Charles Bronson byl známý svými rolemi drsňáků na filmovém plátně, ale byl jím i ve skutečném životě. Po životě v chudobě a práci v uhelných dolech vstoupil do amerického armádního letectva a během druhé světové války sloužil jako střelec na palubě čtyřmotorového strategického bombardéru B-29. Účastnil se náletů na Japonsko.

Charles Bronson se narodil jako Charles Dennis Buchinsky 3. listopadu 1921 v Ehrenfeldu v Pensylvánii. Byl jedenáctým dítětem ve velmi chudé římskokatolické rodině. Ačkoli se narodil ve Spojených státech, jeho rodina byla litevského původu. Angličtina nebyla Bronsonovým mateřským jazykem.

Foto: Charles Bronson | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Leibermuster: Revoluční maskovací vzor pro Wehrmacht a Waffen-SS, který přišel až na konci 2. světové války

Když mu bylo pouhých 10 let, začal Bronson pracovat v pensylvánských uhelných dolech, protože po otcově smrti potřeboval pomoci uživit rodinu. Za každou vytěženou tunu uhlí dostával jeden dolar. Během dospívání se nakonec naučil mluvit anglicky, ale uměl také rusky, litevsky a řecky. V roce 1943, po dvanácti letech práce v dolech, narukoval do Letectva armády Spojených států (USAAF).

Bronson zpočátku sloužil u 760. flexibilní střelecké výcvikové jednotky. "Flexibilní střelecký" výcvik rozvíjel rozmanité dovednosti pro různé typy letounů a různé pozice na palubě bombardérů. Počet absolventů dosáhl bezmála 20 tisíc v červenci 1943, dalších téměř 60 tisíc mužů dokončilo kurz do konce roku. Bronson byl mezi nimi.

V roce 1945 pak sloužil na palubě letounu Boeing B-29 Superfortress jako střelec. Tuto roli vykonával v rámci 61. bombardovací perutě 39. bombardovací skupiny působící ze základny na ostrově Guam v Marianském souostroví a odlétal celkem 25 bojových misí proti Japonsku, z nichž mnohé byly velmi nebezpečné. Při jedné konkrétní misi utrpěl zranění rukou, za což mu bylo uděleno Purpurové srdce za zranění v boji. Armádu opustil v roce 1946 po třech letech služby.

Foto: Letoun B-29 během mise v roce 1945; Bronson sloužil jako střelec | USAAF / Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Orlice po válce – poválečné využití německých balistických raket

Zatímco mnohým se vojenské standardy nelíbily, Bronson je považoval za luxusní a jednou řekl: "Nikdy jsem se neměl tak dobře, jako když jsem vstoupil do armády. Muži kolem mě si stěžovali. Ale já jsem dobře jedl a spal a říkal jsem si: 'Ježíšmarjá! To je skvělé! Být odveden do armády pro mě bylo, jako kdyby mě kmotřička víla proměnila v prince."
Jakmile se Bronson stal slavnou hollywoodskou celebritou, objevily se zprávy, které jeho vojenskou službu zpochybňovaly. Některé tvrdily, že prostě pracoval jako řidič dodávkového vozu pro 760. jednotku pro posádky v Arizoně. Jeho kolegové z druhé světové války si však ověřili, že skutečně působil jako zadní střelec na palubě letounu B-29. Kromě toho byly nalezeny záznamy, které dokazují jeho přítomnost na Guamu jako člena posádky B-29 - zejména soupis 61. perutě ze září 1945, na němž je uvedeno jeho jméno.

Po skončení vojenské služby využil Bronson peníze, které dostal z GI Bill, ke studiu umění a zapsal se do Pasadena Playhouse v Kalifornii. Tato změna kariéry neprobíhala tak hladce, jak by si přál, a musel pracovat v mnoha příležitostných zaměstnáních. V jednu chvíli žil v bytě s dalším začínajícím hercem Jackem Klugmanem. Jeho první role byly menší a bez nároku na honorář a v té době ještě vystupoval pod svým rodným jménem Charles Buchinsky. Jeho schopností si začali všímat diváci i velká hollywoodská studia až po roli Igora ve filmu Dům z vosku z roku 1953.

Od konce čtyřicátých let a po většinu padesátých let ve Spojených státech panoval celonárodní strach z komunismu. Poté, co byla na zdánlivě bezpečných pozicích odhalena řada sovětských špionů, začali mnozí v době tzv. mccarthismu aktivně odhalovat skutečné i domnělé komunistické aktivity. V roce 1954 si tedy Buchinsky změnil jméno na "Charles Bronson", a to především proto, aby jeho východoevropsky znějící jméno nepřitahovalo nežádoucí pozornost ustaveného Výboru pro neamerickou činnost (HUAC).

Bronsonova kariéra začala v padesátých letech nabírat na obrátkách a v sedmdesátých letech patřil k předním hollywoodským hercům s výdělkem 1 milion dolarů za film. Mezi jeho nejpopulárnější filmy patřily Velký útěk (1963), Tenkrát na Západě (1968) a Přání smrti (1974). V těchto rolích si zahrál po boku nejlepších herců z Tinsel Town, včetně Steva McQueena a Henryho Fondy.

Ačkoli byl Bronson oblíbenou hvězdou, jeho minulost mu zůstala a po většinu života trpěl klaustrofobií, která byla způsobena jeho působením v uhelných dolech a na palubě bombardérů B-29. Poslední Bronsonovou rolí byla postava Paula Feina v televizní filmové sérii Rodina policajtů.

Po výměně kyčelního kloubu odešel do hereckého důchodu a v pozdějších letech života trpěl zhoršujícím se zdravotním stavem. V roce 2003 ve věku 81 let zemřel a byl pohřben na hřbitově Brownsville ve West Windsoru ve státě Vermont.

Zdroj: warhistoryonline