Zatímco přechod ze starého roku do nového vnímáme většinově pozitivně, během americké občanské války bylo jen málo příležitostí k radosti, zvláště bavíme se o roce 1862. V posledním dni roku 1862 se totiž střetly desetitisíce vojáků Unie a Konfederace v jednom z nejděsivějším střetnutí americké občanské války. Bitvě u Stones River v Tennessee. Za setmění 31. prosince 1862 si konfederační generál Braxton Bragg zapsal „Bůh nám nadělil vítězný nový rok.“ Jednalo se ovšem o předčasné prohlášení.  

Jak se rok 1862 blížil ke svému konci, stával se krvavější. Síly Konfederace zůstávaly v defenzívě a síly Unie se snažily využít iniciativy k postupu. 1. ledna 1863 měla vejít v platnost Lincolnova Proklamace 95, která zajišťovala všem černochům, kterým se podaří uprchnout z Jihu, naprostou svobodu. Lincoln chtěl tuto proklamaci podtrhnout vítězstvím, a tak ke konci roku 1862 rozkázal vyrazit do útoku. Na východním bojišti měl generál Ambrose Burnside zasadit drtivou ránu a zničit hlavní armádu konfederace pod vedením Roberta E. Leeho. V polovině prosince byl ovšem Burnside drtivě poražen u Fredericksburgu a jeho podřízení byli na hranici vzpoury. Na západním bojišti měl Ulysses S. Grant obsadit hlavní baštu Vicksburg v Mississippi a i přes menší vítězství u Fort Henry, Fort Donelson, Shiloh, Corinth a Perryville, se mu hlavní úkol splnit nepodařilo. 

Foto: Bitva u Stones River. Vlevo v sedle je Rosecrans, který vydává rozkazy z přední linie | Wikimedia Commons / Public domain 

Psali jsme:Sovětské kolosy Kliment Vorošilov – těžké tanky KV-1 a KV-2 si u Němců vybudovaly respekt

Lincolnova poslední naděje na vítězství ležela rovněž na západním bojišti, a to v armádě Cumberlandu. Po vítězné bitvě u Perryville v Kentucky byla armáda Cumberlandu v relativně dobré formě, v roce 1862 totiž více pochodovala, než bojovala. Unie měla pod kontrolou celé Kentucky a většinu západního Tennessee. 24. října generál Henry Halleck nařídil generálu Williamu Rosecransovi co nejdříve vytlačil konfederační síly generála Bragga z Kentucky a Tennessee a obsadil železniční uzel v Chattanooga. Převzal tak velení armády Cumberlandu od generála Dona Buella.
Starý Rosy, jak Rosecransovi přezdívali jeho vojáci, měl tehdy 43 let a byl mohutné postavy a měřil 6 stop (182 cm). V té době se ale jednalo o poměrně neznámého generála, který sice vedl své vojáky do vítězné bitvy o Korint, jeho nedostatek agrese ale nevytvářel příliš mnoho důvěry v jeho bojové schopnosti. Rosecrans jako jeden z mála také nebojoval v americko-mexické válce. Jeho styl vedení byl také poměrně zmatečný. Byl tvrdým alkoholikem a dokázal se rychle rozhněvat, ale také rychle odpouštět. Před bitvou byl zalezlý ve svém stanu a stal se z něj pečlivý stratég a plánovač upřednostňující manévrovatelnost před přímou konfrontací, když však došlo ke střetu, rozhořela se v něm bojovnost a krvelačnost a rád velel přímo z pole. Rosecrans byl s armádou Cumberlandu opatrný, místo boje usoudil, že se musí armáda reorganizovat a doplnit zásoby. Místo vyražení do boje zůstala armáda až do prosince v Nashvillu. To se nelíbilo generálu Halleckovi, který Rosecransovi nařídil okamžitý postup. Ten to ovšem odmítl. Navdory tomu, že armáda spíše pochodovala, než bojovala, bylo vojsko unavené a téměř bez zásob proviantu.

Foto: Generálové Rosecrans a Bragg – soupeřící generálové v bitvě u Stones River | Wikimedia Commons / Public domain 

Naproti tomu armáda konfederace pod velením generála Bragga byla v opačné situaci. Generál Braxton Bragg byl velice nesympatický, tvrdohlavý, vznětlivý, paranoidní a přehnaně reagoval na kritiku. Ve svém velitelském kruhu tedy nebyl příliš oblíbený, ve skutečnosti jím všichni jeho velitelé opovrhovali. Prakticky jediným Braggovým přítelem byl jižanský prezident Jefferson Davis, se kterým se znali od války v Mexiku. V soukromí měl ovšem Davis z Bragga obavy, dostávaly se totiž k němu stížnosti jeho podřízených, ve kterých se psalo, že Bragg ztratil rozum a rozvahu, podle jiných byl prostě jen neschopný.

