Po druhé světové válce přehodnocují armády výzbroj své pěchoty: před válkou a za války byla totiž většina armád vyzbrojena opakovačkou a opakovací karabinou, během války však dochází k masivnímu nasazení samopalů na pistolový náboj a částečně i samonabíjecích pušek na klasický náboj puškový. Ten je ale pro boj na běžné vzdálenosti do 400 metrů příliš výkonný, zatímco náboj samopalový má zase účinný dostřel jen asi do 200 m. Mezeru ve výkonnosti mezi oběma druhy nábojů se snažili už během války vyplnit Němci vývojem zkráceného náboje (náboje o snížené nebo střední balistické výkonnosti) 7,92x33 mm Polte, Rusové zase zkráceným nábojem 7,62x39 mm vz. 43. Američané užívali už za války karabinu M1 Carbine pro náboj ráže 30 Carbine (7,62x33 mm) a její varianty M1 A1, M2 a M3. 

Evropské země jsou zpočátku i nadále vyzbrojeny starými osvědčenými opakovačkami, některé země už ale zavádějí do výzbroje i pušky samonabíjecí (Belgie, Francie, Švýcarsko). Velká Británie vyvíjí svoji novou kompaktní samonabíjecí útočnou pušku EM-2 pokrokové koncepce bullpup, konstruovanou pro nový náboj ráže 280 Enfield (7x43 mm) a snaží se ji prosadit do výzbroje NATO. V USA ale mezitím vyvinuli pro samonabíjecí pušky nový zkrácený náboj, nahrazující výkonný puškový náboj 30-06 Sprg. Tento náboj, původně označený jako T65, byl pak v roce 1954 zaveden do výzbroje zemí NATO jako standardní náboj „7,62x51 mm NATO“.  Další armádní samonabíjecí pušky pak vyvíjeli konstruktéři především pro tento náboj. 

Puška SAFN

Základ ke konstrukci světoznámé pušky FAL položil Belgičan Dieudonné Saive, šéfkonstruktér zbrojovky FN (Fabrique National) v Herstalu u Lutychu, když zkonstruoval kolem roku 1940 svoji samonabíjecí pušku Fusil Automátique Modéle 49 (SemiAutomatic FN – SAFN, podle britského značení také SLEM – Self Loading Experimental Model). Zbraň se někdy označuje také jako ABL (Arme Belgique Légére), Saive nebo SADN. Okupace Belgie Německem způsobila, že se zbraň dostala na světové trhy až po válce. Do výzbroje byla zavedena nejen v Belgii jako Modéle 1949 (v ráži 30-06 Sprg, tedy 7,62x63 mm), ale – ve stejné ráži – také v Lucembursku, Brazílii, Kolumbii a někdejší Holandské Východní Indii, v ráži 7 mm Mauser ve Venezuele, 7,92 mm Mauser v Egyptě a 7,62 mm Mauser v Argentině. Velké počty zbraní se prodaly do zemí Jižní Ameriky, severní Afriky a jihovýchodní Asie. Uživateli této zbraně jsou například Kolumbie, Venezuela, Egypt a Indonésie. 

Foto: FN Model 1949 (SAFN 49) 

Uspořádání zbraně, pracující na principu využití tlaku plynů odvedených z vývrtu hlavně na píst je obdobné, jako například u pušek Tokarev. Konstrukce využívá systému volného pístu s dlouhou pístnicí, uloženého nad hlavní a nosič závorníku získává energii prachových plynů ve formě úderu. Plyny jsou vedeny z vývrtu na píst přes plynový regulátor. Pod nosičem (resp. v jeho dutině) je zavěšen závorník, jehož zadní konec kývá při uzamykání směrem dolů. Kývání ovládají tvarové výstupky na bocích závorníku a šikmé drážky v bočních stěnách nosiče. V uzamčené poloze se opírá zadní čelo závorníku o uzamykací plochu pouzdra zbraně. Bicí mechanismus je kladívkový a zbraň existuje v pouze samonabíjecí verzi, jako pouze automatická, s volitelným režimem palby a jako samonabíjecí verze odstřelovačská. 

