Víceúčelový stíhací letoun F/A-18 Hornet (a všechny jeho varianty) se zapsal velmi tučným písmem do historie amerického vojenského letectví, a to od prvního uvedení do služby v roce 1983 až do svého vyřazení, které už několik let probíhá. Hornety se zúčastnily všech vojenských konfliktů od 80. let a několik desetiletí tvořily páteř amerického letectva. 

Foto: Víceúčelový/útočný stíhač F/A-18F | Wikimedia Commons

Kromě ozbrojených sil USA služby F/A-18 Hornet využívá také nespočet dalších zemí po celém světě včetně Austrálie, Kanady, Finska, Kuvajtu, Španělska, Švýcarska či Malajsie. V případě USA se však kapitola s názvem F/A-18 Hornet pomalu uzavírá. Americké letectvo (US Air Force) oficiálně vyřadilo tyto stroje během posledních dvou let, námořní pěchota (USMC) si je ještě plánuje zhruba dva roky nechat. Důvodem je příchod nové generace stíhacích letounů v podobě F-35. 

Psali jsme:První let ruského bitevního vrtulníku Ka-52M

Video: Pilot Hornetu natočil na počest svého stroje toto skvělé video / YouTube

Na počest tohoto skvělého stroje se před lety objevilo na YouTube video, za kterým stojí jeden z jeho pilotů. Ve skvěle sestříhaném, téměř dvacetiminutovém, klipu se můžete podívat na obrovské množství záběrů, na kterých je Hornet v akci. Ať už jde o cvičné nebo ostré lety, startování z paluby letadlových lodí, obrovské základny v Kalifornii či prosté užívání si pilotování tohoto legendárního letounu. Některé záběry jsou opravdu dechberoucí. 

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.

Foto: F/A-18 námořní pěchoty | Wikimedia Commons

Psali jsme:Pokročilé stíhací letouny stále spoléhají na kanóny, a to z velmi dobrých důvodů

Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty. Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu. To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.

Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.

8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.

Foto: F-18C Hornet nad Perským zálivem (1998) | Wikimedia Commons

První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.

Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D – dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet. Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný).

Foto: Dva letouny Boeing F/A-18E/F Super Hornet | Wikimedia Commons

Jeho úkolem je nahradit starší verze F/A-18 a stroje F-14 Tomcat. Byla také vyvinuta verze pro elektronický boj, označena jako EF/A-18G Growler, přičemž by měl nahradit letadla EA-6B Prowler.