Koncem října, když Braggovi podřízení plánovali proti němu puč, zavolal Davis Bragga do Richmondu. I když si byl vědom, že ho podřízení nemají rádi, před Davisem se choval skromně a pokorně. Při vysvětlení, proč před armádou Cumberlandu u Perryville ustoupil a ztratil tím Kentucky, oponoval tím, že sice ustoupil, ale nepříteli způsobil ztráty 25 000 mužů (což byla lež) a přitom udržel svou armádu bojeschopnou. Bragg dále tvrdil, že vzhledem k porážkám vojsk Konfederace v Mississippi byla jeho armáda jedinou skutečně bojeschopnou konfederační jednotkou na západním bojišti. Davisovi navrhl řešení. Místo defenzívy navrhl svou armádu přemístit více na sever do Chattanoogy a založil by novou základnu v Murfreesboro, asi 30 mil jihovýchodně od Nashvillu. Odtud by zaútočil na Rosecranse, vyhnal by ho z Nashvillu a výrazně tak ohrozil zadní voj Grantovy armády v západním Tennessee. Tento druh ofenzivního myšlení se Davisovi líbil a přislíbil Braggovi svou podporu. Po návratu do Tenessee nařídil generál Bragg svému veliteli, generálu Johnu Breckinridgeovi , aby přesunul svou 6000 jednotku do Murfreesboro a zřídil tam velení. Toho dosáhl 28. října, ale obával se, že jakmile Rosecrans zjistí, jak malá je jeho síla, zaútočí a jeho jednotky rozdrtí. Naštěstí pro něj byl Rosecrans zaneprázdněn reorganizací armády, a i když viděl, že se Breckinridge přesunuje do Murfreeboro, neudělal nic. 

Psali jsme:Kyjev padl zásluhou gigantické obkličovací operace

Jak čas plynul, Braggovi se hromadily problémy. Jeho muži potřebovali zimní oblečení,jídlo i jiné zásoby, což bylo ale obtížně sehnatelné na konci podzimu. Začátkem prosince pak přišla další ráda. Prezident Davis z Braggovy armády převedl 9 000 mužů do armády generála Johna Pembertona ve Vicksburgu. Braggova armáda tak činila pouhých 40 000 mužů, zatímco Rosecransova armáda Cumberlandu měla 80 000 vojáků. O špatné situaci v Konfederační armádě Rosecrans věděl, díky jeho tajným službám dokonce věděl, že bylo 9 000 vojáků odveleno do Vicksburgu. Navíc se dozvěděl, že z Braggovy armády se odtrhla i kavalérie Johna Hunta Morgana a legendárního „čaroděje v sedle“ Nathana Bedforda Forresta. Rozhodl se tedy, že s příští dodávkou zásob na Bragga zaútočí. 

Foto: Boje byly mimořádně krvavé. Půda totiž nevsakovala krev a ta se soustředila do louží a tůní. | Wikimedia Commons / Public domain 

Na Štědrý den Rosecrans svolal štábní poradu, aby představil plán, který on a generál George Thomas vypracovali. Armáda Cumberlandu měla k Murfreesboro přijít ve třech směrech. Čelním směrem měla po linii Nashville - Turnpike - Murfreesboro přijít armáda generála Thomase Crittendena, zatímco by generálové Alexander McCook a George Thomas postupovali po jeho pravici. Unijní síla měla činit pouhých 44 000 mužů, čímž Rosecrans neúmyslně zvrátil misku vah v Braggův prospěch. Zbytek armády měl zůstat v Nashvillu. Zatímco Rosecrans oznamoval svůj postup, v táboře Konfederace se šířila vánoční nálada. Důstojníci i vojáci protancovali celou noc, alkohol tekl proudem, pořádaly se večírky a bály a nikdo žádný útok neočekával.  Ráno 26. prosince se udá incident, který ještě více uvrhl Bragga do nemilosti jeho podřízených a velitelů. Bezpochyby jedním z nejlepších Braggových velitelů byl John Breckinridge. Breckinridge pocházel z Kentucky a také velel brigádě rodilým kentuckyanů, kteří tvořili většinu Braggovy armády.  Breckinridge, stejně jako další vojáci z Kentucky nelibě nesli stažení z Kentucky a Bragg mezi nimi nebyl nikterak oblíbený. Bragg se netajil tím, že pohrdá Breckinridgem i jeho brigádou, které se začalo přezdívat „Brigáda sirotků“, jelikož bylo Kentucky v rukou Unie. 20. prosince Bragg svolal stanný soud, aby projednal případ týkající se obvinění z dezerce vznesených proti vojínu Asa Lewisovi z 6. pěšího kentuckého pluku. Ten dezertoval díky nesrovnalostem v papírech, aby se postaral o svou rodinu. Breckinridge a jeho důstojníci prosili Bragga, aby chlapci prokázal milost, vzhledem k tomu, že jeho otec zemřel a Lewis byl nyní jediným mužem v rodině. Bragg ovšem nevyhověl a den po Vánocích nechal Lewise popravit. 

