Koncem srpna 1914 mělo Německo Francouze na lopatě. Přes překvapivě silný odpor Belgičanů a expediční síly Velké Británie se probili do severní Francie. Po průlomu přes Mons a Charleroi se silné pravé křídlo německé armády valilo na jih směrem ke svému konečnému cíli, Paříži.

Francouzi, kteří se stáhli k Saint Quentin, zoufale potřebovali protiútok, aby německý postup zastavili. Tento úkol připadl 5. armádě pod velením Charlese Lanrezaca. Nebylo by to snadné, zejména vzhledem k tomu, že 5. armádu dělilo od dalších spojeneckých sil několik kilometrů. Čekat na ně ale nešlo. Armáda měla provést protiútok proti německé 2. armádě Karla von Bulow.

Foto: Generál Giraud v německém zajetí | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Okno do historie: Bitva o pevnost Kronštadt

V řadách 5. armády se nacházel 4. zuávský pluk, v němž sloužil kapitán jménem Henri Giraud. Giraud pocházel ze skromných alsaských kořenů a jako chlapec byl výjimečným studentem. Od přírody dobrodruh, v roce 1900 absolvoval vojenskou akademii v Saint-Cyr. Byl přidělen ke 4. zuávskému pluku v severní Africe. Po vypuknutí války v roce 1914 byla jednotka převelena do Francie.

Dne 30. srpna 1914 zahájila francouzská 5. armáda protiútok proti německé von Bulowově 2. armádě. Německý postup byl zastaven, ale za cenu mimořádně vysokých ztrát - 10 000 mrtvých a 2 000 zajatých Francouzů. Mezi zajatými byl i během bodákového útoku německým kulometem těžce zraněný Henri Giraud.

Giraud byl poslán do zajateckého tábora v Belgii. Vzhledem k jeho zranění byl život v táboře pro kapitána nepochybně krutý. Silné vůli Girauda se však naskytla příležitost, kterou si nemohl nechat ujít: možnost útěku. Edith Cavellová, britská zdravotní sestra, začala vytvářet síť útěků pro zraněné francouzské a britské zajatce. Tato síť umožnila zajatcům dostat se do neutrálního Nizozemska.

S pomocí Cavellové se měl Giraud dostat z Belgie na svobodu. Dva měsíce po svém zajetí Giraud uprchl ze zajateckého tábora a v různých převlecích si razil cestu do Nizozemska; když bylo třeba, stal se kočovným cirkusovým povalečem, čeledínem, prodavačem uhlí, prostě čímkoli, co si situace žádala. Brzy se dostal do Nizozemska a byl evakuován do Spojeného království. Zpět ve Francii se pak opět připojil ke svému pluku. Edith Cavellová byla odhalena a zatčena v srpnu 1915 poté, co Němci zjistili, že pomohla asi 200 spojeneckým vojákům k útěku. V říjnu 1915 byla popravena.

Psali jsme:Lehký tank Renault FT přispěl k výsledku první světové války

Otočme list. Psal se 10. květen 1940. Nyní generál Giraud, velitel francouzské 9. armády, bránil svou vlast před stejným nepřítelem, s nímž bojoval v roce 1914, jen pod novým velením a v nové válce. Podruhé za posledních 25 let Německo napadlo Francii.

9. armáda zaujala obranné pozice ve francouzském Le Catelet, když se z ardenského lesa nedaleko města vyřítila německá 6. tanková divize. Odvážný generál Giraud se vydal přímo do předních linií, aby se zorientoval v situaci. Dostal se ke kulometnému stanovišti, které k jeho smůle obklíčili Němci. Brzy byla pozice pod silnou dělostřeleckou palbou a Němci vyzvali přeživší, aby se vzdali. Mezi přeživšími byl také generál Giraud.

