Postrach východní fronty, král bojiště u Kurska - těžký stíhač tanků SdKfz 184 Ferdinand / Elephant
Ferdinand (SdKfz 184) byl těžký stíhač tanků vyvinutý a sériově vyráběný firmou Porsche a používaný německou armádou ve druhé světové válce. Jeho jméno se stalo v očích vojáků Rudé armády synonymem pro jakéhokoliv stíhače tanků.
Poprvé byl tento stroj nasazen v roce 1943 na východní frontě, a protože se u něj projevily určité nedostatky, byly přeživší stroje po bitvě u Kurska staženy z fronty a podrobeny přestavbě. Vylepšená varianta stroje pak dostala nový název Elefant. Ten se dal identifikovat díky přidanému trupovému kulometu a vělitelská věžičce.
Když německý zbrojní úřad vypsal soutěž na nový typ těžkého tanku (projekt Tiger), vstoupily do soutěže o tuto zakázku dva konkurenční návrhy: Porsche a Henschel. Profesor Ferdinand Porsche si byl natolik jist svým vítězstvím, že neváhal dokonce zahájit sériovou výrobu ještě před tím, než bylo vydáno rozhodnutí o vítězi.
.jpg)
Foto: Těžký stíhač tanků Ferdinand v ruském tankovém muzeu Kubinka
Vyhrál ale tým Henschela a Porschemu tak zbylo 95 podvozků a trupů k tanku, který nikdo nechtěl. Po dlouhé diskusi, co s nimi, bylo nakonec rozhodnuto, že sešrotovat je by byla škoda a že budou využity na něco jiného. Pět trupů bylo přestavěno na těžký vyprošťovací stroj (tzv. Bergetiger). Zbylých 90 bylo přestavěno na unikátní konstrukci těžkého stíhače tanků. Požadovaná extrémní pancéřová ochrana (200 mm silný čelní pancíř nástavby, 100mm čelní pancíř trupu, 80mm zadní část nástavby) vedla nakonec k podstatně těžšímu stroji, než měl být původní tank (naložený municí a palivem vážil asi 69 tun). To vedlo k podstatnému omezení rychlosti a vysoké spotřebě paliva.
Kanon PaK 43/2 dokázal bez problémů ničit sovětské tanky na vzdálenost přes 2000 metrů a na zničení jednoho nepřátelského stroje stačily většinou nanejvýš dva granáty. Tomu také odpovídalo velké množství zlikvidovaných nepřátel. Čísla, která bývají uváděna, jsou až neuvěřitelně vysoká (ale snad nejsou úplně vybájená). Od 5. do 16. července 1943 měly Ferdinandy zničit 320 ruských tanků a blíže neurčené množství další techniky. Pokud je to pravda, na každý ztracený Ferdinand připadalo téměř 17 zničených nepřátelských tanků!
Koncem roku 1943 byly přeživší stroje staženy z východní fronty a byly podrobeny přestavbě. Nejpodstatnějšími změnami bylo dodatečné přidání kulometu MG 34 ovládaného radistou a velitelské věžičky s periskopy. Modernizovaná verze byla pojmenována Elefant (slon).
Foto: Stíhač tanků Ferdinand na východní frontě
V době jeho prvního nasazení neexistoval stroj, který by ho zepředu dokázal vážněji ohrozit na libovolnou vzdálenost, a ještě na konci války představoval při čelním souboji extrémně tvrdý oříšek. Výkonné a přesné dělo mu v kombinaci se silným pancířem zpravidla poskytovalo výhodu většího účinného dostřelu oproti protivníkovi. Převaha se měnila v nevýhodu, pokud se dostal do příliš těsné blízkosti většího množství obrněné techniky protivníka. Ta pak mohla neohrabaného Elefanta obklíčit a z boku či zezadu rozstřílet.
Zatímco u posádek nepřátelských tanků a samohybných děl si Ferdinand získal obrovský respekt, mohl být ohrožen nepřátelskou pěchotou. Podstatnou nevýhodu představovala zejména absence organické kulometné výzbroje. Ferdinand potřeboval nutně silný doprovod pěchoty či lehkých tanků pro ochranu před pěchotou, problematickým se jevil i malý rozhled posádky, která musela až příliš často otevírat poklopy a vystrkovat ven hlavy. Absence otočné věže navíc činila stroj prakticky bezmocným při jakékoliv vážnější poruše pásu nebo hnacích kol. Velikou nevýhodu představovala také jeho velká hmotnost, která často ztěžovala či přímo znemožňovala odtažení poškozených strojů z bojiště.
Foto: Ačkoliv byl stroj silně pancéřovaný, nebyl nezničitelný... (na snímku již modernizovaný Elefant)
V roce 1943 byl Ferdinand nasazen v bitvě u Kurska. Koncem roku byly všechny přeživší stroje (48 kusů) staženy do Říše na již zmíněnou přestavbu. V únoru 1944 byla jedna část strojů upravené verze nasazena v Itálii, zbytek krátce poté na Ukrajině. Poslední Elefant v řadách německých ozbrojených sil byl údajně vyřazen až 22. dubna 1945 poblíž Berlína.
