Tak se zrodila myšlenka na lehkou automatickou pušku malé ráže - projekt SALVO. Projekt SALVO probíhal v letech 1953 - 1957 a po jeho ukončení požádalo Continental Army Command (CONARD) firmy Winchester a Armalite o zkonstruování nových vysokorychlostních pušek ráže .22. Výsledkem byly pušky .224 Lightweight Military Rifle firmy Winchester, klasická puška s dřevěnou pažbou podobná karabině M1 a AR-15 od Armalite.

Psali jsme:Arad – nová izraelská útočná puška

Jedním z požadavků na novou zbraň bylo i to, aby na 500 metrů prostřelila obě strany ocelové přilby nebo pancíř o síle 3 mm. Konstruktér firmy Armalite Eugen Stoner proto požádal firmu Remington Arms Company o zesílení jejich náboje .222 a vznikl tak náboj .223 Remington (5.56 x 45 mm, původně označovaný jako.222 Remington Special). Firma Armalite, divize Fairchild Engine and Airplane Corporation se snažila používat u svých pušek neželezné slitiny a plasty. Stoner při konstrukci AR-15 vycházel ze svého předchozího modelu AR-10. Tělo závěru z hliníkové slitiny navrhl jako sklápěcí, podobně jako u FN FAL, i některé další konstrukční prvky byly v minulosti viděny u jiných zbraní - uzamykací mechanismus u pušky Johnson M1941, systém zpětného odběru plynů u švédské pušky Ljungman AG42B, hlaveň a pažba v jedné rovině (omezuje zdvih zbraně při výstřelu) u pušky Harvey T-25.

Foto: Airsoftová verze Colt M16 v akci

V roce 1958 byla AR-15 hotová a začalo testování. Armádní představitelé ale nebyli z nové pušky nadšeni. Nejspíš byli toho názoru, že voják by měl být vyzbrojen „pořádnou" puškou a ne nějakou plastovou malorážkou. Při testech se ale vyskytly i problémy. Dešťová voda se dostala do hlavně z jedné AR-15 a hlaveň se při střelbě roztrhla. Stoner proto hlaveň zesílil, ale armádní velení nebylo stejně spokojeno a navrhovalo předělat pušku na náboj ráže .258 (6,35 mm). Náčelník štábu generál Taylor navíc doporučil pokračovat ve výrobě pušky M14. Firma Fairchild ztratila s AR-15 trpělivost a aby se jí vrátila aspoň část nákladů, které vložila do vývoje, prodala v prosinci 1959 práva firmě Colt's Patent Firearms Manufacturing Company. V roce 1960 byla firma Armalite re-organizována a Eugen Stoner z ní odešel.

Colt měl samozřejmě zájem prodávat AR-15 a proto oslovil i jiné vojenské činitele. V červnu 1960 zakoupil náčelník štábu USAF Curtis LeMay 8 500 AR-15 jako náhradu za karabiny M1 a M2 používané u Air Force Security Police. Další krok, který se Coltu vyplatil, byla s spolupráce s ARPA Advanced Research Project Agency - Agentura pro projekty pokročilého výzkumu (Agentura má „na svědomí" také ARPAnet, předchůdce Internetu). Ta byla financována z peněz ministerstva obrany a je zodpovědná za vývoj nových technologií určených pro vojenské použití.

Psali jsme:Strašák dnešní doby - jaderná válka s Ruskem

Agentura hledala lehkou pušku pro asijské spojence, kteří jsou menších postav a Colt jí dodal 1 000 pušek AR-15. V rámci projektu Agile poslala ARPA v roce 1962 pušky do Jižního Vietnamu. Z jihovýchodní Asie přišlo příznivé hodnocení AR-15, byly zabaveny i dokumenty Vietkongu ve kterých varuje před jednotkami vyzbrojenými „černou puškou".

Ministr obrany McNamara měl najednou v ruce dva odlišné názory. ARPA favorizovala AR-15, armáda M14. McNamara nařídil provést testy AR-15, M14 a AK-47, nejlépe ze zkoušek vyšla M14, ale nakonec se ukázalo, že byla zvýhodněna.

V lednu 1963 nařídil ministr McNamara ukončit výrobu M14 a v listopadu 1963 dostal Colt objednávku na 85 000 XM16E1 pro armádu a 19 000 M16 pro USAF. Rozdíl mezi XM16E1 a M16 je v zařízení, které umožňuje ručně dorazit závěr v případě jeho nedovření pro nečistoty apod. Zařízení je umístěno na pouzdře závěru za okénkem pro vyhazování nábojnic. Označení XM znamená že se jedná o experimentální model, E1 je označení pro první experimentální úpravu, když je tato úprava přijata jako standart, písmeno X se odstraní a E1 se změní na A1, XM16E1 byla tedy vlastně M16A1. V červnu 1966 podepsal Colt smlouvu na 840 000 pušek.

Foto: Detail zbraně Colt M16

Ve Vietnamu ale provázely XM16E1 některé problémy. Stoner konstruoval AR-15 pro náboje plněné střelným prachem označovaným jako IMR (Improved Military Round), který vyhoříval velmi čistě, a puška s ním byla velmi spolehlivá. Armáda ale začala používat nábo-je s výmetnou směsí o jiném složení. V hlavni, komoře i v zařízení pro zpětný odběr plynů se usazoval karbon, který byl příčinou zasekávání zbraně. Puška navíc neměla pochromovanou hlaveň a komoru. Armáda sice vyžadovala, aby zbraně pracující v automatickém režimu měly hlaveň a komoru pochromovanou, ale AR-15 měla výjimku kvůli zlevnění výroby. O pušce se navíc tvrdilo, že nepotřebuje čistit. K odstranění nejvážnějších problémů stačilo vojákům rozdat čištění na zbraně a naučit je s ním zacházet.

Po dalších úpravách byla v únoru 1967 puška přijata jako standardní zbraň a označení bylo změněno na M16A1. Změněno bylo i složení prachové náplně v nábojích .223. M16A1 měla pochromovanou hlaveň a komoru, novou pažbu s prostorem pro uložení čištění, změněn byl i tvar tlumiče ohně (starý tříhrotý tlumič ohně se zachytával o vegetaci apod.) a další úpravy. Jednou drobnou změnou je i vystouplý útvar kolem tlačítka na vyhazování zásobníku. Účelem této změny bylo zabránit náhodnému vyhození zásobníku v případě, že se voják puškou o něco opře. M16A1 byly do Vietnamu dopraveny v roce 1968.

Pušky M16 neměli ve výzbroji jen Američané, ale také Jihovietnamci, Jihokorejci nebo Australané. V pozdějším období války (kolem roku 1970) bylo možné vidět i zásobníky na 30 nábojů, jinak se standardně používaly zásobníky na 20 nábojů.

Různé verze M16 jsou doposud široce používány nejen americkou armádou, ale i ostatními armádami po celém světě. Od Vietnamu se pušky dále osvědčily ve válce v Zálivu (operace Pouštní štít a operace Pouštní bouře), v Afghánistánu, Iráku apod.

Foto: M16A1, M16A2, M4, M16A4 (shora dolů)

Zdroj: nam.wz.cz