Kettenkrad (celým jménem Sd.Kfz. 2 Kettenkraftrad Typ HK 101) je zvláštní motorové polopásové vozidlo, které bylo původně vyvinuto pro použití v nové německé armádě a u výsadkových jednotek Luftwaffe. Předpokládalo se také jeho uplatnění v roli velmi lehkého dělostřeleckého tahače. Původně měl sloužit jako tahač protitankových kanonů Pak 35/36 vyvinutých pro vzdušné výsadky nebo k tažení řady lehkých bezzákluzových kanonů, rovněž vyvíjených pro potřeby výsadkářů.

Foto: Kettenkrad měl výtečnou průchodivost terénem | Bundesarchiv

První typ malého tahače vstoupil do armádní služby v roce 1941. Nesl označení NSU – 101. Byl to malý, ale složitý stroj, který mohl vést tři muže, včetně řidiče, sedícího za řidítky téměř uprostřed vozidla. Poměrně dlouhé pásy zabíraly větší část bočních stran vozidla. Motor byl umístěn pod sedadlem řidiče. Za ním mohli sedět dva muži, obráceni čelem dozadu. Tažená výzbroj se připojovala k závěsu na zádi vozidla. Kromě lehkých děl mohl Kettenrad táhnout také speciální lehké návěsy s nákladem střeliva nebo pohonných hmot. Sedadla pro dva pasažéry vzadu se často demontovala, aby uvolnila prostor pro převoz dalšího materiálu.

Psali jsme:Leopard - německý druhoválečný prototyp průzkumného tanku

Foto: Kromě lehkých děl mohl Kettenrad táhnout také speciální lehké návěsy s nákladem střeliva nebo pohonných hmot a to i poměrně obtížným terénem | Bundesarchiv

Při svém zařazení do výzbroje Kettenrad propásl možnost uplatnit se při původně předpokládaném použití u vzdušných výsadků. V té době utrpěly výsadkové síly Luftwaffe zdrcující ztráty na Krétě. Německé výsadkové jednotky poté bojovaly jako pozemní síly a lehký dělostřelecký tahač již nebyl nezbytný. Kettenrad se proto využíval především jako zásobovací prostředek jednotek působících ve špatně přístupných oblastech, kde se jiná vozidla pohybovala jen s obtížemi. Malý Kettenrad dokázal uvézt náklad zásob zdánlivě zcela neprůchodným terénem, s málo pevným blátivým nebo písčitým povrchem. Největší hmotnost taženého břemene činila jen 450 kg. Tato nevýhoda však byla vyvážena skutečností, že vozidel Kettenrad bylo vyrobeno poměrně málo, a tak se vyhrazovala k plnění skutečně obtížných úkolů.

Foto: Kettenkrad s přívěsem, Rusko 1943 | Bundesarchiv

V jednu dobu se objevil návrh na výrobu větší verze s označením HK 102. Tento stroj měl mít větší 2 litrový motor (původní provedení mělo 1,5 l motor), který si dokázal s větším vozidlem určeným pro převoz pěti mužů a odpovídajícího množství materiálu, lehce poradit. U projektu HK 102 byla konstrukce dokončena v teoretické rovině, dále se však nepokračovalo. V roce 1944 se dospělo k závěru, že vozidla typu Kettenrad jsou pro německou armádu luxusem, který si již nemůže dovolit a jejich výroba skončila. Kettenrady přijaté do výzbroje armády do roku 1944 zůstaly ve službě až do konce války.

Psali jsme:Námořní letadlový komplex – Ruská náhrada za letadlovou loď

Existovalo i speciální provedení pro rychlé pokládání kabelů k velitelským stanovištím a předsunutým postavením. Těchto spojovacích vozidel vznikly dvě verze, jedna pro pokládání normálního telefonního kabelu ( SdKfz 2/1 ) a druhá pro objemný kabel velkých spojovacích ústředen ( SdKfz 2/2 ). Obě verze převážely cívky s kabelem na ocelové konstrukci uprostřed vozidla. Spojař odvíjel kabel z cívky a pokládal jej na zem pomocí vodiče kabelu.

Foto: Existovalo i speciální provedení vozidla pro rychlé pokládání kabelů k velitelským stanovištím a předsunutým postavením | Bundesarchiv

Řízení je sice možné i pomocí kola, ale jen na silnici, při větším zatočení než cca 15°se automaticky přibržďuje příslušný pás. Při jízdě v opravdu těžkém terénu je dokonce v provozní příručce doporučení, že je vhodné sundat přední kolo a stroj užívat jen jako pásový (fotky na to existují). Obecně se dá říci, že stroj, i když ztratil své původní určení tedy vlek kanonu, byl s úspěchem užíván a to i po válce (dlouho i na Ruzyni kde tahal třeba schody k letadlům).

Foto: S vozítkem Sd.Kfz.2 Kettenkraftrad se můžete setkat i dnes na vojenských přehlídkách apod. | Wikimedia Commons

Technické údaje:

Rozměry: délka 2,74 m / šířka  1 m / výška 1,1 m
Hmotnost:  1 500 kg
Pohon: motor Opel Olympia o obsahu 1488 cc, výkon motoru: 26,5 kW při 3400 ot./min
Výrobce: NSU Motorenwerke AG
Výroba: 1940-1944

Foto: Detail pozice řidiče | Wikimedia Commons

Počet vyrobených kusů: 8345
Posádka: 3
Palivová nádrž: 42 l
Rychlost: cesta 70-80 km/h / terén 45 km/h 
Dojezd: cesta 260 km / terén 190 km

Video: Kettenkrad v akci / YouTube