Když byla v říjnu 1910 spuštěna na vodu loď RMS Olympic, byla největším pohyblivým objektem na světě vyrobeným člověkem. S délkou 269 m Olympic stanovil standard pro zaoceánské lodě své třídy provozované společnosti White Star Line a nejenže změnil odvětví luxusních parníků, ale zapsal se také do válečných dějin. Během první světové války potopil německou ponorku. 

RMS Olympic byla první ze tří zaoceánských lodí třídy Olympic, které objednala britská lodní společnost White Star Line. Byla dokončena v květnu 1911 a později se k ní připojily lodě HMHS Britannic a RMS Titanic. Když byl následujícího roku dokončen Titanic, díky několika úpravám původního projektu byl o 1000 tun těžší než Olympic, což z něj učinilo největší loď na světě. Zatímco většina světa zná tragický osud Titaniku, historie jeho sesterské lodi Olympic je podobně pohnutá.

Foto: HMT Olympic v pruhované válečné kamufláži (dazzle camouflage) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Tváře zla: ženské dozorkyně SS v koncentračních táborech

Olympic vyplul na svou první plavbu ze Southamptonu v Anglii do New Yorku v červnu 1911. Pod vedením kapitána Edwarda Smithe úspěšně dosáhl svého cíle. Samotná velikost a velkolepost luxusní lodi přitahovala pozornost celého světa natolik, že když byla loď v doku v New Yorku otevřena pro veřejnost, prohlédlo si ji 8000 návštěvníků. Zatímco první čtyři plavby RMS Olympic proběhly podle plánu, při páté plavbě došlo k první tragédii. Dne 20. září 1911 se Olympic v Solentském průlivu srazil s HMS Hawke, britským křižníkem třídy Edgar. Příď Hawke, která byla navržena tak, aby mohla narážet do nepřátelských lodí, se střetla s Olympicem poblíž jeho zádi a vyrazila do jeho trupu dvě velké díry.

Přestože poškození zaplavilo dva vodotěsné oddíly lodi Olympic, podařilo se jí vrátit do přístavu v Southhamptonu bez jediného vážného zranění na palubě. Hawke se téměř potopil, ale byl opraven a vrátil se do služby. V roce 1914 jej však potopila německá ponorka. Olympic se 14. dubna 1912 vracel z New Yorku do Southamptonu, když operátor lodní vysílačky Ernest James Moore přijal nouzové volání z Titaniku. Potápějící se loď byla v tu dobu vzdálena 500 námořních mil, ale posádka Olympicu se dala do akce a nabrala nový kurz směrem k lodi, aby zachránila cestující.

Sto námořních mil od cíle Olympic obdržel zprávu od RMS Carpathia, která dorazila na místo jako první. Arthur Henry Roston, kapitán Carpathie, informoval Olympic, že Titanic se potopil kolem 2:20 ráno, a na příkaz Bruce Ismaye z White Star Line bylo Olympicu doporučeno, aby z Carpathie nebral přeživší. Domníval se, že by se na lodi, která byla totožná s Titanikem, cítili nešťastně.

Olympic byl nejen konstrukčně totožný s Titanikem, ale měl také stejný počet záchranných člunů – příliš malý počet na to, aby zachránil všechny na palubě. To vedlo ke vzpouře 280 členů posádky, kteří stávkovali, dokud nebylo na loď přidáno dalších 40 skládacích záchranných člunů.

Psali jsme:Těžký křižník USS Salt Lake City bojoval ve všech významných bitvách války v Tichomoří

Šest měsíců po tragédii Titaniku společnost White Star Line provedla na lodi Olympic nová bezpečnostní opatření. Ta zahrnovala zvýšení počtu záchranných člunů a zesílení trupu dodatečným obložením. Přepážky byly také prodlouženy až na úroveň paluby B, což byla zásadní změna vzhledem k tomu, jak snadno se během potopení Titaniku zatopily. Nový a vylepšený Olympic byl vrácen do služby v březnu 1913, právě když se blížila první světová válka.

Na začátku první světové války pokračovala loď RMS Olympic v obchodních plavbách přes Atlantický oceán. Její poslední plavba z New Yorku do skotského Glasgow se uskutečnila 21. října 1914 a na palubě bylo pouhých 153 cestujících. Po šesti dnech cesty obdržela posádka nouzový signál z nedaleké bitevní lodi HMS Audacious (1912). Audacious narazila na německou námořní minu u pobřeží Irska a hrozilo jí potopení. Olympic zachránil z potápějící se lodi 250 členů posádky. Luxusní parník se pokusil Audacious odtáhnout, ale kabel spojující ho s Olympicem se třikrát přetrhl. Místo aby loď odtáhl, Olympic převzal zbývající členy posádky a Audacious se nakonec potopil.

V roce 1915 byla RMS Olympic zrekvírována jako vojenská loď a stal se z ní HMT Olympic. Jeho značné rozměry a již zavedené obytné prostory loď předurčovaly k přepravě vojáků do Evropy. Byla zbavena luxusních povrchových úprav, vyzdobena kamufláží a vyzbrojena 12liberními a 4,7palcovými námořními kanóny.

Olympic vyplul v září 1915 z Liverpoolu do Řecka a vezl 6000 britských vojáků, kteří mířili na Gallipolské tažení. V květnu 1918 Olympic pak překročil své povinnosti, když členové jeho posádky při plavbě Lamanšským průlivem spatřili německou ponorku. Když se SM U-103 pokusila vojenskou loď torpédovat, Olympic se vrhl do akce, vrazil do nepřátelského plavidla a úspěšně ho potopil. Do konce války si Olympic vysloužil přezdívku Old Reliable (Spolehlivý stařík). V letech 1915–1919 urazil přes 180 000 mil a přepravil více než 200 000 vojáků.

Po válce byl HMT Olympic přestavěn do své bývalé slávy jako obchodní osobní loď. Působil v letech 1920–1935 až do svého vyřazení, které bylo pravděpodobně způsobeno osudnou srážkou s lodí Nantucket (LV-117) nedaleko New Yorku v květnu 1934. Poté, co Olympic menší loď ve vodě neviděl, nedokázal včas zatočit, a rozrazil Nantucket na dvě části. Při incidentu zahynulo sedm členů posádky.

V roce 1934 se společnost White Star Line spojila se společností Cunard Line a vznikla společnost Cunard Star. Společnost sice uvažovala o tom, že Olympic ponechá ve službě, ale později se rozhodla plavidlo vyřadit. Po 257 plavbách přes Atlantik byl v letech 1935–1937 Olympic prodán a sešrotován.

Zdroj: warhistoryonline.com