Puška má jednotnou dřevěnou pažbu a dřevěné předpažbí, na hlavni tlumič výšlehu a úchyt pro bodák, mušku s chránítky a stavitelné klapkové hledí. Desetiranná nábojová schránka před lučíkem se nabíjí z páskových zásobníků pro 5 nábojů, nebo jednotlivými náboji ručně. Součásti zbraně jsou vyrobeny z kvalitních materiálů a ručně dolícovány, což se samozřejmě projevilo na ceně zbraně, její mechanismus je ale velmi odolný i vůči hrubému zacházení. Vynikající konstrukční řešení pušky Modéle 49 bylo pak inspirací pro ještě dokonalejší pušku FAL. 

Základní technická data:

ráže: 30-06 Sprg, 7 mm, 7,65 mm a 7,92 mm Mauser
délka hlavně: 590 mm
celková délka zbraně: 1116 mm
hmotnost bez zásobníku: 4310 g
zásobování náboji: z nábojové schránky na 10 nábojů 
účinný dostřel: 650 m
kadence: 625÷750 ran za min.
vo: cca 730 m/s (podle ráže) 
otevřená mířidla: pevná hranolová muška s chránítky a klapkové hledí s dělením do 1000 m 

Puška FN FAL

V letech 1950÷1954 byla puška SAFN adaptována opět Dieudonné Saivem na „lehkou automatickou pušku“ (Fusil Automátique Légér), podle jiného výkladu „lehkou útočnou pušku“ (Fusil d´Assault Légér) – FAL. Koncepce pušky byla modernizována jednak tvarově, jednak uzpůsobena moderní technologii výroby, využívající ve značné míře plastů, lehkých slitin a součástí lisovaných z plechu. Zbraň, konstruovaná původně pro britský experimentální náboj ráže 280 Enfield (7x43 mm) a až později přerážovaná na náboj 7,62x51 mm NATO, tím získala lehkost a design moderní útočné pušky. Mechanismus má poněkud upravený tvar funkčních ploch závorníku a nosiče; princip funkce automatiky i systém uzamčení ale zůstal stejný.

Foto: Několik různých variant pušky FN FAL  

Plyny se odvádějí z hlavně na píst přes šestipolohový plynový regulátor, kterým lze regulovat kadenci zbraně a eliminovat vliv nepříznivých povětrnostních podmínek či znečištění mechanismu. Hlaveň, vystupující vpředu markantně z předpažbí, prodlužuje ještě asi o 80 mm tlumič plamene. Hlaveň je uložena nízko, pažba na ni navazuje skoro v prodloužení její osy – mířidla jsou proto poměrně vysoká a klopný moment při střelbě poměrně malý. Bicí mechanismus je kladívkový, přeřazovač na pažbičce má tři polohy – jednotlivé rány, dávky a zajištěno (britské a australské modifikace jsou pouze samonabíjecí, protože při střelbě dávkami je zbraň špatně ovladatelná). Zbraň je možno nabíjet i vybíjet v zajištěné poloze, munice je uložena v plochém schránkovém zásobníku pro 20 (30) nábojů, zasunutém do zbraně zespodu. Po vystřelení posledního náboje zůstává závěr zachycen záchytem závěru v zadní poloze. Při rozebírání k čištění se zbraň „láme“ jako lovecká puška a závěr s vratným ústrojím se jednoduše vyjímá dozadu. 

Foto: Puška FN FAL s normální délkou hlavně, sklopnou polstrovanou „para“ opěrkou a s ozubenou lištou nad pouzdrem závěru

Pevná pažba, předpažbí s nadpažbím deltovitého tvaru i pažbička jsou v pěchotní verzi standardně z plastu, pouzdro závěru lisované z plechu. V horní části předpažbí jsou vpředu za regulátorem po obou stranách tři výrazná chladící vybrání, hlaveň je opatřena tlumičem výšlehu a záchytem pro puškový bodák. Mušku chrání vysoká chránítka, hledí je dioptrické, výškově stavitelné po šikmé rampě. 

Foto: FN FAL v původním „dřevěném“ provedení s bodákem a oběma zásobníky, položená na instruktážní tabuli

Puškou FAL lze odpalovat i puškové granáty, ovšem za použití speciální munice (míří se pak pomocí nasazovacího rámečku hledí). 

