Kirk Douglas je pravděpodobně jedním z nejslavnějších jmen, která se objevila v době největšího rozkvětu Hollywoodu v 50. a 60. letech. Byl známý tím, že přijímal mimořádně náročné role a hrál po boku těch nejtalentovanějších herců. Proslavil se filmy jako 20 000 mil pod mořem (1954), Stezky slávy (1957), Spartakus (1960), nebo Tajemná záře nad Pacifikem (1980). Měl za sebou ovšem také službu v americkém námořnictvu.

Foto: Stíhač ponorek PC-815 stejné třídy, k níž patřila Douglasova loď | U.S. Navy / Public domain

Narodil se 6. prosince 1916 v Amsterdamu ve státě New York. Jeho rodiče, přistěhovalci z Ruska, mu dali jméno Isur Danielovič Děmskij. V roce 1938, kdy se začal věnovat herectví, si jméno změnil na Kirk Douglas. Prožil dětství, které mnozí označují za nešťastné a bouřlivé. Jeho otec byl agresivní opilec, který utrácel rodinné peníze za alkohol. Aby Douglas uživil matku a sourozence, pracoval v řadě příležitostných zaměstnání, mimo jiné jako poslíček nebo prodavač občerstvení. Později prozradil, že vystřídal více než 40 různých prací, aby si vydělal na živobytí.

Psali jsme:Hitlerova invaze do Norska kvůli švédskému železu – neutralita zemi před invazí neochránila

Již během studia na amsterdamské střední škole účinkoval v mnoha divadelních hrách. Pokračoval ve studiu na univerzitě, kterou absolvoval s bakalářským titulem z angličtiny. Po škole se Douglas vrátil k herectví a jeho schopností si všimla newyorská Americká akademie dramatických umění. Získal stipendium a seznámil se s Lauren Bacallovou, která sehrála rozhodující roli při nastartování Douglasovy budoucí hollywoodské kariéry.

V době, kdy se Kirk Douglas soustředil na svou hereckou kariéru, provedli Japonci ničivý útok na Pearl Harbor, který vedl k oficiálnímu vstupu Spojených států do druhé světové války. Zatímco jeho kolegové herci se rozhodli bavit vojáky nebo točit propagační filmy pro americkou armádu, Douglas věděl, že musí udělat víc. Později řekl: „Cítil jsem vlnu vlastenectví a vlnu židovství z toho, co se dělo v Evropě.“

Ačkoli chtěl sloužit v armádě v Evropě, neprošel potřebnou zkouškou zručnosti. Byl však přijat do služby u amerického námořnictva. Po absolvování kurzu pro poddůstojníky v Notre Dame byl v roce 1942 zařazen jako praporčík a přidělen na válečnou loď USS PC-1139, stíhač ponorek třídy PC-461. Pod velením J. O. McCormicka působil Douglas v Pacifiku jako komunikační důstojník – tedy až do 7. února 1943. Toho dne byla na sonaru PC-1139 zachycena nepřátelská ponorka. Člen posádky měl vypustit značkovač hlubinných náloží, ale omylem vypustil živou nálož. Následná exploze zvedla loď do vzduchu. Douglas utrpěl vážné zranění břicha.

Foto: Kirk Douglas | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Havárie B-52 – v roce 1961 unikly USA jaderné katastrofě jen o vlas. Hrozil výbuch silný jako 250 Hirošim

Byl poslán do San Diega, aby se zotavil, ale brzy se zjistilo, že trpí úplavicí. To vedlo k jeho propuštění z námořnictva ze zdravotních důvodů v hodnosti podporučíka. Po druhé světové válce se Kirk Douglas vrátil do New Yorku, kde získal herecké role v reklamách, na jevišti a v rozhlase. Zahrál si také v několika seriálech a tuto zkušenost považoval za neocenitelnou. Na divadelních prknech debutoval jako záskok za hereckého kolegu Richarda Widmarka ve hře Kiss and Tell.

Douglas by se asi s divadelním herectvím spokojil, ale Lauren Bacallová měla jiné představy. Viděla, že má potenciál zahrát si na velkém plátně, a doporučila ho producentovi Halovi B. Wallisovi, který ho obsadil do filmu Podivná láska Marthy Iversové z roku 1946. Zatímco Douglas nadále hrál na divadelních prknech, mimo jiné v broadwayské hře Tři sestry, začal získávat stále více filmových rolí. Jeho osmý film, Champion z roku 1949, mu vynesl vůbec první nominaci na Oscara za ztvárnění boxera Midge Kellyho.

