S vězni hrál sadistické hry, rád je týral psychicky i fyzicky a na éru koncentračních táborů vzpomínal jako na "krásné časy" - i tak se do dějin zapsal velitel vyhlazovacího táboru v Treblince Kurt Franz. Odsouzen byl bohužel až dlouho po válce a trest doživotí si kvůli zdravotnímu stavu ani neodseděl.

Foto: Kurt Franz

Ze začátku se přitom zdálo, že Kurta Huberta Franze čeká dráha kuchaře. Chlapec narozený 17. ledna 1914 v Düsseldorfu navštěvoval do čtrnácti let základní školu a jako učební obor si v patnácti letech vybral vaření. Kulinářskému umění se učil například v bavorském hotelu Wittelsbacher Hof. Rok byl také v učení u mistra řezníka. Politické poměry v zemi se však začaly měnit a chladným nenechaly ani Kurta.

Psali jsme:Projekt Manhattan – cesta pokusů a omylů přispěla k ukončení druhé světové války

Na popud svého nevlastního otce začal inklinovat k pravici a přidal se k několika aktivistickým skupinám. K nacistické straně se poté oficiálně připojil v roce 1932. O pět let později se přidal k jednotkám SS-Totenkopfverbände. Její členové byli trénováni pro "speciální misi" a později se angažovali jako dozorčí v koncentračních táborech. Franz mohl zprvu uplatnit své kuchařské dovednosti a vařil v táboře Buchenwald, který byl určen především pro politické vězně. Třiadvacetiletý mladík měl ale jiné ambice...

Foto: Kurt Franz pózuje v Buchenwaldu

Po povýšení do funkce poručíka byl v roce 1942 zapojen do Akce T4, jejímž cílem byla likvidace postižených lidí. Celkem bylo v letech 1939-1945 zavražděno až 250 tisíc jedinců. Také zde se Franz věnoval především vaření, díky své píli a nadšení pro nacistickou věc se mu ale podařilo dostat do vyhlazovacího tábora Belzec, odkud to byl už jen krok do Treblinky. Tady se stal zástupcem velitele a započala jeho éra sadistického dozorce, na niž ve svém soukromém albu vzpomínal jako na "krásné časy".

Foto: Jeden z dochovaných portrétů

Psali jsme:Lev v područí orlice aneb československá protivzdušná děla v německé armádě

Pro jeho tvář mu Židé přezdívali Lalke, což znamená Panenka. Skutečnost ale už nemohla být dále od tohoto prvního dojmu. Franz byl považován za nejkrutějšího muže Treblinky, který vězněné rád týral. Využíval k tomu například svého psa Barryho. Po rozkazu "Chlape, pusť se do toho psa!" (chlap byl v tomto případě pes a naopak) Barry útočil hlavně na genitálie obětí. Svědkové uvádí, že nebylo dne, kdy by Kurt Franz někoho nezabil. Po vězních rád střílel, či si z nich různě utahoval.

"S radostí a sebevědomím jezdil po táboře na koni, pes se líně loudal za ním. Panenka si nikdy nenechal uniknout příležitost, aby někomu ublížil, vždy k tomu našel důvod. A i kdyby nenašel, co na tom záleželo? Jednou přistoupil k mému sousedovi z Čenstochové Steinerovi, pistol mu přiložil k zadnici a vystřelil. Steiner se bolestí zhroutil k zemi. Panenka se smál. Poručil mu, aby si stoupl a spustil dolů kalhoty. Jeho ránu si prohlížel a pak prohlásil: 'Sakra, koule jsem minul!'" popsal jeden z přeživších Oscar Strawczinski.

Foto: Franzův bernardýn Barry

Kurt Franz se také nechvalně proslavil jako autor textu písničky treblinského Sonderkommanda. Jednalo se o zvláštní oddíl Židů, kteří na rozdíl od jiných nešli do plynu, ale dělali tu nejhorší práci v táboře – odklízeli mrtvé a zahlazovali stopy po vražedném řádění. Aby jim šla práce lépe od ruky, do veselé melodie jim Franz vepsal slova: "Pevný krok a chůze, pohled kupředu upřený, hledíme do světa. Pochodují komanda na práci. Pro nás je dnes jen Treblinka, která je naším osudem. Proto jsme se Treblince tak rychle podřídili. Známe jen slovo velitelů, jen poslušnost a povinnost. Chceme dále pracovat, až naše malé štěstí nám jednou zavolá. Hurá!" (text z filmového dokumentu Šoa)

Těmito slovy se vězňům v podstatě vysmíval, protože ani jejich osudem pochopitelně nebylo žít. Aby nikdy nemohli vypovídat, jednoho dne měli být zavražděni stejně jako ostatní.

Foto: Ze soukromého alba Franze. Nacisté v Treblince zahlazují stopy po masakru

Poté, co v srpnu roku 1943 došlo k povstání vězňů, byl Franz dosazen na post velitele, na němž vystřídal Franze Stangla. Jeho úkolem byla okamžitá likvidace táboru a zničení všech dokumentů. Zbytek vězňů byl postřelen. Po srovnání Treblinky se zemí putoval Franz do Itálie, kde byl v roce 1944 zraněn v boji s partyzány. Po zbytek války pak pracoval jako důstojník na železnici. Po jejím konci unikal spravedlnosti dlouho a několik let žil jako běžný civilista. Nějaký čas pracoval jako dělník, později se vrátil zpátky do kuchyně. Zatčen byl teprve v roce 1959.

Foto: Všeříkající foto během procesu s dozorci z Treblinky

Během treblinského procesu v roce 1965 všechny své činy popřel a přiznal se pouze ke zbití jednoho člověka. Porota ho ovšem uznala vinným za podílení se na kolektivní vraždě nejméně 300 tisíc lidí, zavraždění nejméně dalších 139 lidí a pokusu o vraždu. Trest odnětí svobody na doživotí si ale nakonec stejně neodseděl celý a kvůli zdravotním problémům byl propuštěn už v roce 1993. Zemřel poté roku 1998 ve Wuppertalu.

Zdroj: extrastory.cz