Původně sovětská zbraň s označením RPG-7 se v různých modifikacích údajně vyrábí v desítkách zemí a od doby svého vzniku se účastní téměř všech ozbrojených konfliktů. Velmi snadné použití a dostatečná účinnost zajišťují tomuto reaktivnímu granátometu stálou oblibu u armád i různých ozbrojených skupin.

Foto: Původně sovětská zbraň s označením RPG-7 (na snímku) se v různých modifikacích údajně vyrábí v desítkách zemí a od doby svého vzniku se účastní téměř všech ozbrojených konfliktů. | Shutterstock

Vývoj granátometů začal v SSSR v roce 1942. V letech 1944 až 1945 byl testován lehký pěchotní granátomet LPG-44 , který byl později přejmenován na RPG-1. V roce 1949  byl jako první přijat do výzbroje granátomet RPG-2 vyvinutý společností GSKB-30, který používal jednodušší a levnější granát PG-2 s větším dosahem přímé palby a větší průbojností.

Psali jsme:Kamikaze drony – levní zabijáci

V návaznosti na výsledky vojenských operací zahájila kancelář Kovrov OKB-2 v roce 1954 vývoj nového granátometu s kumulativním nadrážovým granátem vyvinutým v GSKB-47. Granátomet s pracovním označením RPG-150 do roku 1961 úspěšně absolvoval veškeré zkoušky a do výzbroje se měl dostat jako RPG-4. Ve srovnání s RPG-2 obdrželo jeho odpalovací zařízení především další expanzní komoru s tryskou. U granátometu bylo dosaženo zvýšení počáteční rychlosti letu granátu a bezzákluznosti systému. V souboji o přijetí do výzbroje však RPG-4 prohrál se slibnějším systémem RPS-250, který se stal později známým jako RPG-7.

Souběžně s vývojem RPG-4 probíhaly práce na pokročilejším aktivně-reaktivním granátometu. Hlavní rozdíl se týkal konstrukce střely, která obdržela proudový motor, který během letu granátu zvyšoval rychlost. Zvýšení dosahu granátu přinutilo vývojáře přidat do komplexu i optický zaměřovač.

Dne 15. června 1961 byl sovětskou armádou jako náhrada za RPG-2 oficiálně přijat granátomet RPG-7 s granátem PG-7V a zaměřovačem PGO-7. Od té doby prošel granátomet pouze malými změnami. Došlo k úpravě optického zaměřovače PGO-7 pro použití nových typů střeliva. Nejnovější modifikace granátometu RPG-7V2 (nebo RPG-7D3) se zaměřovačem PGO-7V3 a zaměřovacím zařízením UP-7V umožňuje mířenou střelbu na vzdálenost až 550 m při použití termobarické střely a až 700 m při použití fragmentační střely.

V roce 1963 byla vyvinuta skládací verze granátometu RPG-7D speciálně pro výsadkové jednotky SSSR. 
Dnes je granátomet RPG-7 a jeho bezlicenční kopie vyráběny v Bulharsku, Číně, Rumunsku, Iráku, Íránu a dalších zemích. Americká firma AirTronic vyvinula vlastní verzi slavného sovětského granátometu pod názvem PSRL-1. V roce 2017 dodala asi 400 ks těchto zbraní na Ukrajinu. Cena jednoho kusu byla 5500 USD (RPG-7V2 se ve stejné době prodával za 3000 USD). Američané nyní nabízejí modernizovanou verzi GS-777, zatímco v Rusku probíhá výroba verzí RPG-7V2 a RPG-7D3.

Psali jsme:Zbraně pro ruská perspektivní obrněná vozidla

Od války ve Vietnamu byl granátomet RPG-7 zapojen do téměř všech konfliktů. Uvádí se, že více než polovinu ztrát techniky americké armády v Iráku lze připsat na konto RPG-7. Dnes RPG-7 úspěšně bojují s lehkými obrněnými vozidly, nebo i bojovými vrtulníky.

V roce 1961 byl společně s granátometem přijat granát PG-7V. Ke snížení citlivosti granátu na působení bočního větru se v roce 1969 objevil vylepšený model PG-7VM. Vylepšení bylo dosaženo zvýšením počáteční rychlosti granátu při současném snížení jeho běžné letové rychlosti. Kalibr granátu a jeho hmotnost se snížily, zvýšila se však přesnost a průbojnost.

V roce 1973 byl přijat granát PG-7VS, který měl téměř stejný design, ale byl vybaven silnější výbušnou náplní. Nějakou dobu existoval i granát PG-7VS1 s levnější výbušninou a mírně horšími parametry.

K překonání ochrany tanků s vícevrstvým kompozitním pancířem byl v roce 1977 vyvinut granát PG-7VL většího kalibru s větší hmotností výbušné nálože. Dostřel granátu se vzhledem k větší hmotnosti zmenšil.

Nástup dynamické pancéřové ochrany tanků přinutil konstruktéry významně změnit design granátu a učinit jeho hlavici tandemovou. Hlavice takového granátu se skládá ze dvou tvarovaných nábojů: předního s tělem menšího kalibru k překonání reaktivního pancíře a hlavního ke zničení pancíře tanku. Současně se zdvojnásobila hmotnost granátu a dostřel se snížil na 200 m. Podle vývojáře se granát PG-7VR z roku 1988 stal prvním, který byl schopen překonal prvky dynamické ochrany tanku a způsobit nenapravitelné škody na vybavení a osádce.

Později byl vyvinut termobarický granát TBG-7V a fragmentační granát OG-7V. Pro speciální jednotky vznikl také granát NG-7V plněný slzotvornou látkou CS.