Matilda Mk II, oficiálně nazývaná Infantry Tank Mark II, byl britský tank z druhé světové války. Byl známý také jako Matilda Senior nebo Waltzing Matilda a proslavil se především hrůzou, kterou působil mezi italskými jednotkami v severoafrickém tažení v roce 1940. Snadnou kořistí nebyl ani pro tankisty Afrika Korpsu.

Ačkoli měla Matilda omezenou rychlost, byla vynikajícím podpůrným tankem pěchoty. Sloužila od začátku světové války a vydržela až do jejího konce – šlo zřejmě o jediný typ tanku, kterému se to podařilo. První návrh na tank Matilda byl předložen v roce 1936. Byl označen jako A1 a jeho konstrukce byla zadána Royal Arsenal. Po schválení projektu se sériová výroba rozběhla ve společnosti Vulcan.

Foto: Matilda Mk II australské armády na Nové Guinei v roce 1942 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Wormhoutský masakr: zavrženíhodný válečný zločin vojáků Waffen-SS

Ačkoli byl těžší a měl mnohem silnější pancíř, jeho mechanické uspořádání vycházelo ze středního tanku A7, který byl v omezeném počtu vyroben ve 30. letech. První série tanků Matilda II byla vyrobena již v roce 1937. V době vypuknutí druhé světové války však byly stále ve službě pouze dva.

Vypuknutí války přinutilo britskou armádu objednat urychlenou výrobu tanků. Do roku 1943 dodala společnost Vulcan a další firmy, jako například Ruston & Hornsby, John Fowler and Co, North British Locomotive Company a společnost London, Midland and Scottish Railway (LMS), celkem 2 987 tanků tohoto typu, který se mezitím na bojištím velmi osvědčil, a to především díky své odolnosti proti palbě lehčích protitankových a tankových děl.

Matilda měla hmotnost 27 tun a prostor pro čtyřčlennou osádku – velitele, nabíječe, řidiče a střelce. Byla vyzbrojena efektivním 40mm kanónem Ordnance QF 2 Pounder ve věži pro tři muže, která se mohla otáčet o 360 stupňů pomocí hydraulického motoru nebo ruční energie. Speciálně pro Matildu II byl navržen také tříštivo-trhavý granát, který by významně posílil její schopnosti v boji proti pěchotě a nechráněným nebo lehce obrněným cílům, ale jeho výroba nebyla nikdy realizována – návrh přišel pozdě a ve výzbroji již byly perspektivnější typy. Absence takové munice přitom byla jednou z hlavních slabin Matildy – k tomu lze dodat, že dalších slabin konstrukce již mnoho neměla.

Sekundární výzbroj tvořil kulomet Besa ráže 7,92 mm. Tank poháněly dva řadové, vodou chlazené vznětové motory AEC, každý o výkonu asi 87 koní. Poměr výkonu k hmotnosti činil 7,5 k/t, podvozek využíval odpružení vinutými pružinami. Stejně jako ostatní britské pěchotní tanky byla i Matilda silně pancéřována, s tloušťkou 78 mm vpředu, 75 mm na věži, 70 mm na boku korby a 55 mm vzadu, což byla její největší výhoda.

Psali jsme:Posádka ponorky USS Nautilus zachránila před japonským zajetím čtyři řádové sestry

Matilda II byla poprvé použita ve Francii roku 1940 u 7. královského tankového pluku. Díky síle svého pancíře byla pro tehdejší německé tanky Pz. I s kulomety, Pz. II s 20mm kanónem a Pz. III s 37mm kanónem a pro běžná protitanková děla téměř neprůstřelná. Během protiútoku u Arrasu v květnu 1940 byly Matildy II velmi účinné, ale Němci se naučili reagovat. Využili svá 88mm protiletadlová děla proti tankům, a jejich síle ani odolná Matilda vzdorovat nemohla. Svým způsobem lze říci, že tank přispěl ke zrodu asi nejznámější protitankové zbraně druhé světové války. Další efektivní německou zbraní proti Matildě byly střemhlavé bombardéry Stuka.

Matilda II posléze zaznamenala úspěchy i v severoafrickém tažení. Během operace Compass způsobila mezi italskými silami v Egyptě spoušť. Italské tankety L3 a střední tanky M11/39 neměly proti silně pancéřované Matildě žádnou šanci, a naopak Matilda je svým 40mm kanónem likvidovala velmi snadno. Vysloužila si tehdy dočasnou přezdívku Královna pouště.

Navzdory vynikajícímu pancéřování měla Matilda své chyby. Kromě zmíněné absence účinné tříštivo-trhavé munice to byla především její nízká rychlost, která postačovala v defenzívě a při podpoře pěchoty, ale při potřebě rychlého manévrového útoku konaného v otevřené poušti severní Afriky se ukázala jako velmi nedostatečná. Během operace Battleaxe bránící se německý Afrika Korps opět  proti Matildám nasadil své 88mm protiletadlové dělo spolu s 50mm protitankovými kanóny Pak 38 a 75mm Pak 40 a způsobil britským tankům těžké ztráty. Během operace bylo ztraceno 64 tanků Matilda II, přičemž ukořistěné Matildy použili Němci v dalších bojích.

Matilda Mk II však byla velmi důležitá při obraně a evakuaci Tobruku a dobytí pevnosti Bardia. Příchod rychlejšího tanku Valentine pak znamenal pro Matildu začátek ústupu ze slávy. Několik jich bylo nasazeno také na Krétě, kde byly všechny vyřazeny, případně padly do rukou vítězných Němců. Asi 1000 kusů tanku Matilda Mk II bylo také dodáno do Sovětského svazu. Zde stihly ještě závěr bitvy o Moskvu a přispěli k významné porážce nacistického Wehrmachtu, a několik kusů zůstávalo ve výzbroji ještě v roce 1944.

Bojovaly také v Pacifiku: australská 4. obrněná brigáda je použila proti japonským silám v oblasti jihozápadního Tichomoří, nejprve v tažení na poloostrově Huon v říjnu 1943. A byly nasazovány až do posledního dne války v úporných bojích o Wewak, Bougainville a Borneo. Na rozdíl od Němců Japonci neměli dostatek protitankových zbraní, které by se s již jinak poněkud zastaralým tankem dokázaly vypořádat. Matilda II také překonávala prakticky všechny japonské tanky, a její nízká rychlost nebyla v bojích ve složitém terénu zásadní překážkou. Posledním nasazením Matildy Mk II byla první arabsko-izraelská válka v roce 1948, kdy byly ve výzbroji egyptské armády.

Zdroj: warhistoryonline.com