Po ukončení bojů v tichomoří a následné okupaci Japonska, byl zákaz výroby letadel, zavedený v prosinci 1945, pro ostrovní letecký průmysl zkouškou přizpůsobivosti. V následujících letech se továrny, často ve vlastnictví stejných majitelů, dokázaly efektivně přeorientovat na výrobu strojních součástek pro těžký průmysl. Koncem čtyřicátých let se například japonský výrobce letadel Kawanishi Aircraft Company reorganizoval, a stal se tak Shin Meiwa Industries. Každopádně zákaz netrval dlouho, protože Studená válka donutila pragmatický Západ přehodnotit postoj k okupaci Japonska.

Foto: Nejdůležitější přístroj letadla, důležitý pro detekci a následné ničení cílů pod hladinou moře, je radiolokátor General Electric AN/APS-80N. Radiolokátor je uložený v přídi pod laminátovým krytem, který tak způsobuje ikonicky "nos" tohoto letadla. | Wikimedia Commons

V roce 1960 proto společnost Shin Meiwa Industries představila prototyp létajícího člunu UF-XS, který demonstroval schopnosti STOL (short takeoff and landing - krátký vzlet a přistání) pro velká námořní hlídková letadla. Program UF-XS byl založen na trupu letadla Grumman HU-16 'Albatros'. Shin Meiwa využila svých schopností získaných během druhé světové války a podařilo se jí vylepšit původní americký design k nepoznání. V roce 1966 pak zadaly JMSDF (Japan Maritime Self-Defense Force - Japonské námořní síly sebeobrany) společnosti zakázku pro další rozvoj a vývoj konceptů pro plánované hlídkové letadlo typu ASW (anti-submarine warfare - námořní hlídkové letadlo) jako program PS-X.

Psali jsme:Dvě obří plovoucí nemocnice pomáhají v New Yorku a Los Angeles

Foto: Shin Meiwa US-1A byl první japonský obojživelník, který dokázal přistávat na zemi i na moři. To ve výsledku znamenalo, že mohl převést zachráněné přeživší do pozemních zdravotnických zařízení rychleji než sanitky. | Wikimedia Commons

Nový prototyp letounu, který splnil většinu specifikací, byl představen v roce 1969. JMSDF byla jeho výkony tak ohromena, že prakticky okamžitě zadala výrobu 21 kusů letadel, kterým bylo přiděleno označení PS-1. I přes prokázaný výkon však nebyl celý program ušetřen kritice. Brzy se stal politicky kontroverzním, protože jeho relativně malá výroba vedla k extrémně vysokým jednotkovým nákladům. Mezi lety 1971 a 1978 tak bylo dodáno pouze 21 letadel PS-1. V provozu byly až do roku 1989, kdy se postupně vyřazovaly a nahrazovaly letouny Lockheed Martin P-3 Orion.

Foto: Ačkoliv je prázdná hmotnost Shin Meiwa US-1 25500 kg, je nutné ho kvůli nosné ploše, která je přes 135,8 m², přivazovat na "stojánku" v domovských leteckých základnách námořnictva. | Wikimedia Commons

První letky letounů PS-1 ještě ani nedosáhly plné operační schopnosti a JMSDF požádalo o vývoj varianty pro SAR (Search and Rescue - služba pátrání a záchrany). Absence bojového vybavení z PS-1 umožnila zvýšit kapacitu paliva, zabudovat speciální podvozek a veškeré záchranné vybavení. Tato nová varianta, již označována jako US-1A, mohla být také velmi rychle přeměněna na transportní letadlo. První vzlet proběhl 15. října 1974, předsériový vývoj byl ukončen následující rok a postupně bylo zakoupeno 19 letadel. Od sedmého letounu byla použita vylepšená verze původního motoru, ale všechna letadla byla nakonec zpětně upravena na původní motory pro US-1A.

Psali jsme:Kolmo do nebes - zásadní revoluce v konstrukci vojenských letounů po 2. světové válce

Jelikož se na flotile letadel US-1A začalo projevovat stáří, snažilo se v 90. letech JMSDF o jejich celkovou výměnu. Bohužel v té době nemělo pozici k získání prostředků pro vývoj zcela nového letadla, proto v roce 1995 začala ShinMaywa připravovat plány na upgradovanou verzi US-1A, pojmenovanou US-1A kai (US-1A 改 - „vylepšená US-1A“). Tato verze má řadu aerodynamických vylepšení, disponuje natlakováním trupu a silnějšími motory Rolls-Royce AE 2100. Letové zkoušky začaly 18. prosince 2003. JMSDF pak následně nechalo upravit 14 letadel, které roku 2007 vstoupily do služby jako ShinMaywa US-2.