Mýty a legendy
Jak již bylo řečeno, jeho jméno se stalo synonymem pro všechny stíhače tanků Německa. Proto se v ruské literatuře lze setkat s tisíci a tisíci zničenými Ferdinandy, ačkoliv jich bylo ve skutečnosti vyrobeno jen 90 kusů, z nichž jen část byla zničena či vyřazena na východní frontě. Pokud se k takovéto literatuře dostanete, představte si pod tímto jménem cokoliv od stroje Marder I po Jagdtigera. Spíše to ovšem bude ten Marder a to je přece jen něco „trochu“ jiného.
V následujícím videu se můžete podívat na práci amerických nadšenců, kteří se rozhodli více jak 60 let starý stíhač tanků kompletně zrenovovat.
Komentáře
MildaS
18. 03. 2019, 17:04infi:
Pod pojmem "STÍHAČ TANKŮ" si já představuji např. M 18 Hellcat a nebo M 36 Jackson. Rozhodně to nemůže být něco, co jede 10km/hod a nebo místo děla má houfnici.
Ferdinand/Elefant nikdy nebyl tankovým stíhačem stejně tak jako sovětské samochodky. To byla samohybná děla/houfnice. Vždyť takové SU/ISU 152 neměl průrazný granát. Prostě do houfnice neexistoval
Kecal do všeho
20. 10. 2018, 20:26Stroje Rudé armády byly dobré, na začátku války sovětská tanková technika překvapila Němce. Méně už jejich použití RA. Bojovými zkušenostmi se RA zlepšovala a Němci se přiblížili kvalitou tanků k tankům RA. A to myslím vážně, vemte si takový Tiger, Výkonný kanon, skvělá optika, silné, i když ne dokonalé panceřování (nevhodný tvar a stále zhoršující se kvalita oceli).Ale, dvoje pásy na přesun a použití, přesazená kola do bahna, nespolehlivá převodovka (v Itálii tak údajně přišli Němci o třetinu strojů, pro poruchu převodovky), spotřeba = fatální průšvih, palivo vystačilo na 1.5 hodiny boje. (Američané nemohli uvěřit svým uším, když se to od zajatých osádek dozvěděli). A nakonec pomalé otáčení věže, tomu často musel vypomáhat řidič otáčením celého Tigeru. A na tento okamžik čekali střelci v T34 , jedna T34 lákala palbu a druhá pálila v tomto okamžiku do boku Tigera. Jak vzpomínal jeden ruský veterán, z Tigera neměli respekt o nic větší než z jiných tanků pokud o něm věděli, řešení jak ho zdolat měli.
Dobroděj
19. 10. 2018, 17:14Už by se měli autoři přestat a nejenom zde, zabývat politikou!!! Napsat, " král bojiště, postrach východní fronty" , je dnes vysoce žádoucí, kdo si "nekopne" do Rusů,tak není dostatečně in!! Už je to jenom blbé, ani trapné!! Fakt je jeden, bitva u Kurska Wermachtu "zlomila" páteř v obrněné technice a to nikoliv v samotném "vybavení" různými druhy tanků, ale totální ztrátou osádek!! Vycvičet schopnou obsluhu tankové techniky není jednoduché a dost dlouho trvá!! Wermachtu se již do konce války nepodařilo plně nahradit "lidské ztráty" , které utrpěl u Kurska!
I když tanků Němci vyrobili do konce války dost, tak už nebyl dostatek dobře vycvičených a schopných osádek!!! Oproti tomu Rudá armáda měla obrovské lidské zdroje a od roku 1943 se také "naučila" moderně válčit a potom to byla už jenom pouze otázka času, kdy zahnala Němce do Berlína!! Především od roku 1943 začala Rudá armáda ve veliké míře používat součinnosti různých druhů zbraní,příkladně bitevního letectva pro přímou podporu na frontě a tankové techniky! Když "obrněnci" narazili na těžší odpor , přivolali bitevníky IL 2 a další typy a ty jim "prorazily" cestu!! Pěchota byla nasazena až potom, protože jinak nebyla efektivní! Převaha RA v počtu děl, tanků a letadel ke konci války byla impozantní a jak se dnes vtipně říká, když by se nechtěli západní politici "dohodnout" se Stalinem , tak se RA zastavila až u kanálu!! Také se tyto schopnosti RA projevily na východní frontě v Mandžusku, kde se japonská armáda "zhroutila" v několika dnech a také zlí jazykové tvrdí, že to byla právě ta pravá příčina , /nikoliv svržení A bomby!/ proč Japonsko tak rychle kapitulovalo , protože se Japonci obávali, že rozjetá RA se po řetězci ostrovů vylodí v Japonsku a s Rusy by se těžko dohodli na "císaři" a dalších podmínek kapitulace! Je vždy dobré znát všechny souvislosti a nepodléhat nějaké modní propagandě!
