Jane Fondová je světoznámá herečka. Zaslouženou popularitu si získala v 60. a 70. letech, kdy se objevila ve vysoce hodnocených, dnes již klasických filmech jako "Barbarella", "Koně se také střílejí" i politických thrillerech (Čínský syndrom). Její rozmanitou hereckou kariéru provázely také dobrodružné eskapády v oblasti psaní, módního modelingu a politického aktivismu. Jane Fondová proslula také jako odborná instruktorka jógy. Dodnes je však u mnohých lidí spíše známá díky protiválečnému aktivismu, který v jejím případě zašel až za hranice "užitečného idiotství".

Foto: Jane Fondová u severovietnamského protiletadlového děla v roce 1972 | Nihon Denpa News/AP

Role politické aktivistky se Fondová ujala v 60. letech, kdy byla Amerika v otázce probíhající války ve Vietnamu hluboce rozdělena. Podporovala hnutí za občanská práva a byla proti americké intervenci ve Vietnamu. Časté návštěvy Fondové ve Francii v 60. letech radikalizovaly její názory na politiku a ve Státech se stala příznivkyní tzv. Černých panterů. Několikrát zdůraznila svou bezvýhradnou podporu tomuto hnutí a označila Černé pantery za "americký revoluční předvoj (...) musíme je podporovat láskou, penězi, propagandou a rizikem." Když v roce 1969 původní obyvatelé Ameriky obsadili ostrov Alcatraz, aby se dožadovali rovnoprávnosti, Jane Fondová spolu s dalšími tehdejšími celebritami tento akt důrazně podpořila.

Psali jsme:PO STOPÁCH HRDINŮ: 750 km pro veterány

Když Bob Hope inicioval turné USO (United Service Organization) po Vietnamu, které přinášelo vojákům umístěným v zámoří zábavu a podporu, Jane Fondová spolu s hereckým kolegou Donaldem Sutherlandem a protiválečným aktivistou Fredem Gardnerem zahájila turné Free The Army Tour (které bylo často záměrně nesprávně vyslovováno jako F*ck the Army). FTA objížděla města podél západního pobřeží a mluvila s vojáky, kteří měli být do Vietnamu posláni. Tyto dialogy byly zaznamenány a sestříhány do dokumentu FTA, který byl vydán v roce 1972 a obsahoval silnou kritiku války ze strany vojáků.

Fondová se angažovala v protiválečném hnutí, což bylo na jedné straně doprovázeno pohoršeným nesouhlasem, na druhé straně ovacemi ve stoje. Sama ovšem přiznala, že během svého aktivismu během války ve Vietnamu udělala chyby. Dne 4. května 1970 vystoupila před shromážděním na Univerzitě Nového Mexika v Albuquerque, aby promluvila o právech a otázkách vojáků z povolání. Na konci jejího vystoupení se rozhostilo nepříjemné ticho. Ticho přerušil až beatový básník Gregory Corso, který se vypotácel na pódium. Opilý Corso se Fondové zeptal, proč se nezabývala zastřelením čtyř studentů na státní škole Kent Národní gardou státu Ohio, ke kterému právě došlo. Fondová se ve své autobiografii k incidentu vrátila: "Byla jsem tou zprávou šokována a připadala jsem si jako blázen."

Téhož dne se připojila k protestnímu pochodu k domu rektora univerzity Ferrela Headyho. Protestující si říkali "Střílejí studenty, že?" – což byl odkaz na nedávno uvedený film "Střílejí koně, že? ", který se právě promítal v Albuquerque.
V témže roce se Fondová stala patronem a sponzorem organizace Vietnamští veteráni proti válce, která dnes vede kampaň za práva všech amerických válečných veteránů. VVAW je všeobecně považována za jednu z nejvlivnějších protiválečných organizací americké éry vietnamské války a Jane Fondová dodnes nosí titul čestné národní koordinátorky, kterým byla za svou podporu této organizace odměněna.

Snad jednou z nejkontroverznějších událostí, k nimž došlo během jejího politického aktivismu, byla její návštěva Severního Vietnamu, kde byla jako oficiální host severovietnamské vlády, díky čemuž si vysloužila nelichotivou přezdívku Hanojská Jane. V červenci 1972 byla pozvána do Vietnamu, aby se mohla stát svědkem údajného bombardování hrází a přehradních systémů na Rudé řece.

