Dalším filmovým tipem je český snímek Tobruk, který není zas tak známým válečným filmem, což je docela škoda. Hodnocení nemá úplně vysoké a těžko usuzovat, zda je to netypickou povahou filmu, nebo špatným hodnocením diváků celkově. A o čem film vlastně pojednává?

Druhá světová válka, podzim roku 1941. Do Němci a Italy obleženého města Tobruku v severoafrické Libyi jsou odveleni vojáci 11. východního československého praporu. Mezi nimi i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň – postupnou ztrátu vlastní sebeúcty a odvahy. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt. Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Poslední rozkaz pak může být příkazem k výplatě z konta, které se blíží nule.

-Tento film je v hluboké úctě věnován všem československým veteránům a hlavně příslušníkům 11. československého pěšího praporu Východního, kteří po boku Angličanů, Australanů, Poláků a Jihoafričanů na podzim roku 1941 bránili před německými a italskými jednotkami poslední spojenci ovládaný strategický přístav na severu Libye – TOBRUK.

Psali jsme:Top Gun - kultovní klasika z 80. let se dočká pokračování

Československý pěší prapor 11 - východní

V polovině roku 1940 se začala v Palestině tvořit československá jednotka a symbolicky na státní svátek 28. října téhož roku byl ustaven Československý pěší prapor 11 - Východní, který vojensky podléhal britskému Vrchnímu velitelství Středního východu a administrativně spadal pod Čs. vojenskou misi pro Střední východ a Egypt. Velitelem praporu se stal podplukovník Karel Klapálek, velitelem výcvikového střediska plukovník Koreš. 10. prosince se pěší prapor přesunul z Gedery do nového výcvikového střediska v Judské poušti nedaleko Jericha.

Foto: Tobrucké krysy - hanlivé označení nepřítelem přijali Českoslovenští vojáci jako pochvalu

Zde se čs. vojáci podrobili náročnému výcviku v pouštních podmínkách. Od 18. března plnil pěší prapor své první poslání – po přesunu do tábora v Agami na pobřeží Středozemního moře na předměstí Alexandrie zde společně s polskými jednotkami střežil zajatecké tábory s více než 10 000 zajatci. Po Rommelově jarní ofenzívě roku 1941 byl počátkem dubna obležen důležitý severoafrický přístav Tobrúk. Čs. prapor byl 19. května přidělen k britské 23. brigádě brigádního generála A. Gallowaye a 31. května poslán na frontu. Vykonával však spíše strážní službu a do výraznějších bojů přímo nezasáhl. Koncem června se přesunul do Sýrie, kde se zúčastnil střetů s francouzskými silami během obsazení země spojeneckými silami. Tyto boje, v nichž paradoxně bojovali Čechoslováci v Čs. pěším praporu proti Čechoslovákům v Cizinecké legii, skončily porážkou Cizinecké legie a mnozí z jejich českých a slovenských příslušníků přešli k Čs. pěšímu praporu.

Foto: Vylodění příslušníků 11. Československého pěšího praporu - Východního v Tobruku

Psali jsme:Fenomén World of Tanks i po deseti letech stále baví a přitahuje

V říjnu odpluli českoslovenští vojáci do obleženého Tobrúku a zapojili se do bojů. Zde se československá jednotka vyznamenala v boji proti nepřátelským vojskům, společně s polskými a australskými jednotkami, kterým se přezdívalo "Tobrúcké krysy". Boje o Tobrúk trvaly až do prosince, přičemž čs. pěší prapor zde setrval do 7. dubna 1942. 21. května byl 11. čs. pěší prapor zrušen a reorganizován na 200. čs. lehký protiletadlový pluk. Když na podzim 1942 přešli Britové do rozhodného protiútoku, čs. protiletadlový pluk opět postupoval na západ. Na Silvestra 1942 dorazil podruhé do Tobrúku, který chránil v rámci 17. protiletadlové brigády před německými vzdušnými útoky z Kréty až do konce afrického polního tažení. Nejvíce se vyznamenal při náletu 20. ledna 1943, kdy odrazil německý nálet a sestřelil při tom jeden Junkers Ju 88. Protivzdušnou obranu Tobrúku vykonával pluk do 12. června. Čs. útvary v Africe a na Středním Východě byly všechny zrušeny během léta 1943 a drtivá většina jejich příslušníků odplula do Velké Británie.

Video: Tobruk - oficiální trailer k filmu / YouTube

Zajímavosti a informace, které jste o filmu možná nevěděli

• Přestože Marhoul strávil ve vojenském archivu studiem reálií války v Tobruku půl roku, nejvíc si cení zapůjčení deníků válečných veteránů, kde jak sám říká byl ten „pravý poklad“. Velkým rozčarováním však bylo zjištění, že v Československých jednotkách byl všudypřítomný antisemitismus. 
• Co se týče úspěšnosti prodeje filmů do ostatních zemí světa, patří Tobruk k naprosté špice, prodal se do 36 zemí světa. 
• Herec Radim Fiala prohlásil, že natáčení tohoto filmu bylo jedno z nejkrásnějších, které kdy zažil, i když bylo fyzicky i psychicky náročné. (Lynette)
• Herci strávili před natáčením 12 dní pod neuvěřitelnou psychickou i fyzickou zátěží ve výcvikovém kempu ve Vyškově. 
• Všichni herci prošli před natáčením kompletním lékařským screeningem, aby se zjistil jejich pravý zdravotní stav. Natáčení bylo tak náročné, že bylo potřeba, aby byli všichni v co nejlepším zdravotním stavu.
• Michal Novotný a Robert Nebřeský nespolupracovali s režisérem Václavem Marhoulem poprvé. Již dříve se setkali na natáčení snímku Mazaný Filip (2003). 
• Film je věnován otci Václava Marhoula. Ne snad proto, že by se osobně bitvy o Tobruk účastnil, ale protože během natáčení zemřel. 
• Tobruk byl v obležení Rommelova Afrikakorpsu a celkem čtyř italských divizí. 
• Filmový štáb procestoval pět států a najel 12 700 km. 

Jako fanoušci válečných filmů i vojenské historie jistě oceníte dokument z natáčení tohoto válečného filmu, o kterém si osobně myslím, že je velmi povedený. Rozhodně doporučujeme zhlédnout ještě před samotným filmem.

Video: Deník Tobruk - film o filmu / YouTube