Puška FAL v normálním provedení jako útočná puška, je dlouhá 1100 mm při délce hlavně 533 mm a váží bez zásobníku 4324 g. Kadence činí 650÷700 ran za minutu, účinný dostřel 650 m, vo = 840 m/s. Základní verze zbraně s pevnou pažbou z plastu nesla označení FN FAL 50-00, u standardního výsadkového provedení se sklápěcí ramenní opěrkou – FN FAL 50-64 – se uvádí délka 1095/845 mm. Verze FN FAL 50-63, „Paratrooper“ s hlavní zkrácenou na 431 mm a s pevným hledím, dosahuje délky 990/736 mm a váží bez zásobníku a bodáku 3770 g, FN FAL ve variantě „lehký kulomet“ (FN FAL 50-41, 50-42 – podpůrná zbraň) má zesílenou hlaveň, sklápěcí dvojnožku a na konci pažby sklopnou „kulometovou“ náramenní opěrku.

Foto: Model „Paratrooper“ – FAL 50-63 – s kratší hlavní a sklopnou ramenní opěrkou

Základní technická data::

ráže: 7,62x51 mm NATO 
délka hlavně: 533 mm („Para“ 431 mm)
celková délka zbraně: 1100 mm („Para“ 990/736 mm)
hmotnost s prázdným zásobníkem: 4450 g („Para“ 3710 g)
vývrt: 4 drážky vpravo
zásobování: ze schránkového zásobníku na 20 nábojů (ve verzi s těžkou hlavní na 30 nábojů)
účinný dostřel: 650 m
kadence: 650÷700 ran za minutu
vo: 840 m/s
mířidla: muška s chránítky, výškově stavitelné dioptrické hledí odstupňované po 100 metrech do 600 m (horní plocha pouzdra zbraně může nést i zaměřovací dalekohled na nízké nebo vysoké montáži) 

Automatická puška FAL se osvědčila jako vysoce odolná, spolehlivá a přesná zbraň, a to zejména díky své nové, dobře promyšlené konstrukci a pečlivě vypracovaným detailům. V průběhu let se jí vyrobilo údajně více než 20 miliónů kusů v široké škále jen poměrně málo odlišných verzí, a nasazena byla v celkem 90 zemích světa (například v Argentině, Austrálii, Belgii, Kanadě, Indii, Izraeli, Libyi, Peru, Singapuru a Velké Británii). Kromě Belgie se vyráběla v licenci ve Velké Británii (L1A1), Kanadě (C1, v kulometové verzi C2), Austrálii (L2A1), Jižní Africe (R1), Rakousku (Stgw 58), v USA (u firmy H&R) jako pokusný vzor T-48, Argentině, Brazílii (LAR, firma Imbel) a Izraeli. 

Foto: Kanadská kulometová verze FAL s označením C2

(Pozn. 1: V rané verzi měla puška nosnou rukojeť jako lehký kulomet. Tu si pak podržela i v některých verzích pro další země, například Jižní Afriku či Velkou Británii.) 

(Pozn. 2: Vývoj FAL pak pokračoval dál přes studijní konstrukci CAL (1971÷1974), příliš komplikovanou a málo spolehlivou a trvanlivou za ztížených podmínek, a navíc příliš drahou, až k útočné pušce FNC (1978÷1979). Ta se velmi podobá své starší sestře FAL, má ale rotační závorník. Je nejen vysoce spolehlivá i za ztížených podmínek, ale navíc se také podařilo silně stlačit její výrobní náklady a tedy i cenu. Zcela obdobného uspořádání pak firma použila FN i u svého slavného kulometu Minimi Ernsta Verviera, konstruktéra kulometu MAG.)

Puška Stgw 58

je rakouská (a v Rakousku také u firmy Steyr-Daimler-Puch AG v licenci vyráběná) verze FN FAL. Od svého původního vzoru se liší především vzhledem: má jen lehce od FAL odlišnou pevnou plastovou (původně dřevěnou) pažbu a předpažbí lisované z plechu a opatřené výraznými podélnými prolisy.

Foto: Rakouská Stgw 58 na dvojnožce

Chlazení zajišťují tři kulaté chladící otvory po obou jeho stranách, vždy dva vpředu a jeden před komorou hlavně. Zbraň má nosnou rukojeť a sklápěcí „kulometovou“ dvojnožku, zásobník je přímý schránkový. Mířidla – čepová muška i dioptrické hledí – jsou velmi podobná FAL či L1 A1, odlišně je ale řešen plynový regulátor. Zbraň může střílet jednotlivými ranami i dávkami, ústí hlavně nese nápadný, dlouhý tlumič výšlehu, vhodný i k odpalování násadkových puškových granátů. 

