17. března 2021 se zhroutila část štítu Gerhardtova mlýna, jedné z ikonických staveb bitvy o Stalingrad. Mlýn, který vydržel kruté boje během 2. světové války, již dál neodolal větru a část jižního štítu se zhroutila, což byla nejzachovalejší část celé stavby. Štít spadl do vnitřku budovy, kde napáchal zatím neznámé škody. Cihly, které vypadly ven, již dělnici odklidili. O celkovém havarijním stavu budovy se mluví již několik let, úřady se k nějaké akci ale nemají. 

Foto: Pohled na Gerhardtův mlýn v roce 2015 | A. Savin / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

“Když mluvíme o objemu poničení, je relativně malé. Bohužel však nápis „Gergardt“ na boční fasádě, který byl rozpoznatelným a historicky velmi cenným prvkem, byl ztracen. Kromě toho není známo, jaké deformace konstrukci způsobila spadlá část. Spadla dovnitř a není známo, zda nejsou poškozeny nosné konstrukce. Odborníci by měli do budovy přijít a podívat se, co se tam děje,” říká místní historik českého původu, Roman Škoda.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Robert „Pepek“ Wynn

“Zachování ruin je v některých případech ještě obtížnější než obnova budov pro pozdější použití. Často slyšíme názory radních, že je to zřícenina, tak proč bychom s ní měli dělat něco jiného, než ji nechat spadnout? Bohužel, kvůli nevědomosti těchto lidí, kteří kontrolují a rozdělují finance, můžeme velmi brzy přijít o další artefakt naší historie,” doplňuje Valery Kotelnikov, předseda regionální rady Všeruské společnosti na ochranu historických a kulturních památek.

Foto: Jižní štít s nápisem, který se nedávno zřítil směrem do budovy | A. Savin / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Gerhardtův mlýn byl jednou ze tří staveb ve Stalingradu, která byla určena k zachování (byl vydán zákaz jejího stržení) jako připomínka krutých bojů pro budoucí generace. Další budovy zachované pro budoucí generace byly velitelství 138. divize na Lyudnikovově ostrově a budova laboratoře továrny Rudý říjen. O havarijním stavu Gerhardtova mlýna se ví již několik let a byly dokonce podány návrhy celou budovu uzavřít do skleněného sarkofágu, aby se zabránilo dalšímu poškozování budovy teplotními a povětrnostními vlivy. Ovšem plán se dosud neuskutečnil. Již v 80. letech však byl objekt pro veřejnost uzavřen a oplocen. Někteří si budovu mlýna pletou s legendárním Pavlovovým domem, ten však stojí přes ulici.

Historie Gerhardtova mlýna sahá do roku 1899, kdy rodina německých emigrantů získala povolení ke stavbě mlýna. Stavba začala v červnu 1899. 20 a již v červenci roku 1900 byl mlýn uveden do provozu. Prodej mouky začal 1. srpna 1900. V roce 1907 pak mlýn postihl velký požár a budova musela být prakticky postavena znovu, zůstaly z ní totiž jen obvodové zdi. Místo klasického mlýna však vznikl jakýsi potravinový komplex. V budově sídlila také prodejna potravin, pekárna, udírna ryb a sklady. Zařízení používalo nejnovější technologické postupy své doby, jednalo se o nesmírně moderně vybavenou budovu na světové úrovni s vlastním elektrickým generátorem, který umožňoval budově fungovat nezávisle na městské rozvodné síti. V roce 1911 zaměstnávala firma “Gerhardt a synové” 78 pracovníků, kterým majitelé platili ročně 10 342 rublů. Pracovníci pracovali 10,5 hodiny denně, 165 dní v roce.

Psali jsme:Zapomenutá nacistická výcviková centra a kasárny

Po sovětské revoluci byl mlýn zestátněn a přejmenován na “Mlýn číslo 4”, v roce 1929 byl pojmenován po Konstantinu Grudininovi, tajemníkovi místní buňky Komunistické strany, který v mlýně do roku 1922 pracoval jako obráběč.

Během 2. světové války mlýn fungoval až do 14. září 1942, kdy byl poškozen německým bombardováním.  V ten den o mlýn bojovala 42. střelecká brigáda generála Batrakova, kterou před zničením zachránili vojáci 13. gardové střelecké divize generála Rodimceva. Budovu obsadila jednotka poručíka Červjakova. Úkol bránit mlýn dostal 3. prapor, 42. střeleckého pluku, 13. gardové střelecké divize, který obranu převzal 20. září 1942. Němečtí vojáci mezitím obsadili okolní komplexy - Mlékárenský dům, budovu Státní banky a komplex NKVD. Gerhardtův mlýn tak zůstal ze tří stran obklíčen. Sovětští vojáci ještě drželi Pavlovův dům a dům Zablotného, které se nacházely v těsné blízkosti mlýna. Mlýn se stal jedinou vícepodlažní budovou u centrálního nábřeží, kterou sovětští vojáci ještě drželi. Komplex tří budov obdržel název Obranné centrum “Penza”, podle Penzenské ulice, na které se nacházely. Gerhardtův mlýn se stal strategickou obrannou linií, jelikož přímo u něj bylo jedno z mála funkčních mol pro plavbu na východní břeh Volhy. 

Fronta se začala pohyboval až v lednu 1943, kdy 13. gardová střelecká divize zahájila ofenzívu na Mamajevovu mohylu, a 9 ledna se budova ocitla mimo bezprostřední nebezpečí. 

Gerhardtův mlýn odolával náporu ze tří stran statečně, což potvrzují četné šrámy, ať už od dělostřeleckých, tak i minometných granátů i leteckých pum. Za jeho odolností stojí především železobetonová základová deska, která odolala vibracím a železobetonový strop, který dům zas chránil před leteckými pumami.