Foto: Postavení obou armád na začátku střetnutí | Wikimedia Commons / Public domain 

Naštěstí pro Bragga generál Joseph Wheeler a jeho kavalérie odhalila postup vojsk Unie a Bragg narychlo zformoval obranu. Zmátly ho ale tři proudy postupu a nevěděl, z jakého směru přijde hlavní útok. Svou armádu tedy rozdrobil mezi všechny přístupy k Murfreesboro z Nashvillu Jeho armáda tak byla velice rozdrobena v ne nejvýhodnějších pozicích a bez zajištěné hloubkové obrany.  Navíc počasí bylo prostě hrozné. Byla zima a vítr, vytrvalý déšť, který občas vystřídal mrznoucí mrholení a plískanice.  Nakonec armáda Unie zaujala pozice naproti Braggovi 29. prosince. Shodou okolností si oba velitelé určili jako hlavní postup útok na pravé křídlo toho druhého a shodně naplánovali útok na 31. prosince. 

Noc na 30. prosince byla pro vojáky v řadě na obou stranách studená, mokrá a bídná. Jedna z unijních kapel začala v noci hrát „Yankee Doodle“ a poté „Hail Columbia“. Na to odpověděla jižanská kapela, když zahrála „Dixie“. Tato přátelská výměna hudby nějakou dobu pokračovala a nálada se zlepšovala. Jeden voják z Tennessee si do deníku zapsal: „Poté, co naše kapely přestaly hrát, mohli jsme slyšet sladký refrén, jak dozníval v chladném a mrazivém vzduchu“. Silvestr svítal chladně a šedě, bitevní pole zakrývaly mlhy a mrholení. 

Crittendenova vojska se připravovala k útoku na Braggovo pravé křídlo. Průzkumníci generála Philipa Sheridana však zpozorovali zvýšenou aktivitu na levém křídle vojsk Konfederace. Sheridan tedy varazil za generálem McCookem, aby ho informoval o dění na straně Konfederace. McCook ovšem zprávy nebral vážně a šel zase spát. Sheridan ovšem zůstal zneklidněn. Po návratu na svůj úseknařídi svým velitelům vojsko potichu probudit, vydat jim snídani a nechat je nastoupit na bojové pozice. Poté si linii sám prošel, aby se ujistil, že jsou všechny pluky na své pozici. Po zhruba hodině, již během úsvitu obdržel McCook další zprávy o pohybu nepřítele, ty už začal brát vážně a rozkázal vojsko probudit. To ovšem již bylo příliš pozdě. Jen několik minut potom spatřili McCookovi muži v mlze temné postavy, jak se k nim tiše přibližují. Postavy v mlze se začaly proměňovat v nekonečné řady, a nakonec hustou mlhu roztříštilo pověstné ječení konfederačních vojáků. Proti rozespalým a hladovým vojákům unie stálo 11 000 konfederačních vojáků pod vedením generála Williama J. Hardeeho. McCookovi muži začali v panice prchat a během 30 minut ztratil McCook dvě plné brigády. Na pomoc přispěchal generál Sheridan a roztáhl tak své obranné linie. Sheridanovi muži se drželi statečně, ale čtyřem brigádam Konfederace se nemohli bránit nekonečně. Nakonec generál Polk nařídil zaútočit na střed Unijní armády ve snaze zabránit jakýmkoliv posilám dosáhnout McCookova a Sheridanova úseku. 

