Isoroku Jamamoto byl admirálem japonského císařského námořnictva a vrchní velitel, který řídil útok na Pearl Harbor 7. prosince 1941, a vedl japonské námořnictvo v prvním roce a půl války v Tichomoří. Američtí představitelé ho za překvapivý útok nenáviděli a chtěli se mu pomstít. Situaci ještě více rozdmýchal Jamamotův citát, který koloval mezi americkými představiteli, že s nimi hodlá vyjednávat o míru, až japonské síly dorazí k Bílému domu.

Foto: Admirál Jamamoto krátce před svou smrtí na základně v Rabaulu, duben 1943 | Wikimedia Commons / Public domain

Ačkoli jsou to všechno fakta, jsou to jen střípky širšího portrétu složitého Jamamotova charakteru, který se formoval od útlého mládí. Narodil se jako Isoroku Takano roku 1884, jeho otci tehdy bylo 56 let a byl samurajem střední úrovně. V roce 1916 byl Takano adoptován do rodiny Jamamoto, samurajského klanu vyššího stupně. To byla v Japonsku běžná praxe, když rodina neměla vhodné mužské dědice, kteří by nesli její jméno. Proto přijal příjmení své nové rodiny. Isoroku Jamamoto sám později velmi lpěl na japonských tradicích, miloval například kaligrafii. Byl také vášnivým hráčem, který se vyžíval v nejrůznějších stolních a karetních hrách, jež pro něj představovaly intelektuální výzvu. Největší výzvou pro něj ale byla služba v námořnictvu. Námořní akademii absolvoval jako 11. nejlepší ve svém ročníku.

Psali jsme:Operace Eland: Dokonalé vítězství s hořkým koncem

Koncem května 1905 absolvovala ruská Baltská flotila cestu dlouhou přes 18 000 námořních mil, aby dosáhla Dálného východu a zapojila se do boje s japonským císařským námořnictvem, které na vzdáleném konci Ruska díky rychlé industrializaci a otevření se mezinárodnímu obchodu získalo značnou převahu – a s ní také rozpínavost. Japonci vyčerpanou ruskou flotilu doslova zničili. Potopili 21 lodí, zahynulo 4 380 ruských námořníků, dalších 5 917 bylo zajato. Japonci sami ztratili pouze tři torpédové čluny a 117 mužů. A Isoroku Jamamoto byl mezi 583 zraněnými Japonci. Sloužil na chráněném křižníku Nisšin. Přišel o ukazováček a prostředníček na levé ruce, a „získal“ tak navždy osobní vzpomínku na nejslavnější den japonského námořnictva.

Pokračoval ve studiích a v letech 1919–1921 studoval na Harvardově univerzitě. V polovině dvacátých let strávil několik let jako námořní atašé ve Washingtonu, D. C. Naučil se plynně anglicky a cestoval po Americe, učil se jejím zvykům a studoval její obchodní praktiky. Naučil se také karetní hry bridž a poker a stal se jejich vášnivým hráčem. Doma byl politicky odvážný a průbojný. Od počátku se stavěl proti válce s Čínou. V militaristických kruzích kolem vlády a zejména v armádě mu to vytvořilo řadu nepřátel. Tím opatrnější byl při nadšení mnohých ve vztahu k potenciálnímu konfliktu s USA.

Zatímco mnozí důstojníci japonské císařské armády a námořnictva vyhlídku na válku s USA vítali, Jamamoto věděl, že v dlouhodobém konfliktu v Tichomoří nemůže Japonsko uspět, a otevřeně to říkal. V roce 1939 byl ministrem námořnictva povýšen na vrchního velitele Spojeného loďstva. Jamamoto odplul na manévry, což mu možná zachránilo život. Šířily se zvěsti o možném spiknutí s cílem ho zavraždit. Ale zabít Jamamota bylo mnohem těžší, kdyby byl admirál na moři, obklopen důstojníky a muži, kteří mu byli věrní.

Jamamoto dlouho tvrdil, že by válku v Tichomoří dokázal úspěšně řídit nanejvýš šest měsíců, možná rok. Věděl, že ekonomika Spojených států nakonec jakéhokoli protivníka udolá – jen jí bude určitou dobu trvat, než přejde na válečnou výrobu. Podřídil se rozhodnutí vlády a zorganizoval útok na Pearl Harbor, hlavní americkou základnu v Tichomoří. Věřil, že ochromením amerického námořnictva získá Japonsku čas, který potřebovalo k obsazení klíčových území v jihovýchodní Asii a Nizozemské východní Indii, získá zdroje a snad se následně podaří rychle obnovit mír. V Pearl Harboru však japonské bombardéry nezastihly svůj hlavní cíl – americké letadlové lodě.