Bilk
19. 10. 2018, 13:38Nairolf: Stroje Rudé armády nebyly špatné, ale horší prostě byly a proč se dostali až do Berlína? Kvantita, kamaráde, kvantita ;)
Nairolf
19. 10. 2018, 08:41Z výše uvedené diskuze soudím, že většina diskutujících čerpá z různých písemných materiálů.
Mám poměrně velkou sbírku literatury týkající se druhé světové války a o strojích o kterých je řeč, se jednou hovoří jako o stíhači tanků, podruhé jako o samohybném dělu.
Mne jenom udivuje, když se z podobných článků, kde se srovnává německá a sovětská obrněná technika, dozvím jak vlastně ta ruská byla mizerná a ta německá vynikající - pak si kladu otázku, jak vlastně ti sověti mohli vůbec mohli přijít až do Berlína
Strojař
18. 10. 2018, 22:50Vážení přispěvatelé.
Vše co je vyrobené k nějakému cíli, a specielně k boji,má li to závažné problémy strany poddimenzovanosti důležitých částí, nemluvím už o vlastnostech a použitelnosti v podmínkách bojové činnosti, je fušeřina která nebude mít nárok na život, t.j. rozsáhlejší použití.
Vím ze své běžné praxe že poddimenzování, t.j. špatně vypočítané hodnoty, buď lajdáctvím, neznalostí, nebo lajdáctvím spolu s neznalostí, nebo záměrným nerespektováním důkladného výpočtářského postupu vždy vede k nespolehlivosti oněch částí výrobků, a nakonec i k nepoužitelnosti celých zařízení.
O němcích jsem kdysi slyšel jací jsou důkladní a perfektní v práci. Jsem strojař, studiem na ČVUT v Praze, dosti starý už v důchdu, a ještě jsem se nesešel se západním technikem, před kterým bych musel sklonit hlavu.
Je třeba vědět - že naše školství kdysi - před rokem 1989, vychovávalo dosti dobrých i výborných technických hlav, za které se republika nemusí stydět. Což se nedá říci o školství současném.
Němci měli některé zbraně velice dobré, ale některé měly závažné vady buď projekční nebo výpočtové a tedy funkční, a v bojových podmínkách selhávaly. Naproti tomu Rusové nebazírovali na výjimečné přesnosti, ale na použitelnosti v každých podmínkách a hlavně na počtech. A hlavně Rusové věděli proč bojují. Němci bojovali z fanatizmu pro krádeže, loupeže a likvidace místního obyvatelstva a Rusové na rozdíl o své životy, životy obyvatel Rusi a o zachování své Rusi. A to je podstatný rozdíl.
Zdravím, a vy mladší se staňte dobrými odborníky, a ne jen vlastníci titulů.
infi
18. 10. 2018, 11:49Ztratit 50% strojů během jedné bitvy bylo cokoli, ale ne úspěch. Naopak němci mj. i kvůli čekání na dodávky Elefantů oddálovali ofenzívu u Kurska, čimž sovět získali více času na přípravu. Ve výsledku jejich nasazení nemělo žádný vliv na průběh bojů. Spíše to němcům přidalo více starostí, než úžitku. Jak píšou diksutjící dole.
Když si odmyslíme skvělé dělo, tak se vlastně jedno o dost velký propadák, který nebyl schopný fungovat delší dobu a byl akorát přítěží.
infi
18. 10. 2018, 11:22MildaS:
Pojem stíhač tanků nemá s rychlostí pohybu ani hmotností žádnou spojitost. Autor to pojmenoval naprosto správně.
I tebou zmníněný SU-152 je rovněž stíhačem tanků.
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%ADha%C4%8D_tank%C5%AF
MildaS
18. 10. 2018, 11:16Loboš Pospíšil:
Ani Ferdinand ani Elefant neměl převodovku. To co u nich většinou hořelo byla elektřina
MildaS
18. 10. 2018, 11:02Nazývat Ferdinanda tankovým stíhačem je opravdu odvážné. Vždyť se tohle monstrum pohybovalo rychlostí okolo 10km/hod. Za stíhače tanků bych označil např. náš Hetzr a nebo americký Hellcat ( rychlý, lehce panceřovaný)
Systém pohonu Ferdinanda byl příliš revoluční a nehodil se do 40. let minulého století. Navíc tank od pana Porsche při předvádění shořel.
Ferdinand/Elefant by se spíše mohl přirovnat sovětským strojům ISU 152/SU 152, které také nebyly stíhači tanků, ale tzv. samochodkami
A už vůbec bych tento stroj neoznačoval jako seriový. Jednalo se prostě o využití zbytků materiálu