Němci na útěk generála Girauda v první světové válce nezapomněli. Vzhledem k jeho vysoké hodnosti se k němu měli chovat s úctou, ale přesto si dali záležet na tom, aby byl umístěn na přísně střežené, "útěku odolné" místo. Byl převezen na saský hrad Köningstein nedaleko českých hranic. Zdálo se, že je to ideální místo; 150 metrů vysoká skála, stráže byly zdvojnásobeny. Uvnitř se prováděly pravidelné prohlídky, a kdyby někdo chyběl, okamžitě bylo zahájeno pátrání a pronásledování.

Generál Giraud samozřejmě začal plánovat útěk hned po příjezdu. Ve svých 61 letech už nebyl žádný mladík a kvůli zranění, která utrpěl v první světové válce, kulhal. Bez ohledu na to odmítl dát Němcům slovo, že se nepokusí o útěk. Naučil se plynně německy, zapamatoval si na čtvereční metr mapu okolí, a dokonce se mu podařilo navázat spojení s přáteli zpět ve Francii, od nichž získal měděný materiál na pevné lano.

Ráno 17. dubna 1942, po dvou letech na hradě Köningstein, byl Giraud připraven. Při pohledu dolů ze 150 metrů vysoké skály Giraud počkal, až strážní projdou, a pak sešplhal dolů. Našel úkryt, zakryl svou nápadnou generálskou uniformu pláštěm, nasadil si tyrolský klobouk a oholil si svůj charakteristický knír. Vstříc mu vyšel předem domluvený doprovod, který mu pomohl dostat se na nedaleké nádraží.

Giraud měl originální plán: jezdit po Německu nepřetržitě vlakem tak dlouho, dokud se jeho na jeho útěk trochu nezapomene a ostražitost poleví. Vlastnil falešný průkaz totožnosti, fotografie patřila jinému člověku, která mu sice nebyl nepodobný, ale Giraud si i tak dával pozor, aby ji gestapu nemusel ukazovat. V jednom vlaku Giraud náhodou seděl naproti mladému německému poručíkovi, který sloužil v Africe; navázal s ním přátelský rozhovor. Přišel gestapák a požádal Girauda o průkaz totožnosti, stejně jako poručíka.

Poručík rozzuřeně vykřikl: "Jak se opovažujete nás vyrušovat!" a nařídil muži, aby odešel. Na jednom konkrétním nádraží bylo Gestapo velmi důkladné a prohledávali každého cestujícího. To bylo riziko, které nemohl podstoupit. Giraud tedy počkal, až vlak začne vyjíždět ze stanice. S aktovkou v ruce a s kloboukem na hlavě se rozběhl k vlaku - aniž by kulhal. Bolest byla nesnesitelná, ale nehodlal se prozradit. Vyšlo to. Do vlaku tomuto domnělému obchodníkovi, kterému ujížděl vlak, pomohl jeden z gestapáků osobně. Danke schön.

Giraud se chtěl vrátit do Francie, ale když se tam po mnoha jízdách vlakem konečně dostal, zjistil, že každého, kdo měří metr osmdesát nebo víc, prohledávají stráže. Nasedl tedy do dalšího vlaku a zamířil zpět do Německa, jeho dalším cílem bylo Švýcarsko. Stráž na hranicích byla ovšem neprostupná, a tak se raději vydal po zanedbané stezce lesem.

Náhle se ocitl obklopen bajonety. Vše vypadalo ztraceno. Vojáci však promluvili švýcarským dialektem. Když se Němci dozvěděli, že byl Giraud zajat Švýcary, žádali okamžitě jeho vydání. Švýcarsko sebevědomě odmítlo. Němci ho zde sledovali, ale zasáhnout nemohli. Nakonec se Giraud vydal znovu na cestu zpět do Francie a znovu pokoušel štěstí. Tentokrát po silnici. Němce zmátl tím, že během jízdy Švýcarskem několikrát změnil auto. Trik se zdařil a Giraudovi se podařil druhý útěk před Němci.

Útěk Henriho Girauda byl pro Francouze inspirací a povzbuzením. Již ve Francii poslal své ženě telegram: "Obchodní jednání uzavřeno, zdraví výborné, s láskou Henri." Byl to přesný opis telegramu, který poslal své ženě po svém útěku v roce 1914.

Zdroj: warhistoryonline