Takzvaná "Modrá divize", Španěly oficiálně označená jako “División Española de Voluntarios”, či v německé armádě známá jako 250. Infanterie-Division, byla ryze dobrovolnická jednotka složená ze španělských a portugalských dobrovolníků. Španělsko bylo sice oficiálně neutrálním státem, ale španělský vůdce Francisco Franco ponechal volnou ruku každému, kdo se chtěl do války zapojit z vlastní vůle, pokud ovšem přísahal, že bude bojovat jen proti bolševismu v SSSR, nikoliv proti jakémukoliv jinému státu, zvlášť západoevropskému.

Foto: Modrá Divize byla začleněna do skupiny armád Střed, která měla za úkol všemi prostředky dobýt Moskvu. Celá divize pak byla přepravena vlaky do polského města Suwalki, odkud měli pěšky urazit 900 km a dojít do Smolenska | Wikimedia Commons

10. února 1943 začala sovětská ofenzíva, která měla za úkol prorazit obklíčení Leningradu. To bylo značně oslabené po úspěšné Operaci "Jiskra" v lednu téhož roku. V 6:45 ráno spustilo přes 1 000 děl a minometů dělostřeleckou přípravu, po které vyrazilo do útoku na 33 000 sovětských vojáků. Okolo poledne se i přes zuřivou obranu vojáků Divize Azul podařilo sovětské 63. gardové střelecké divize prorazit, když se na 5 900 Španělů přibitých v pozicích dvouhodinovou dělostřeleckou přípravou nebylo schopno stáhnout do města a byli tak převálcováni postupem gardistů, často bojujíce do posledního muže. Sověti poté v těžkých bojích rozprášili další skupinu nepřátel bránící nádraží v samotném městě Krasnij Bor. Španělé však stále drželi jeho jižní část a stáhli se z něj až k večeru, kdy jim na pomoc přišly posily z 212. Infanterie-Division a vlámských a litevských legií, které protiútokem uvolnily vyčerpané Španěly z pod tlaku gardistů.

Psali jsme:RAF v Sovětském svazu

Foto: Plukovník Rodrigo provádí inspekci nastoupených dobrovolníků Modré divize v kasárnách Infante Don Juan v Madridu. Červenec 1941 | Wikimedia Commons

11.-13. února 1943 se kvůli téměř třetinovým ztrátám způsobených tuhým odporem vojáků Modré divize sovětská ofenziva zastavila na místě. 63. gardová střelecká divize dokázala do večera 11. února zlomit odpor zbytků obklíčených obránců a obsadit celý Krasnij Bor. Celkově ale byli Sověti schopni postoupit jen 4 km hluboko na 14 km dlouhé frontě, což byl při celkových ztrátách cca 11 000 mrtvých a dalších tisíců zraněných značný neúspěch, ze kterého se sovětské zálohy dokázaly vzpamatovat až za rok.

Foto: Dobrovolníky Modré divize při cestě z Madridu na hraničním nádraží v San Sebastián přišly povzbudit tisíce lidí | Wikimedia Commons

Ztráty Modré divize byly 3 645 mrtvých a zraněných a dosahovaly tak 70-75% celkového počtu vojáků přímo se účastnících bitvy, což společně s tlakem Spojenců na "neutrální" Španělsko vedlo ke stažení španělských dobrovolníků z Východní fronty a nakonec k jejich rozpuštění. Návrat zpět do Španělska odmítlo kolem 3 tisíc vojáků, povětšinou členů španělské Falangy, pravděpodobně z ideologických důvodů. Většina z nich skončila v řadách Waffen-SS, které převzaly většinu dobrovolnických legionů od Wehrmachtu. Tam dále pokračovali v boji jako “Spanische-Freiwilligen-Kompanie der SS 101” pod velením falangisty Miguela Ezquerrazy.

Psali jsme:Písek a Krev: 50 odstínů dubu

Foto: V řadách Modré divize, Modrých legií a španělských uskupení SS padlo celkem 4 954 mužů a přibližně 8 700 vojáků bylo zraněno. Do tohoto počtu je nutno započítat i nemalý počet zajatců, který padl do sovětského zajetí. 286 zajatců se vrátilo ze SSSR až 2. dubna 1954 | Wikimedia Commons

Sověti v bitvě o Krasnij Bor zajali okolo 300 Španělů. Ti kteří přežili podmínky zajetí, se domů vrátili ze SSSR až 2. dubna 1954.
 

Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění." https://www.facebook.com/WarNeverChange/