V padesátých a šedesátých letech si Kirk Douglas upevnil pozici jednoho z nejžádanějších hollywoodských herců. Byl známý tím, že se do svých rolí vrhal po hlavě – každý jeho výkon byl velmi intenzivní. V roce 1952 získal svou druhou nominaci na Oscara za roli ve filmu Zlí a krásní a následovala kritikou oceňovaná hraná adaptace Disneyho filmu 20 000 mil pod mořem (1954).

V roce 1955 založil Douglas vlastní produkční společnost Bryna Productions, pod jejíž hlavičkou produkoval filmy jako Stezky slávy, Vikingové (1958), Spartakus, Osamělí jsou stateční (1962) a Sedm dní v květnu (1964). V roce 1956 si Douglas vysloužil uznání kritiky za ztvárnění malíře Vincenta van Gogha ve filmu Touha po životě. V tomto období také často hrál po boku Burta Lancastera – tato dvojice spolu natočila sedm filmů, včetně Přestřelky u O. K. Corralu (1957), Ďáblova učedníka (1959) a Drsňáků (1986).

Kirk Douglas také hrál během své kariéry v řadě vojenských a válečných filmů. Prvním z nich byly již zmíněné Stezky slávy. Ve spolupráci s režisérem Stanleym Kubrickem přivedl Douglas na velké plátno Souainovu aféru desátníků z roku 1915 z období první světové války. Kontroverzní událost, při níž francouzská armáda postavila před vojenský soud příslušníky 21. roty 336. pěšího pluku 60. pěší divize poté, co na západní frontě odmítli vyběhnout vstříc jisté smrti.

V Přísně tajné aféře (1957) si zahrál roli vyznamenaného generálmajora americké armády, který je jmenován předsedou Společné mezinárodní atomové komise. Ve filmu Město bez lítosti (1961) měl za úkol obhajovat čtyři vojáky obviněné ze sexuálního napadení mladé ženy v okupovaném Německu po druhé světové válce. O dva roky později následoval thriller z korejské války Hák (1963). Ve filmu, natočeném podle románu Vahé Katcha, Douglas sloužil jako seržant 8. americké armády přidělený na loď sloužící v zámoří. Nedaleko je sestřelen severokorejský pilot a posádka plavidla je rozpolcena mezi splněním rozkazu k jeho popravě a obviněním z neuposlechnutí instrukcí.

Americké námořní pěchotě se věnoval ve snímku Sedm dní v květnu, po němž přenesl na velké plátno norskou sabotáž německých snah získat jadernou zbraň ve filmu Hrdinové Telemarku (1965). V témže roce si zahrál po boku Johna Waynea ve filmu In Harm's Way, vyprávějícím o tom, čemu čelili námořníci a představitelé amerického námořnictva během útoku na Pearl Harbor.

Jeho posledními třemi válečnými filmy byly Vrhnout obří stín (1966), odehrávající se během arabsko-izraelské války v roce 1948, Hoří v Paříži? (1966), který se odehrává během osvobozování Paříže, a Tajemná záře nad Pacifikem (1980), což je populární vědeckofantastický film, v němž se jaderná letadlová loď USS Nimitz (CVN-68) vrátila v čase do doby, kdy byl napaden Pearl Harbor.

Douglasovým posledním celovečerním filmem byl snímek Iluze z roku 2004, zatímco jeho poslední rolí na obrazovce byl televizní film Vraždy v Empire State Building (2008). V roce 2009 odehrál one-man show s názvem Before I Forget, o níž byl později natočen dokumentární film. Kirk Douglas se těšil celý život dobrému zdraví. V roce 1991 se však stal účastníkem téměř smrtelné havárie vrtulníku a v roce 1996 prodělal mrtvici, která narušila jeho schopnost mluvit. V roce 2001 vyvolalo kontroverzi tvrzení, že v roce 1955 sexuálně napadl herečku Natalii Woodovou. Tato obvinění se znovu objevila v roce 2018, kdy byl oceněn při předávání Zlatých glóbů. Kirk Douglas zemřel 5. února 2020 ve svém domě v Beverly Hills v Kalifornii ve věku 103 let. 

Zdroj: warhistoryonline.com