Kanibalismus je za války výjimečným jevem, ke kterému dochází za naprosto extrémních podmínek, jako bylo třeba zimní obležení Stalingradu. Na Ostrově Čičidžima ovšem došlo k organizovanému kanibalismus vycházejícímu z podivných japonských rituálů a dávných tradic. Oběťmi byli piloti amerického námořního letectva.

Čičidžima je malý ostrov patřící do skupiny Boninských ostrovů. Za druhé světové války se stal významným komunikačním centrem díky dvěma silným vysílačkám, které přenášely kódované zprávy éterem po celém Pacifiku. Ostrov sloužil také jako překladiště materiálu a zásob pro nedaleký ostrov Iwodžima. Byť byl vzdálen celých 1000 kilometrů od japonských ostrovů, šlo už o součást japonské historické posvátné půdy, na kterou západní vojáci nesměli nikdy vstoupit.

Ostrov se ježil hlavněmi protiletadlových zbraní, byl obsazen 25 000 vojáků a protkán sítí podzemních bunkrů a tunelů. Podobně jako sousední Iwodžima byl přeměněn v hrozivou pevnost. Posádce velel čtyřiapadesátiletý generál Jošio Tačibana. Těžký alkoholik trávil dny i noci pitkami s důstojníky ve svém velitelském bunkru. Bil své vlastní vojáky za jakoukoliv maličkost a ještě hůře se choval k Američanům, které bytostně nenáviděl.

Psali jsme:Vzpomínky 17 letého Helmutha Altnera na boje v Berlíně roku 1945

Foto: Generál Tačibana podepisuje kapitulaci svých jednotek na ostrově Čičidžima | Wikimedia Commons / Public domain

Na ostrově bylo v zajetí osm členů posádek Avangerů, kteří zde byli sestřeleni při náletech. Konkrétně to byli Warren Hindenlang, Lloyd Woellhof, Floyd Hall, Jimm Dye, Marve Mershon, Grady York, Glenn Frazier a Warren Earl Vaughn. Prošli výslechy, ale opilý Tačibana rozhodl, že budou všichni popraveni. Jako první zahynul Glenn Frazier, kterého Japonci ubili k smrti. Druhý zemřel Marv Mershon, kterého sťali mečem.

V den těchto poprav Tačibana už od pozdního odpoledne chlastal se svými důstojníky v bunkru u svého zástupce plukovníka Katoa. Přítomen byl i major Sueo Matoba. Byl to fanatik vzhlížející k bájným japonským tradicím, který vyžadoval naprostou poslušnost od všech vojáků a odhodlání kdykoliv zemřít za císaře. Poslední dobou si právě Matoba stěžoval, že morálka na ostrově upadá a vojáci jsou laxní v plnění povinností. Vykládal Tačibanovi, jak po dobytí Singapuru, jehož se účastnil, vítězní Japonci nabodávali na kůly hlavy popravených nepřátel, díky čemuž ve městě zavládla naprostá disciplína. Na mol opilý Tačibana těmto zkazkám se zájmem naslouchal. Na přetřes přišla také špatná situace se zásobováním. Ostrov byl odříznut od zásobování, všude kolem byly americké lodě, na vedlejší Iwodžimě se již bojovalo. Jen stěží se dalo očekávat, že na ostrov ještě někdy dorazí nějaké zásoby. Jenže Tačibana byl hladový a chtěl, aby na stole kromě alkoholu bylo také maso.

Foto: Americké Avengery při náletu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Operace Wasserjungfer a ukrývání nacistických pokladů na území České republiky

Vždy aktivní Matoba zavolal svým podřízeným, ať z Mershonova těla vyřežou játra. Zděšení poddůstojníci ho varovali, že tělo už je pohřbené v zemi, ale Matoba nařídil exhumaci a promptní dodání jater v podobě pokrmu zvaného kimo. Mělo jít o kousky lidských jater, které podle středověkých tradic měly přinést tomu, kdo je pozřel, sílu zabitého nepřítele. Z jater se pak dělal také vývar, který bylo třeba vypít. 

Úkolu vyjmout játra z mrtvého letce se ujal lékař Teraki a o hodinu později už se servírovalo kimo všem důstojníkům kolem generála. Matoba všechny povzbuzoval, pěl chválu na dávné japonské samuraje a přirovnával se ke středověkým hrdinům. Všichni začali kimo pojídat a velitelský štáb se tak proměnil v hnízdo kanibalů.

Tačibana byl nadšen. Druhý den nařídil, že se mají provést popravy zbylých letců, a opět se má servírovat kimo a tajemná medicína z vývaru. K rituálu byli přizváni také velitelé námořnictva, kteří měli na starosti vysílačky. Admirál Kunizo Mori a kapitán Joši sice Tačibanu nesnášeli, ale současně se chtěli ve všem vyrovnat armádě. Kunizo ale k Tačibanovi do bunkru nechtěl, a tak poslal za sebe jen Jošiho. Aby nepřišel s prázdnou, Joši nařídil popravit Warrena Vaughna. Z jeho podřízených se do úkolu nikomu příliš nechtělo, nakonec to jeden voják provedl pod pohrůžkou vlastní popravy. Sťal Vaughna mečem a pak mu vyřízl játra. Joši tak měl na dýchánek u Tačibany nachystanou pozornost. 

Jako poslední byl popraven Floyd Hall, kterého rovněž popravili a z jeho jater připravili kimo. Pak už na ostrově nezbyl nikdo, koho by bylo možné sníst. Není bez zajímavosti, že nad ostrovem byl sestřelen Avanger pilotovaný Georgem Herbertem Walkerem Bushem, budoucím americkým prezidentem. Podařilo se mu z něj vyskočit nad mořem. Japonci k pilotovi poslali člun, ale než jej stihl nabrat, vynořila se kousek od Bushe americká ponorka Finback a doslova za pět minut dvanáct jej vzala na palubu. Co by se Bushem stalo, pokud by padl do rukou šílených kanibalů na Čičidžimě, není těžké uhodnout. „Prožíval jsem tu velmi hlubokou a zásadní vděčnost a pocit zázraku. Jak stárnete a snažíte se vystopovat kroky, které z vás udělaly to, co jste, ukazatele, které hledáte, jsou právě ty zvláštní chvíle pohledu do sebe. Dny na Finbacku byly jedny z těch chvil – možná nejdůležitější ze všech. Musí existovat něco jako osud a já jsem byl ušetřen pro něco na zemi,“ vzpomínal na tuto událost později Bush.

Foto: George W. Bush v kokpitu Avengeru | Wikimedia Commons / Public domain

Generálu Tačibanovi se nakonec podařilo dostát svému závazku. Na Čičidžimu do konce války noha amerického vojáka nevstoupila. Američanům stačilo, že obsadili významnější Iwodžimu, na druhý ostrov nehodlali plýtvat životy svých vojáků. Pro Tačibanu a jeho velitelský štáb si tak přišli až po podepsání kapitulace. Když vyšlo najevo, co se na ostrově dělo, byli všichni vzati do vazby na ostrov Guam, kde se také konal velký veřejný soud. Americká veřejnost byla celým případem otřesena. Tačibana u soudu všechno popřel a prohlásil, že neví nic o zabíjení zajatých letců. Matoba se napřed vykrucoval, ale pak se přiznal: „Byl jsem kanibal. Byl jsem blázen kvůli válce, a to je jediný důvod, který mohu uvést pro to, že jsem kanibal.“  Kapitán Joši odmítl před tribunálem vypovídat. Všichni tři byli odsouzeni k smrti a oběšeni.

Zdroj: Flyboys: A True Story of Courage, James Bradley, 2003