Co se týče superlativ a různých ocenění, je letoun Convair B-58 Hustler skutečně bezkonkurenční. Jako první bombardér v historii totiž dosáhl rychlosti Mach 2, což jej odlišovalo od ostatních. Letoun byl zkonstruován se špičkovou technologií a pilotován těmi nejlepšími piloty, které mělo americké letectvo k dispozici. Letoun však měl také jednu osudovou vadu.

V roce 1946 zahájilo americké armádní letectvo projekt vývoje nadzvukového bombardéru. Tři přední letecké společnosti v zemi – Boeing, Convair a North American – se tak předháněly v tom, kdo příští strategický bombardér navrhne lépe. V roce 1949 byla zadána další studie, GEBO II, na níž se také podílely kromě tří výše zmíněných společností také také firmy Douglas, Curtiss a Martin. Každá z nich po čase předložila svůj návrh, přičemž jako nejlepší byla nakonec vybrána konfigurace delta křídla společnosti Convair.

Foto: Convair B-58 Hustler | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Zajímavý moderní samohybný dělostřelecký systém RCH 155

V prosinci 1952 pak americké letectvo se společností Convair uzavřelo smlouvu na další vývoj letounu B-58 Hustler, jehož první zkušební let se uskutečnil 11. listopadu 1956. Let byl úspěšný a bombardér byl oficiálně zaveden do služby v březnu 1960, i když do bojové pohotovosti byl připraven až v roce 1962. Celkem bylo vyrobeno 116 letounů B-58 – 30 kusů bylo určeno pro výcvik a 86 pro službu.

Convair B-58 Hustler měl maximální rychlost 2132 km/h, dostup 19750 m a dolet 7000 km. Bombardér byl vybaven čtyřmi proudovými motory General Electric J79-5A, z nichž každý byl schopen vyvinout 6800 kg tahu. Protože trup letounu byl relativně malý a tenký, byl pod ním umístěn odhozový modul s jadernou zbraní a přídavným palivem. S délkou 29 m a rozpětím 17,4 m byl B-58 mnohem menší než ostatní bombardéry té doby a mohl být vyzbrojen buď jednou devítimegatunovou jadernou pumou B53, nebo čtyřmi pumami B43 nebo B61.

B-58 také vytvořil 19 světových rychlostních a výškových rekordů a získal pět leteckých trofejí. Tyto úspěchy však měly svou cenu. Do roku 1961 stál program 3 miliardy dolarů (dnes zhruba 30 miliard dolarů). Mimořádně vysoké byly také náklady na údržbu. Například průměrné náklady na údržbu jedné letové hodiny u Boeingu B-47 Stratojet činily 361 dolarů, zatímco u B-58 to bylo 1440 dolarů za hodinu. Až do svého vyřazení v roce 1970 provozovaly B-58 dvě bombardovací perutě Velitelství strategického letectva (SAC): 43. bombardovací peruť a 305. bombardovací peruť.

Jedním z nejunikátnějších aspektů letounu Convair B-58 Hustler byla konfigurace jeho posádky. Tříčlenná posádka se skládala z pilota, navigátora a operátora obranných systémů a každý z nich byl umístěn ve vlastním kokpitu. Neměli spolu žádný fyzický kontakt. Operátor obranných systémů měl ve své vlastní kabině k dispozici celou řadu složitých systémů, což z B-58 činilo jeden z nejobtížněji ovladatelných letounů té doby.

Psali jsme:ZIL-157 a jeho brutální síla

Dalším výrazným rysem B-58 byla vystřelovací sedadla. Říkalo se jim "vystřelovací kapsle" a každý člen posádky měl ochrannou skořepinu, která uzavírala sedadlo a řídicí páku spolu s připojenou kyslíkovou lahví. To umožňovalo pilotovi pilotovat letoun až do poslední vteřiny před katapultáží. Po katapultáži mohla posádka otevřít vnější část skořepiny a použít ji jako záchranný člun. Katapultovací sedadla byla původně testována na medvědech a šimpanzech. Během testu v roce 1963 se medvěd stal prvním živým tvorem, který přežil katapultáž při nadzvukové rychlosti.

Hlavní obranou letounu Convair B-58 Hustler byla jeho rychlost. V té době se věřilo, že pokud se podaří letět výš, dál a rychleji než nepřítel, nikomu se nic nestane. Podle ohromného počtu zaznamenaných nehod to však nemohlo být dál od pravdy. Ze 116 vyrobených letounů B-58 jich bylo 26 ztraceno a 36 členů posádek zahynulo. Během deseti let služby bombardéru došlo k několika závažným nehodám. Jedna se stala 27. října 1959, ještě před zavedením letounu do služby.

B-58 letěl z Texasu na Floridu se třemi civilními členy posádky: pilotem Everettem Wheelerem a dvěma letovými inženýry Michaelem Kellerem a Harrym Blosserem. Během letu se na bombardéru objevil problém, který všechny tři donutil katapultovat se a letadlo se zřítilo na pole v Mississippi. Keller i Wheeler bezpečně přistáli, ale Blosserovo tělo bylo nalezeno následující den, stále připoutané ke katapultovacímu sedadlu.

V červnu 1961 havaroval B-58 během pařížské letecké přehlídky a všichni tři členové posádky zahynuli. Stejný letoun předtím uskutečnil první nadzvukový transatlantický přelet, když v rekordním čase přeletěl z New Yorku do Paříže.

Další incident mohl skončit jadernou katastrofou, když B-58 nesoucí pět jaderných zbraní sklouzl z ranveje na letecké základně Bunker Hill (nyní Grissomova letecká záložní základna) a vzplál. Zbraně shořely bez výbuchu, ale v oblasti byla zjištěna kontaminace. Převážný počet nehod a smrtelných úrazů spojených s B-58 byl pravděpodobně způsoben jeho lehčí konstrukcí, která jej činila náchylnějším ke strukturálním poruchám.

Navzdory své problematické minulosti odkaz letounu Convair B-58 Hustler nadále ovlivňuje vývoj nadzvukových letounů. Některé z mnoha rekordů, které drží, platí dodnes. Přestože se jednalo o nejpokročilejší letoun své doby, B-58 se nikdy nedočkal bojového nasazení. Studená válka vyvolala poptávku po bombardérech schopných proniknout do sovětského vzdušného prostoru s možností zahájit útok, ale malé rozměry B-58 znamenaly, že k dosažení SSSR by letoun potřeboval zavedenou základnu v Evropě, odkud by mohl vzlétnout, nebo značné množství prostředků věnovaných na doplňování paliva ve vzduchu.

V roce 1970 byl letoun B-58 vyřazen z provozu. Ze 116 vyrobených kusů jich zůstalo pouze osm. Krátký dolet, nákladná údržba a katastrofální počet ztracených letounů se nakonec staly jeho zkázou.

Zdroj: warhistoryonline