Rosecrans sice slyšel bojovou vřavu, nemyslel si ale, že se jedná o něco vážného. Až když mu přišel zoufalý dopis od generála McCooka, uvědomil si závažnost situace. Nařídil Crittendenovi zastavit svůj útok a vyslat posily McCookovi a Sheridanovi. Boj pokračoval v nezmenšené míře a oběti narůstaly na obou stranách. Situaci nezlepšovala ani půda. Tu tvořil většinou vápenec a krev se do něj nevsakovala, spíše se na něm shromažďovala do louží a někde dokonce do tůní. Bojiště působilo tedy více než děsivě. Sheridanova brigáda bojovala nesmírně tvrdě, jelikož sám Sheridan chodil po frontové linii a kontroloval své muže. To se brzy stalo nutností, jelikož Sheridan přišel o všechny své velitele. 
Po frontové linii se pohyboval i sám Rosecrans. Osobně na koni jezdil po jednotlivých jednotkách, žádal hlášení, sám rozdával rozkazy a povzbuzoval své muže.  Známá se stala rozmluva mezi Rosecransem a plukovníkem Williamem Pricem. Když Rosecrans přijel k Priceho jednotce, ze sedla zařval: „Udržíš tenhle brod?“ Price upřímně odpověděl: „Pokusím se, pane!" Rosecrans křičel ještě hlasitěji: „Udržíš tento brod?!“ „Zemřu právě tady, pane!" Rosecrans, stále ještě nespokojený, zakřičel znovu emočněji: „Udržíš tenhle brod?!" „Ano, pane!"

Foto: Konfederačním silám se podařilo jednotky Unie dostat do nevýhodné pozice. V tuto chvíi generál Bragg odesílá vítězný telegram prezidentu Davisovi. | Wikimedia Commons / Public domain

V poledne se nejtěžší boje přesunuly do oblasti Round Forest. Rosecrans stále osobně přerozděloval vojáky tam, kde to bylo zrovna potřeba bez ohledu na to, k jaké jednotce jednotliví vojáci patří. Když Hardeeho konfederační útok kvůli vysokým ztrátám ztratil momentum, nařídil Bragg Polkovi, aby obnovil svůj útok a zaměřil se na Round Forest. Ten bránila brigáda plukovníka Williama Hazena a Rosecrans mu posílal všechny volné vojáky. Boj to byl nesmírně krutý a krvavý a oblast nejtěžších bojů dostala přezdívku „Hell's Half-Acre“. Ve 13:00 ale i Polkův útok kvůli ztrátám nepostupoval a Bragg nařídil přesunout čtyři čerstvé brigády generála Breckinridge do oblasti bojů. Zatímco Bragg čekal na posily, Rosecransovi se podařilo zformovat obranu a do oblasti přivést pár kusů dělostřelectva. V 16:00 se první dvě Breckinridgeovy brigády přesunuly do linie naproti Round Forest a čekaly na Polkovy rozkazy a také na příjezd zbývajících dvou brigád. Pod tlakem Bragga se však Polk rozhodl nečekat a zahájil útok se dvěma namísto čtyřmi brigádami. Jeho muži tedy pochodovali v šiku přes pole poseté obrovským množstvím mrtvol, když tu na ně překvapivě začalo pálit Unijní dělostřelectvo, i přesto konfederační síly neustále postupovaly, až když se dostaly na vzdálenost 50 yardů (zhruba 45 metrů) od lesa, nařídil Hazen spustit palbu. Palba to byla zničující. Než Breckinridgeovy brigády vůbec došly k lesu, tak jedna ztratila 47% mužstva a druhá 30 %. Bragg rozkázal zbylé dvě brigády také poslat do útoku, což většina jeho důstojníků vnímala jako šílenství, Vojáci Unie totiž dokázali v lese vytvořit efektivní obrané linie. Polk tedy proti své vůli obětoval další dvě brigády v zoufalém útoku. Rosecransovi se podařilo v lese soustředit 50 děl, jejichž obsluha střílela, jak nejrychleji jen mohla. I zbylé dvě brigády potkal stejný osud a nedosáhli žádných výsledků. V jednu chvíli, když Rosecrans projížděl se svým štábem koňmo kolem linií, jedna dělová koule v konfederačního děla proletěla těsně kolem jeho hlavy a zasáhla do hlavy jeho pobočníka a blízkého přítele Julia Gareschého, který bez hlavy na koni ujel ještě 20 metrů, než jeho bezvládné tělo spadlo z koně. Rosecrans si toho ani nevšiml a ani si nevšiml, že má uniformu od Gareschého krve. 

