Bojová organizace SS vznikla kolem ideologie nadřazenosti árijské rasy nad všemi ostatními. Do jednotek SS tedy byli přijímáni pouze uchazeči s dokonalým rodokmenem, tzv. čistí Árijci. Jak válka postupovala, podmínky se dramaticky měnily.

Foto: Muslimští SS při modlení | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:1944: bez paliva ani ránu – operace Pluto, aneb potrubní přeprava nafty pod vodou

Zpočátku druhé světové války byly požadavky na členství v SS velmi přísné a zahrnovaly především čistý árijský původ. K tomu se přidávaly i další požadavky. Kandidáti museli být samozřejmě zcela oddaní nacistické ideologii. Navíc byli určeni k následnému školení v nacionálně-socialistické rasistické ideologii. Uchazeči museli být také ve výborné fyzické a duševní kondici. Pro některé elitní jednotky, jako byla například Leibstandarte SS, byly stanoveny také minimální výškové požadavky. Pro německé mladíky byla služba v SS naprostým vrcholem, zdaleka ne všichni však měli šanci.

Jak se válečná situace pro Německo zhoršovala, měnily se i podmínky. Zbraně SS čelily nedostatku vojáků, a tak se do jejich řad začali zapojovat i neárijci. Němci začali přijímat nejprve zahraniční dobrovolníky a odvedence z různých zemí. V jednotkách SS se tak začali objevovat vojáci z Nizozemska, Norska, Dánska, Belgie a Francie. Přibyli také bojovníci z Balkánu.

Úplným odklonem od ideologie čistých Árijců nebo alespoň Evropanů byli esesmani z řad Bosňáků, kteří tvořili 13. horskou divizi SS „Handschar“. Tato horská divize, někdy označovaná jako 1. chorvatská, byla složena převážně z bosenských muslimů, kteří tvořili většinu řadových vojáků. Divize byla vytvořena v roce 1943 a jejím hlavním úkolem byl boj proti partyzánům v Jugoslávii. Název „Handschar“ odkazoval na tradiční bosenskou šavli, což mělo symbolizovat kulturní identitu jednotky. Jak naroubovat nacistickou ideologii o nadřazené árijské rase na muslimské esesáky už ke konci roku 1943 nikdo příliš neřešil. Válka se totiž vyvíjela špatně a Němci na své původní představy o SS jakožto strážcích rasové čistoty víceméně zcela rezignovali.

Divize Handschar se zapojila do tří velkých operací zaměřených proti partyzánům. V březnu roku 1944 to byla Operace Wegweiser. Cílem bylo zajistit oblast Sremska Mitrovica, která byla dlouhodobě pod kontrolou partyzánů. Ti dokonce dokázali narušovat vlakovou dopravu na železnici mezi Bělehradem a Záhřebem. O měsíc později pokračovali Chorvaté operací Osterei, v jejímž rámci čistili od partyzánů pohoří Majevica. Tato bojová akce byla velmi úspěšná – příslušníci divize zde dokázali obsadit vesnice držené partyzány a způsobit jim ztráty. Poslední významnější vojenskou operací byla Operace Rübezahl. Divize se však účastnila jen počátečních fází této operace v oblasti Sandžaku.

Psali jsme:Londýn v plamenech: Německý „Blitz“ se pokusil zlomit morálku Britů

Foto: Velký muftí Amín al-Husajní na přehlídce divize Handschar | Wikimedia Commons / Public domain

To byla již labutí píseň nejen divize SS Handschar, ale také německých sil na Balkáně. Jak se válka blížila ke konci a německé síly ustupovaly, divize utrpěla těžké ztráty a mnoho jejích členů dezertovalo nebo bylo zajato. Někteří z bosenských muslimských vojáků byli demobilizováni a posláni zpět domů, zatímco jiní byli zajati spojeneckými silami. Po válce byli někteří členové divize obviněni z válečných zločinů, zejména kvůli účasti na represích proti civilnímu obyvatelstvu během protipartyzánských operací.

Zdroj: warhistoryonline.com, valka.cz