O tom, jak za 2. světové války probíhala samotná bitva o Stalingrad, bylo napsáno již mnoho. Jak však probíhala předehra k této zlomové události celé války, moc lidí neví. Pojďme se tedy podívat na toto období německého válečného tažení v rámci východní fronty.

Foto: Němečtí vojáci čistí ulice ve Stalingradu | Bundesarchiv, Bild 183-B22478 / Rothkopf / CC-BY-SA 3.0

Základem první fáze německé letní ofenzívy pro rok 1942, která se týkalo zničení sovětských armád na Donu, bylo dobytí města Voroněže, jako záchytného bodu pro obrat německého postupu na jih a zajištění jeho křídel. V červenci 1942 bylo na frontě mezi Azovským mořem a Kurskem připraveno ke zteči pět německých armád. 1. a 4. tanková armáda měly prolomit sovětskou frontu z prostoru Izjumu, Čugujeva a Kurska, zatímco 2. a 6. armáda, a později také 17. armáda, je měly následovat na široké frontě. Za německými jednotkami postupovaly rumunská 3. a italská 8. armáda, které po 2. maďarské armádě měly při dalším postupu na východ proniknout do předpokládaných mezer mezi německými svazy a držet dosažené prostory v první linii.

Psali jsme:V Normandii byl nalezen nacistický poklad z 2. světové války

15. července 1942 hlásily všechny jednotky německé armádní skupiny Jih bojovou pohotovost. V prostoru východně od Volčanska byly stanoveny pochodové trasy, výchozí prostory a palebná postavení dělostřelectva.

9 dnů před zamýšleným termínem útoku bylo soustředění vojsk jak takticky, tak přísunem zásob prakticky ukončeno a německé útvary byly připraveny zaujmout na právě vybojovaném předmostí přes Doněc výchozí postavení pro letní ofenzívu. Sověti však v té době již minimálně tři týdny znali úmysly nepřítele. 19. června totiž za německými liniemi musel nouzově přistát štábní důstojník, major zpravodajské služby Reichel od 23. tankové divize Stumeho tankového sboru. Měl však u sebe rozkazy a mapy pro první nejdůležitější operační fázi nové letní ofenzívy. Velení XXXX. tankového sboru a 336. pěší divize naléhali na urychlenou změnu rozkazů. Adolf Hitler však nařídil zahájit operace podle původního plánu. Bylo to rozhodnutí, které vedlo k naprostému úspěchu. Sověti neučinili žádná protiopatření a vzápětí byli jejich pozice doslova převálcovány.

Letní ofenzíva 42. roku, nazvaná operací Blau, byla zahájena 28. června ve 2:15 ráno rozsáhlým útokem 2. armády generálplukovníka Maximiliana von Weichse, 4. tankové armády generálplukovníka Hermann Hotha a maďarské 2. armády generálplukovníka Jányho. Tyto formace útočili z prostoru východně od Kurska na Voroněž. 30. června začíná postup 6. německé armády generála Pauluse. Operace se rozvíjela rychlým tempem a Sověti se stáhly na východ.

Hlavní úder vedla 4. tanková armáda s úkolem obsadit Voroněž a dosáhnout řeky Don. Odhodlaný odpor sovětských jednotek v samotné Voroněži ale Hothovi zabraňoval, aby splnil tento úkol v plánovaném termínu do 6. července. Sověti se ve městě drželi zejména v univerzitní čtvrti a na břehu řeky Voroněž, takže ji Němci zatím nikde nemohli překročit. Obránci rovněž útočníky nepustili přes železniční trať Moskva – Rostov.

Psali jsme:Orlice po válce – poválečné využití německých balistických raket

Zatímco formace 4. německé tankové armády 6. července postupovaly jen pomalu, doslova krok za krokem, do centra Voroněže, Adolf Hitler se náhle rozhodl k neplánovanému a fatálnímu kroku. Skupina armáda Jih polního maršála Fedora von Bocka, byla rozdělena na skupinu armád A pod velením polního maršála von Lista, složenou z 1. tankové armády generálplukovníka Ewalda von Kleista, rumunské 3. armády generálplukovníka Dumitreska a 17. armády generálplukovníka Ruoffa, a dále skupinu armád B, do jehož čela se postavil sám polní maršál von Bock. Tomu byly svěřeny síly v podobě 6. armády generála tankových vojsk Friedricha Pauluse, 2. armády generálplukovníka Weichse, maďarské 2. armády generálplukovníka Jányho a 4. tankové armády generálplukovníka Hermanna Hotha. Úkol skupiny armád B - úder na Stalingrad.

8. července 1942 skončila první etapa německého letního tažení. Sovětská fronta mezi řekami Doněc a Don se sice prohnula, ale Rudá armáda se včasným ústupem vyhla většímu obklíčení svých sil. 9. července začala druhá fáze operace Blau nazvaná "Braunschweig", tedy pokus zničit vojska Rudé armády v prostoru východně od Donu. Ani tohoto cíle nebylo dosaženo, protože se sovětské jednotky včas stáhly za řeku. Byla to nová taktika maršála Timošenka, tedy zpomalovat protivníka, ale v rozhodující chvíli ustoupit a vyhnout se obklíčení. Získávat čas za území. Za silných letních dešťů a v blátě ustupovaly sovětské kolony spořádaně k východu a k jihu.

Třetí fáze operace Blau, měla podle Hitlerovy směrnice č. 41 přinést konečné rozhodnutí v německé letní ofenzívě. Útokem 17. armády generála Ruoffa a 1. tankové armády generálplukovníka Ewalda Kleista, s následným spojením se s Weichsovými armádami, obklíčily sovětské jednotky mezi Doncem a Donem. Rudá armáda však zanechala na přechodech přes obě řeky, v osadách a vesnicích silné zadní voje, které kladly tvrdý odpor. I ony se ale rychle stahovaly tak, aby nedošlo k velkým materiálním a personálním ztrátám.

Mezitím byly 10. července 1942 na vzdálené přístupy ke Stalingradu na rozkaz sovětského vrchního velení (STAVKA) vysunuty dvě armády, a to 62. armáda generálmajora Kolpakčiho a 64. armáda, která byla dočasně pod velením generálporučíka Čujkova.

12. července utvořil sovětský generální štáb Stalingradský front, pod vedením maršála Timošenka jako vrchního velitele a člena vojenské rady frontu Nikity Chruščova. K novému frontu byla záhy přiřazena také 63. armáda generálporučíka Kuzněcova, jakož i 21. armáda generálmajora Danilova, do té doby podřízená Jižnímu frontu.

V polovině července 1942 se hlavní boje vedly stále ještě uvnitř ohbí Donu. Sověti se pokoušeli alespoň zbrzdit tempo německého postupu. Důvod byl zřejmý, chtěli získat čas k posílení obranných linií před Stalingradem...

Zdroj: britannica, Druhá světová válka