Se západem slunce zvuky bitvy rychle utichly a ustoupily sténání raněných. Studená, temná, bouřlivá noc byla naplněna pohledem na lucerny plující mezi dvěma řadami, jak se muži z obou stran starali o raněné a umírající. Rosecrans, když viděl ztráty, při setkání velitelů navrhl ústup, což mu ovšem generál George Thomas se slovy „Tato armáda neustupuje!" vymluvil. Na druhé straně Bragg byl plný vítězství. Byl si jistý, že Rosecrans uprchne zpět do Nashville a ještě v noci poslal Davisovi telegram potvrzující vítězství. Byl si vítězstvím tak jistý, že nijak neupravil svou bojovou linii a šel spát.

Druhý den ráno, když Bragg viděl, že jednotky Unie své postavení neopustily, nařídil dělostřeleckou palbu za účelem zjistit, jestli jsou Unionisté ochotní své pozice bránit. Na odpověď mu přišla silná dělostřelecká palba a Bragg si uvědomil, že vítězství ještě nemá v kapse. Rozhodl své dělostřelectvo přesunout na kopec nedaleko, což by mu dalo velkou dělostřeleckou výhodu nad Rosecarnsem. Bragg nařídil průzkum oblasti, ale průzkumními mu řekli, že kopec má již pod kontrolou Unie, načež nařídil Breckinridgeovi útok na kopec, což Breckinridge ale odmítl, nicméně Bragg se nenechal odbít. Když se Breckinridge vrátil ke svým mužům a řekl jim, co bylo nařízeno, generál Roger Hanson, velitel brigády sirotků, vybuchl hněvem a rozhodl se jít na velitelství a zastřelil generála Bragga. Breckinridge ho přesvědčil, aby to nedělal, a místo toho šel připravit své vojáky na útok.  V 15:00, když Breckinridge shromáždil své muže k útoku, Rosecrans zpozoroval aktivitu a poslal posily přes řeku na vyvýšeninu. Za vyvýšeninou se mu podařilo shromáždit i 58 děl, což byla rozhodující výhoda. O hodinu později začali Breckinridgeovi muži postupovat přes téměř 600 yardů (cca 550 metrů) otevřeného terénu do spáru připravené divize. Navzdory těžkým ztrátám se vojáci z Kentucky nikdy nezastavili ani nezakolísali, a nakonec se jim podařilo Yaneeye z kopce vyhnat. Místo toho, aby pozice zajistili, se rozhodli pronásledovat prchající vojáky, což byla fatální chyba. Dostali se tak do pasti nepřátelské dělostřelecké palby, kdy 58 děl dokázalo vystřelit i stokrát na za minutu a nastal naprostý masakr. Když se Jižané uchýlili k ústupu, nařídil Crittenden zálohám útok na bodáky a zahnal zbytek sirotků z Kentucky za kopec. Po 30 minutách bylo po všem. Když Breckinridge viděl vracející se smutný zbytek sirotčí brigády, zhroutil se a vzlykal: „Moji ubozí sirotci! Moji ubozí sirotci! Moje ubohá brigáda sirotků! Rozsekali to na kusy!"

Ještě té noci Bragg svolal schůzi velitelů a ani poté nevěděl, jak postupovat. Ráno 3. ledna se však Bragg osobně přesvědčil, že jeho armáda je za hranicemi svých možností, a v 10:00 nařídil stažení a bitva u Stone's River byla konečně u konce.

Bitva byla ve Washingtonu oslavována jako velké vítězství, zatímco prezident Davis a generál Bragg byli za oznámení předčasného vítězství za hlupáky. Konfederace ztratila střední Tennessee a Lincoln tak měl důležité vítězství, které vyvážilo porážku u Fredericksburgu. Bragg zůstal ve vedení armády, protože nebyl nikdo, kdo by ho v postu velitele armády nahradil. Velení byl zbaven pro prohrané Chattanoogské kampani v listopadu 1863.

Foto: Ztráty byly děsivé a šly do desetitisíců mrtvých a raněných | Wikimedia Commons / Public domain

Pro Williama Rosecranse byla Stones River vrcholem celé jeho kariéry. Sice ještě chvíli vedl armádu Cumberlandu, ale po prohrané bitvě o Chickamauga byl zbaven velení a nahradil ho generál George Henry Thomas. Bitva byla krvavá a ztráty šly do desetitisíců. Armáda Konfederace pod Braggovým vedení ztratila necelých 12 000 vojáků, zatímco Rosencransova vojska přišla o zhruba 14 000 vojáků.

Zdroj:  American Battlefield Trust, American Civil War Voices