Psali jsme:Příslušník SAS si "odskočil" z nákupu a v akci na vlastní pěst eliminoval 5 teroristů

Foto: 2: Jane Fondová na protiválečné konferenci v Nizozemsku v roce 1975 | Mieremet, Rob / Anefo, CC BY-SA 3.0 nl

Vietnam je zemí mnoha řek a během monzunových měsíců jsou zde časté a nebezpečné záplavy. Na jedné straně záplavy ničí úrodu rýže, na níž je založeno hospodářství země. Na straně druhé jsou povodněmi přímo ohroženy životy lidí. Bombardování odvodňovacích hrází lze tedy považovat za válečný zločin proti civilnímu obyvatelstvu. Sloupkař Joseph Kraft, který rovněž cestoval po severním Vietnamu, tato tvrzení odmítl s tím, že útoky amerických bombardérů na hráze byly sporadické, nikoli systematické. K této otázce Kraft uvedl: "Kdyby USAF skutečně šlo po hrázích, činilo by tak metodicky, nikoliv nahodilým způsobem."

Tento argument se ukázal jako nepodstatný, protože tvrzení vyvolalo několik dalších vyšetřování, včetně oficiálního prohlášení USA, které tvrzení odmítlo. Švédský velvyslanec v Hanoji tvrdil, že bombardování bylo ve skutečnosti metodické, a francouzský fotograf Yves Lacoste to potvrdil na základě vlastního vyšetřování, které provedl. Zda bylo bombardování provedeno s cílem narušit vietnamskou přehradní síť a záměrně poškodit civilní obyvatelstvo, zůstává dodnes nejasné. V jedné z pozdějších publikací Pentagon Papers vyšlo najevo, že prezident Nixon možnost bombardování přehrad se svým ministrem zahraničí Henrym Kissingerem skutečně projednával. Během diskuse dospěl Kissinger k závěru, že bombardování by způsobilo smrt přibližně 200 000 civilistů. Systém o délce 4000 km, který se skládá z hrází, přehrad, hrází a stavidel, byl v reakci na takovou hrozbu chráněn hustou protivzdušnou obranou.

Během dvoutýdenního turné Fonda vysílala v hanojském rozhlase rozhlasové pořady, v nichž komentovala své návštěvy vesnic, nemocnic, škol a továren poškozených válkou a odsuzovala americkou vojenskou politiku ve Vietnamu. Navštívila zajatecký tábor, kde sbírala dopisy od vězňů a předávala je jejich rodinám. Tvrdila, že ve vietnamských zajateckých táborech nikdy nedocházelo k systematickému mučení a že se jednalo pouze o americkou propagandu. Zejména toto prohlášení vyvolalo na veřejnosti a v tisku velkou kontroverzi.

Během svého pobytu ve Vietnamu se Jane Fondová nechala vyfotografovat, jak obsluhuje jedno z protiletadlových děl, což ve Spojených státech vyvolalo další pobouření, neboť snímek jako by konstatoval, že Fondové politický postoj je nejen protiválečný, ale i protiamerický. Později fotografii odsoudila a tvrdila, že byla takto vyobrazena po malé slavnosti, které se zúčastnila:

"Tady je moje nejlepší a upřímná vzpomínka na to, co se stalo: někdo, už si nepamatuji kdo, mě vedl ke zbrani a já jsem si sedla, stále jsem se smála, stále jsem tleskala. Nemělo to nic společného s tím, kde jsem seděla. Skoro jsem ani nepřemýšlel o tom, kde sedím. Blesky fotoaparátů... Je možné, že to byla léčka, že to Vietnamci měli všechno naplánované. To už se nikdy nedozvím. Ale jestli ano, nemůžu jim to mít za zlé. Tady se to zastavilo. Pokud mě využili, dovolila jsem, aby se to stalo... dvouminutový výpadek zdravého rozumu, který mě bude navždy pronásledovat..."
Jane Fondová je dodnes ve věku 85 let významnou aktivistkou, která se vyjadřuje k celé řadě otázek, od války v Iráku po arktické vrty, rovná práva žen, vládní dohled a mnoho dalších.

Zdroj: warhistoryonline