Jeho výrobce mu říkal "Goblin" a už jen podle svého vzhledu si tento tryskáč ve tvaru vejce toto jméno rozhodně zasloužil. Stíhačka McDonnell XF-85 nepřipomínala nic víc než přetlakový kokpit na vrcholu baňatého proudového motoru J34 s malými přitaženými křídly, která se dala sklápět dovnitř. Jeho neobvyklý vzhled pak dotvářely tři ocasní stabilizátory a obří výsuvný hák vyčnívající z otevřeného čumáku tryskového sání.

Nevalný vzhled Goblina umocňoval také chybějící podvozek, kdy v případě nouze se tento letoun musel spokojit se zatahovací ocelovou ližinou. To proto, že XF-85 byl "parazitní stíhač". Byl navržen tak, aby jej vynesl do vzduchu obrovský jaderný bombardér a následně jej ve vzduchu vysadil za účelem obrany před útočícími nepřátelskými stíhačkami. Po splnění svého úkolu se pak měl Goblin pomocí svého vyčnívajícího háku opět spojit s mateřským letounem.

Foto: McDonnell XF-85 Goblin | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Stíhače tanků na československém podvozku

XF-85 byl určen k ochraně obřích strategických bombardérů, létajících křídel Northrop YB-35 a obrovských Convair B-36 Peacemaker určených k letu na vzdálenost tisíců kilometrů a nesoucích ve svých objemných pumovnicích jaderné zbraně. Tyto letouny měly své trupy dostatečně velké na to, aby se do jejich pumovnic vešel celý Goblin.

Parazitické stíhačky měly ve skutečnosti dlouhou, byť neúspěšnou historii. Nejdříve to byly britské dvouplošníky, které byly testovány zavěšené na vojenských vzducholodích během první světové války. Ve třicátých letech pak námořnictvo nasadilo dvouplošníky F9C Sparrowhawk na palubách 239 metrů dlouhých vzducholodí Akron a Macon naplněných heliem. Letouny Sparrohawk také používaly háky k "přistání" na hrazdu vysunutou ze vzducholodí. Obě průzkumné vzducholodě však do roku 1935 havarovaly.

Během druhé světové války Sovětský svaz v roce 1941 krátce zavěšoval stíhačky I-16 pod bombardéry TB-3 a Japonsko zas na bombardéry Mitsubishi G4M nasadilo raketově poháněné letouny kamikaze Okha. Americké letectvo oficiálně požádalo o vlastní parazitní stíhačky v lednu 1944, v době, kdy jeho dálkové strategické bombardéry zaznamenávaly těžké ztráty v boji s německými stíhači. Doprovod bombardérů do té doby řešily dálkové stíhačky s pístovými motory P-47 a P-51 s přídavnými nádržemi, které bombardéry doprovázely až k cíli.

Letectvo však vědělo, že brzy do služby vstoupí nové proudové stíhačky, které stíhačky s pístovými motory výrazně překonají - a zároveň budou mnohem rychleji spotřebovávat palivo. Vznikla tak teorie, že když bombardér vynese parazitní proudovou stíhačku do nepřátelského vzdušného prostoru, problém s doletem se tím vyřeší.

Psali jsme:Pražské povstání - město barikád a bitva o Český rozhlas

Na žádost amerického letectva o předložení návrhů však v březnu 1945 odpověděla pouze letecká společnost McDonnell se sídlem v St. Louis. V říjnu téhož roku pak letectvo objednalo dva prototypy XP-85 (později přeznačené na XF-85) a naplánovalo schopnost nést parazity u svých připravovaných bombardérů B-36, z nichž některé měly zcela vyměnit svůj pumový náklad za tři letouny XF-85. V říjnu téhož roku letectvo objednalo dva prototypy XP-85 (později přeznačené na XF-85).

Goblin skutečně vykazoval slušné letové vlastnosti a teoreticky mohl dosahovat úctyhodné rychlosti 1046 km/h. Jeho relativně lehkou výzbroj měly tvořit čtyři kulomety ráže 12,7 mm v bočních částech trupu. Protože však B-35 nikdy nevstoupil do služby a B-36 byl stále vyvíjen, byl Goblin v roce 1948 místo toho "uhnízděn" ve žlutě natřeném břiše speciálně upraveného bombardéru EB-29B "Monstro". Malý proudový letoun byl připevněn pomocí zatahovací hrazdy podle typu používaného na vzducholodích třídy Akron. Jelikož byl Goblin s číslem #46-523 při nehodě jeřábu během testování v aerodynamickém tunelu poškozen, měl všechny zkušební lety absolvovat stroj s číslem #46-524.

V rámci testování byl pak byl pak XF-85 nejprve vynesen do vzduchu a spuštěn do startovní polohy, avšak nebyl vypuštěn. První samostatný let s vypuštěním ve vzduchu provedl 23. srpna zkušební pilot společnosti McDonnell Edwin Schoch, který byl zkušeným pilotem (vyznamenán za poškození japonské bitevní lodi během bitvy v zálivu Leyte) námořního bombardéru Helldiver. Když se tehdy Schoch pokoušel opatrně navést Goblina zpět na hák, otřásly jím turbulence. Dvoutunová stíhačka vážila méně než polovinu hmotnosti stíhačky F-80, se kterou předtím přistání na háku trénoval. Po deseti minutách neúspěšných pokusů o připojení pak k hrůze posádky B-29 Goblin narazil do háku, což mělo za následek rozbití čelního skla a stržení Schochovy přilby včetně kyslíkové masky. Goblin se začal zřítit dolů, Schochovi se však podařilo opět získat nad letounem kontrolu a následně přistát na vyschlém jezerním dně v poušti Muroc v jižní Kalifornii. Schoch se prvotním nezdarem nenechal odradit a 14. a 15. října obnovil s opraveným Goblinem další testy. Letoun měl nyní sklopené konce křídel pro přesnější řízení.

Při těchto testech se pilotovi podařilo 3x úspěšně zaháknout bizarní proudový letoun zpět na EB-29. Dvě následující připojení se však nezdařily a při posledním pokusu se hák dokonce zlomil. Schoch byl tak nucen se svým XF-85 pokaždé nouzově přistát. Ani XF-85 #46-523 se v rámci jeho jediného letu 8. dubna následujícího roku nepodařilo úspěšně zaháknout.

Zprávy o potížích XF-85 spolu s omezeným rozpočtem nakonec v říjnu 1949 přiměly americké letectvo k okamžitému zrušení celého projektu, takže Schoch zůstal jediným pilotem, který kdy s Goblinem letěl. Slábnoucí zájem Pentagonu pramenil hned z několika nových vývojových trendů. Vynikající sovětské stíhačky MiG-15 by nepochybně XF-85 překonaly, navíc americké letectvo již objednalo nový dálkový doprovodný stíhací letoun. Zdokonalující se technologie leteckého tankování také slibovala, že se brzy zvětší bojový rádius stíhaček krátkého doletu díky vzdušným tankerům.

Konstruktéři parazitních stíhaček se v dalších letech nevzdávali a přednesli další návrhy, ale žádný z těchto projektů nebyl úspěšný. Co se týče Goblinů, ty jsou k vidění v Muzeu amerického letectva v Daytonu ve státě Ohio a v Muzeu strategického letectva a kosmonautiky v Ashlandu ve státě Nebraska.

Zdroj: nationalinterest.org