Mezi nejúspěšnější stíhače německé Luftwaffe počátečního období 2. světové války se bezesporu řadí Arbogast (Erbo) Graf von Kageneck. Bonnský rodák se narodil 2. dubna 1918 do početné šlechtické rodiny generálmajora hraběte Karla von Kagenecka a jeho ženy Marii von Schorlemerové jako jedno ze šesti dětí. Svůj život Erbo spojil s armádou, stejně jako jeho další dva bratři – tankisté August (příslušník 9. tankové divize a tankové divize Panzer-Lehr, pozdější spisovatel a novinář) a Clemens, který to v hodnosti majora „dotáhl“ až na post velitele schwere Panzer-Abteilung 503.

Foto: Kageneck s pozemním personálem před svým Messerschmittem Me 109E na Sicílii | Wikimedia Commons / Public domain

Erbo Kageneck vstoupil do řad Luftwaffe již v roce 1936, takže v době vypuknutí 2. světové války (o tři roky později) již byl zkušeným letcem, příslušníkem stíhací eskadry JG 1. Poprvé na sebe výrazněji upozornil již během květnového a červnového tažení na Západ v roce 1940. Pouhé čtyři dny po zahájení operace Fall Gelb, tedy útoku na země Beneluxu, byl za své činy 14. května dekorován Železným křížem II. třídy. V té době byl příslušníkem 8. stíhací letky, jež tvořila část III. skupiny stíhací eskadry JG 27, jednotky, která si v budoucnu vydobyla nesmrtelnou slávu zejména v severní Africe. I nad Francií si Kageneck vedl více než dobře a 11. července 1940 se dočkal Železného kříže I. třídy. O osm dní později pak nad ostrovem Wight ve vzdušném souboji s britskými stíhači utrpěl své první zranění.

Psali jsme:Rumunská armáda 1941–1945

V září se Erbo Kageneck se svou jednotkou zúčastnil leteckých bojů nad jižní Anglií a kanálem La Manche. V polovině měsíce byl jmenován vedoucím 9. stíhací letky a na počátku října 1940 byl povýšen na nadporučíka. III. skupina JG 27 však v té době byla již těžce oslabena a doba, kdy skupina mohla do akcí posílat až několik desítek svých Messerschmittů Bf 109E, byla dávno pryč. V listopadu tak byla stažena do německého Diepholzu k doplnění a celkové reorganizaci. S útvarem německé velení počítalo jinde, a to na Balkáně, kde se hrabě Kageneck následně zapojil do dubnové operace Marita zaměřené proti Jugoslávii a Řecku. Ve Středomoří se III. skupina JG 27 zapojila do akcí proti stále vzdorujícímu ostrovu Malta. Nad Maltou si pak hrabě Kageneck připsal několik sestřelů nepřátelských Hurricanů z 261. stíhací perutě RAF.

Po krátkém, spíše epizodním působení ve Středomoří, se Kageneck se svou jednotkou opět vrátil do Německa, kde byly v plném proudu přípravy na operaci Barbarossa, tedy útok na Sovětský svaz, který vypukl ráno 22. června 1941. III. skupina JG 27 byla v rámci této operace začleněna do stavu VIII. leteckého sboru generála letectva Wolframa von Richthofena a již první den invaze si Erbo připsal jeden sestřel. Jeho kulomety tehdy poslaly k zemi lehký bombardér Tupolev SB poblíž litevského Vilniusu. Messerschmitty Bf 109E pak podnikaly útoky na sovětská letiště. 30. července 1941 se Erbo dočkal vysněného vyznamenání v podobě Rytířského kříže. V té době měl na svém kontě 37 vzdušných vítězství a jeho skóre v následujících dnech a týdnech nadále rostlo. Nejúspěšnějším dnem se pro hraběte Kagenecka stal 14. srpen 1941, kdy z oblohy smetl 5 sovětských letounů. Erbo Kageneck měl však i několikrát namále, kdy byl například šest dní po svém heroickém výkonu nucen se svým prostříleným „Messerem“ nouzově přistát. Do konce svého nasazení na východní frontě Erbo Kageneck rozšířil své skóre na 65 samostatných sestřelů, z nich 48 připadlo na sovětské stroje. 26. října 1941 si pak ke svému Rytířskému kříži úspěšný pilot připojil i Dubovou ratolest a stal se tak 39. nositelem tohoto vysokého vyznamenání. Dubové listy mu oficiálně předá Adolf Hitler ve Vlčím doupěti ve východopruském Rastenburgu 5. listopadu 1941.

Foto: Erbo Kageneck byl nucen se svým prostříleným „Messerem“ několikrát nouzově přistát (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Poté, co byla III. skupina JG 27 stažena ze Sovětského svazu, následovalo v Döberitzu doplnění prořídlých stavů a došlo i k přezbrojení na novější Messerschmitty Bf 109F-4 Tropp, s nimiž se pak piloti zhruba měsíc „seznamovali“. Aniž to Erbo Kageneck tušil, do jeho osudového letu mu tehdy zbývalo sotva jeden měsíc. 6. prosince 1941 se III. skupina JG 27 vydala do severní Afriky a Erbovým novým „domovem“ se stalo libyjské Timimi. Necelý týden po příletu si Erbo připsal své poslední dva potvrzené sestřely, když sestřelil nepřátelské stíhačky Hawker Hurricane a Curtiss P-40.

Psali jsme:Katastrofy na letadlových lodích v 60. letech – Oriskany, Forrestal a Enterprise mementem amerického námořnictva

Blížily se Vánoce roku 1941 a skupina JG 27 měla v té době ze svých původních 120 Messerschmittů Bf 109 bojeschopných pouhých 6 kusů s nimiž stíhači létali tzv. volný lov v prostoru Adžedábia. 24. prosince pak byli Němci překvapivě napadeni zhruba 40 nepřátelskými stíhacími letouny Hawker Hurricane a Curtiss P-40 od 94. a 229. stíhací perutě. Podle některých zdrojů měl tehdy Kagenecka, toho času stále velitel 9. stíhací letky, zasáhnout jeden z nepřátelských Kittyhawků, který nečekaně vyletěl ostře vzhůru a na velkou vzdálenost zespodu prostřílel kokpit Erbova Messerchmittu.

Nárok na sestřel hraběcího esa následně vznesli dva spojenečtí stíhači, z nichž je pravděpodobnější australské eso Clive Caldwell. Prostřílený „Friedrich“ výrobního čísla 8554 tehdy nouzově přistál v poušti u El Magrun, což byl, vzhledem ke Kageneckovým zraněním nohou a břicha, které mu způsobily projektily ráže 12,7 mm, úctyhodný výkon. Německý stíhač byl poměrně rychle nalezen italskými vojáky, ošetřen a transportován do nemocnice v Aténách a poté do italské Neapole, kde však na těžká zranění (zejména žaludku) 12. ledna 1942 po 19 dnech zemřel. Jeho ostatky jsou pohřbeny na německém vojenském hřbitově v Cassinu. Erbo Graf von Kageneck byl posmrtně povýšen na kapitána.

Zdroj: britannica