Psali jsme:Vychytralý mariňák Stein: „Když je budeme střílet jednoho po druhém, japonské armády se nezbavíme“

Po vzoru rusko-japonské války, která skončila velkolepým japonským vítězstvím v bitvě u Cušimy, chtěl Jamamoto zničit hlavní síly amerického námořnictva v rozhodující bitvě. Doufal, že v případě japonského vítězství budou USA donuceny k mírovým jednáním. Ačkoli japonské vrchní velení upřednostňovalo zaujmout obrannou pozici, která by USA přilákala na západ, a bitvu by raději vybojovalo blíže Japonsku, Jamamoto byl přesvědčen, že v dlouhém konfliktu by byly japonské šance mnohem menší. Přesvědčil své nadřízené, že nejlepší je ofenzívní postup. Obecná strategie to zřejmě byla chytrá. Provedení však bylo těžkopádné.

Generální bitva začala tím, že 4. června 1942 japonské palubní letectvo bombardovalo základnu na atolu Midway. Naneštěstí pro Jamamota americká rozvědka rozkryla cíl operace a americké námořnictvo dostatečně přesně vědělo, co u Midway plánuje. Nadto se Američanům po bitvě v Korálovém moři podařilo zázračně rychle opravit letadlovou loď Yorktown. Proti Japoncům nyní pluly tři americké letadlové lodě. Jamamoto měl dostat svou generální bitvu – bojoval v ní ale se zavázanýma očima. Čtyři japonské letadlové lodě budou potopeny. A Midway bude bodem obratu. Strategická iniciativa přejde do amerických rukou – půl roku po Pearl Harboru.

Jamamotův výchozí předpoklad, že bude schopen vést úspěšnou válku půl roku, tedy vyšel. Stačilo přitom celkem jen trochu – z japonského pohledu – štěstí. Kdyby průzkumnému letounu, který americké letadlové lodě objevil, fungovala vysílačka... Kdyby japonský torpédoborec zanechaný ke stíhání ponorky nenaznačil svým kurzem americkým pilotům, kde jsou hlavní síly... Kdyby velitel japonského svazu Nagumo prokázal více dravosti a rozhodnosti... Probouzející se americkou válečnou mašinérii by Japonsko neudolalo, ale válka by se nepochybně velmi prodloužila.

Jamamoto byl velkým zastáncem námořního letectva a postaral se o to, aby ústředním pilířem strategie japonského císařského námořnictva byla jeho letadla. Japonská námořní letadla měla sice slabé pancéřování, ale vynikala doletem a manévrovacími schopnostmi, což z nich činilo smrtící údernou sílu pro válku v Tichomoří. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway však císařské námořnictvo nikdy nedokázalo obnovit sílu svého hlavního aktiva – nemělo dostatek náhradních pilotů a na rozdíl od Američanů ani propracovaný systém výcviku nováčků.

Jamamoto byl již pro svůj nesouhlas s válkami s Čínou a USA nepopulární u svých nadřízených a dvojnásob u vrchního velení císařské armády, které bylo zodpovědné zejména za agresivní politiku japonské vlády. Nyní, po porážce u Midway, ztratil tvář a přišel o podporu mnohých dosavadních spojenců. Zbývající námořní bitvy vedl ve snaze zastavit americkou ofenzívu v jižním Tichomoří, byly koordinovány s operacemi japonské armády. 

Po zachycení japonského sdělení, že Jamamoto přiletí na inspekční cestu svých sil na Šalamounových ostrovech, vyslalo americké armádní letectvo šestnáct stíhacích P-38 Lightning na misi, jejímž cílem bylo sestřelit Jamamotovo letadlo. Mise byla úspěšná, Pearl Harbor byl pomstěn. Japonské námořnictvo ztrácelo na síle s každým dalším střetnutím a jeho symbolickou poslední operací byla sebevražedná mise kdysi Jamamotovy vlajkové lodi Jamato proti invazním silám u Okinawy.

Zdroj: warhistoryonline.com