Kanada se chystá dokončit kontrakt na pořízení raketometných systémů HIMARS ze Spojených států v rámci projektu Long-Range Precision Strike, zaměřeného na posílení obranných schopností země. Akvizice má proběhnout prostřednictvím mechanismu Foreign Military Sales (FMS), což je program umožňující spojencům USA nakupovat vojenské vybavení přímo od americké vlády. Mluvčí kanadského ministerstva obrany Keneda Sadiku potvrdil, že projekt je v plném proudu a že další oznámení se očekávají v nadcházejících měsících.

Foto: High Mobility Artillery Rocket System (HIMARS) | US Army / Public domain

Psali jsme:Nové průzkumně-bojové vrtulníky Raider-X

Rozpočet vyčleněný na celý program činí 5 miliard dolarů a pokryje nákup odpalovacích zařízení HIMARS, softwaru pro řízení palby, munice a náhradních dílů. Iniciativa však vyvolala kritiku vojenských analytiků a zástupců kanadského obranného průmyslu, kteří ji považují za prohloubení závislosti země na USA v oblasti vojenského vybavení. Tyto obavy umocňuje přetrvávající bilaterální napětí, zejména po nedávných prohlášeních amerického prezidenta Donalda Trumpa, který uvalil cla na kanadskou ocel a hliník a pohrozil i kanadskému automobilovému průmyslu.

M142 HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System) je salvový raketometný systém umístěný na podvozku taktického nákladního automobilu FMTV 6×6. Je určen k zajištění mobilní a přesné palebné síly. Může odpalovat šest raket řady MLRS nebo jednu taktickou raketu ATACMS, přičemž dosahuje cílů na maximální vzdálenost 300 km. Jeho pokročilý systém řízení palby a schopnost autonomního provozu umožňují, aby jej obsluhovala tříčlenná posádka. Vysoká mobilita umožňuje rychlé přemístění po střelbě, což minimalizuje vystavení protiútokům a zvyšuje šance na přežití na bojišti.

HIMARS je přizpůsoben moderním bojovým požadavkům a je vybaven pancéřovanou kabinou, která chrání posádku před střelbou z ručních zbraní a střepinami granátů, čímž zvyšuje ochranu v operačním prostředí. Jeho integrace s pokročilými systémy velení a navigace výrazně zvyšuje přesnost i operační účinnost, což z něj činí klíčový prostředek pro likvidaci významných cílů na velké vzdálenosti. Díky možnosti přepravy pomocí letounu C-130 může být rychle nasazen v různých operačních oblastech, kde podporuje pozemní síly nebo provádí přesné údery. Jeho výkonnost byla prokázána v nedávných i probíhajících konfliktech, kde se díky své flexibilitě a palebné síle stal klíčovým prvkem moderních dělostřeleckých operací.

Navzdory přetrvávajícímu politickému a ekonomickému napětí Kanada nadále přiděluje většinu svých obranných zakázek americkým společnostem. V roce 2023 Ottawa vyčlenila na vojenské akvizice téměř 30 miliard dolarů, přičemž značná část těchto prostředků směřovala firmám se sídlem v USA. Mezi klíčové kontrakty patří dohoda s Boeingem na průzkumné letouny v hodnotě 8 miliard dolarů a smlouva na nákup dronů v hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Tato strategie dále upevňuje dominantní roli USA při vybavování kanadských ozbrojených sil a vyvolává obavy o nezávislost kanadské obranné politiky.

Psali jsme:Tupolev se připravuje na stavbu prototypů nového strategického bombardéru PAK DA

Jedním z hlavních problémů je technologická kontrola, kterou Washington vykonává nad klíčovými kanadskými vojenskými prostředky. Stíhací letouny F-35 a nově uvedené válečné lodě jsou vybaveny technologiemi řízenými Spojenými státy, což znamená, že aktualizace kritického softwaru a údržba jsou zcela závislé na Spojených státech. Analytici varují, že tato závislost by mohla v případě diplomatických sporů nebo narušení bilaterálních vztahů omezit schopnost Kanady provozovat tyto systémy nezávisle.

Vzhledem k těmto obavám někteří pozorovatelé poukazují na historicky úzké vazby mezi kanadským a americkým vojenským velením a naznačují, že Kanada se zdráhá zkoumat evropské nebo domácí alternativy pro diverzifikaci svých obranných zakázek. Zástupci kanadského obranného průmyslu tvrdí, že akviziční politika Ottawy přináší jen minimální prospěch národním firmám, které se snaží konkurovat velkým americkým dodavatelům. Kromě toho se bývalý náčelník generálního štábu obrany, generál Rick Hillier, veřejně vyslovil pro ještě užší vazby mezi Kanadou a USA. Na sociálních sítích vyjádřil podporu návrhům zaměřeným na posílení hospodářské a hraniční integrace mezi oběma zeměmi, což podnítilo další debatu o kanadské vojenské suverenitě.

V této souvislosti rozhodnutí Kanady pořídit si od USA systém HIMARS, navzdory nedávnému politickému a ekonomickému napětí, poukazuje na složitost vztahů Ottawy s Washingtonem. Kanada se sice snaží modernizovat své vojenské schopnosti, aby mohla čelit současným bezpečnostním výzvám, zároveň se však musí vyrovnávat s rostoucí průmyslovou a technologickou závislostí na svém hlavním spojenci. Tento faktor bude pravděpodobně hrát klíčovou roli při budoucích obranných rozhodnutích a vyvolá otázky o rovnováze mezi posilováním schopností a zachováním strategické autonomie.

Zdroj: defensemagazine.com, armyrecognition.com