Foto: Detail střední části zbraně se vztyčenou nosnou rukojetí

Základní technická data:

ráže: 7,62x51 mm NATO
délka hlavně: 533 mm
celková délka: 1100 mm
hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4,45 kg
hmotnost zbraně s maximální výbavou: 5,25 kg 
obsah zásobníku: 20 nábojů
účinný dostřel: 300 m
maximální dostřel: 3750 m
kadence: 650 – 700 ran za min
vo: 830 m/s 
mířidla: čepová muška s chránítky a dioptrické, výškově stavitelné hledí

Foto: Pohled shora na plynový regulátor a mušku s chránítky

Foto: Pohled na dioptrické hledí zbraně

Puška L1A1 (L1A1 SLR, Self-Loading Rifle)

Jak už bylo řečeno, byla původně FN FAL v ráži 7,62x51 NATO a podle britské nomenklatury jako „Rifle, 7,62mm, L1A1“ zavedena i v ozbrojených silách Velké Británie.

Foto: Britská „RIFLE 7,62 m/m L1 A1“ v celkovém pohledu a s oběma zásobníky

Foto: Britská „RIFLE 7,62 m/m L1 A1“ v celkovém pohledu a s oběma zásobníky

Vyráběly ji v licenci státní zbrojovky BSA a Royal Ordnance Small Arms Factories, a to především v pouze samonabíjecí verzi (po výměně několika součástí zde ale byla také možnost volby selektivních dávek). Dřevo pokusného modelu později nahradil plast, zpevněný skelnými vlákny. Neexistuje zde provedení s těžkou hlavní, nasazované jinde jako lehký kulomet pěšího družstva. Původní design FN byl jen lehce modifikován úpravami několika komponentů, základ a koncepce zbraně ale zůstaly beze změny. Asi nejmarkantnějším rozdílem jsou stírací drážky ve formě jakési vlnovky na obou bocích závěru: měly stírat nečistoty a zajišťovat tak spolehlivou funkci mechanismu i ve ztížených podmínkách polárních oblastí, pouští a tropů. 

Foto: Detail střední části zbraně

Základní technická data:

ráže: 7,62x51 mm NATO
délka hlavně: 533 mm
celková délka zbraně: 1143 mm
hmotnost zbraně bez zásobníku: 4300 g
zásobování: z 20ranového schránkového zásobníku (který lze normálně plnit z pětinábojových pásků)
účinný dostřel: 600 m
kadence: střelba pouze jednotlivými ranami
vo: 840 m/s (jiný pramen udává 854)
mířidla: muška s chránítky, hledí dioptrické, výškově stavitelné od 200 do 600 yardů (183 až 549 m) 
vzdálenost mířidel: 549 mm

Foto: Zbraň „zlomená“ k čištění

Pušku L1A1 postupně, už zhruba od roku 1985, nahradila ve výzbroji ozbrojených sil Velké Británie nová, kompaktní útočná puška SA 80 koncepce bullpup (dlouhá jen 785 mm) pro náboj 5,56x45 mm NATO, respektive její modernizované varianty SA 80 A1 a A2, které jsou celkově velmi podstatně kratší a proto i mnohem lépe ovladatelné, „starou dobrou“ L1A1 ale stále ještě nacházíme v britských záložních a druhosledových jednotkách.

Foto: Sportovní hybrid L1A1 a Stgw 58

Uveřejněno s laskavým svolením autora

Zdroj: 

zdroj: časopis Military revue
Internet: soubor „Modern Firearms – FN FAL Rifle“ (Google), a soubor „Palba cz“ (jehož autor „Sa 58“ využil také vyhledávač Google a nemá proto žádné námitky proti využití obrázků v tisku). 
Bishop Ch.: Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Brno, 1998, 
Ezell E.C.: Small Arms of the World. Harrisburg, 1983,
Hogg I.: Moderne Scharfschüztengeräte. Stuttgart, 2000,
Myatt F.: Moderne Hand und Faustfeuerwaffen, Maschinenwaffen und Panzerbüchsen. Stuttgart, 1978,
Smith W.H.B.: Small Arms of the World. Harrisburg, 1960,
SWM 9/84, VIS 1/2006
 Za zapůjčení zbraní k fotografování děkuji firmě Multiagro, vos, Slatina