Izraelský úder v Sýrii v září 2007 pomohl po spíše neúspěšné válce proti Hizballáhu potvrdit regionální převahu izraelské vojenské síly a nepochybně také přesvědčil Washington i Teherán, že Izrael zváží použití vojenské síly, aby zabránil Íránu získat jaderné zbraně.

Dne 6. září 2007 izraelské stíhací bombardéry zničily utajované zařízení poblíž řeky Eufrat v oblasti Dajr az-Zauru v Sýrii. Damašek na tento úder kupodivu nereagoval. Nasazení syrské armády údajně zabránil izraelský kybernetický útok, avšak tehdy byly tlumené i diplomatické protesty. Žádná jiná arabská vláda se k danému útoku nevyjádřila a ani sami Izraelci operaci po delší dobu nepřiznali a nekomentovali.

Foto: Izraelská F-15I Ra’am | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Frank Perconte

Je těžké odhadnout, jak daleko by byla Sýrie od vývoje jaderné zbraně, kdyby k tehdejšímu útoku nedošlo. Ačkoli se možná nikdy nedozvíme úplnou pravdu ohledně zájmu Sýrie o jaderný program, tento pravděpodobně pramenil z rostoucího rozdílu v konvenčních schopnostech vedení boje mezi Sýrií a Izraelem a také z americké invaze do Iráku. Ačkoli Sýrie vždy popírala, že by zničené zařízení bylo součástí jaderného programu, Mezinárodní agentura pro atomovou energii později potvrdila, že se v místě zřejmě nacházel jaderný reaktor.

Není pochyb o tom, že syrský program byl ve srovnání s programy Íránu nebo Severní Koreje ve své počáteční fázi, je však docela dobře možné, že Sýrie mohla spoléhat na technickou pomoc obou zmíněných zemí; je totiž velmi pravděpodobné, že Severní Korea poskytla při vývoji reaktoru na Eufratu technickou pomoc. Damašek by však musel zvládnout celou řadu technických problémů a je málo pravděpodobné, že by syrská hospodářská infrastruktura byla tehdy schopna zvládnout velmi závažné průmyslové a jiné problémy, na které by zajisté narazila. Ačkoli je syrská ekonomika lepší než ekonomika Severní Koreje, je více závislá na těžbě surovin, takže je méně schopná zvládnout technické výzvy s jaderným programem spojené. Sýrie také nemá obrovské ropné bohatství, kterému se těšily Írán i Irák.

Ukázalo se, že syrský prezident Asad není až tak odhodlaný zaplatit náklady nutné k vývoji jaderných zbraní. Na rozdíl od Iráku a Íránu Damašek vyvinul jen malé úsilí o rozptýlení a opevnění svých jaderných zařízení. Vzhledem k blízkosti Sýrie k Izraeli je skutečně těžké si představit, že by někdo v zemi věřil, že projekt může zůstat neodhalen. Jak argumentoval Anthony Cordesman, jaderný program by byl mimořádně zranitelný hned v několika bodech svého vývoje. To naznačuje, že byrokratická politika jaderného programu byla tak komplikovaná, že by Sýrie možná ani nepokračovala v jeho vývoji v případě, že by k úderu nedošlo. Nicméně Izrael se domníval, že i vzdálená možnost vzniku jaderného programu v Sýrii stojí za reakci a že údery budou mít další přínos v podobě posílení  tzv. Beginovy doktríny: „Za žádných okolností nedovolíme nepříteli vyvíjet zbraně hromadného ničení proti lidu Izraele.“

Foto: Je těžké odhadnout, jak daleko by byla Sýrie od vývoje jaderné zbraně, kdyby k tehdejšímu útoku nedošlo (ilustrační foto) | IDF

Psali jsme:Zemřu, ale děti neopustím - příběh Janusze Korczaka

V každém případě je nepravděpodobné, že by Sýrie i bez předchozího napadení Izraelem byla schopna úspěšně vyvinout jadernou zbraň do začátku arabského jara. Začátek syrské občanské války zatížil Asadův režim natolik, že je nepravděpodobné, že by v jaderném programu pokračoval. Otázkou je, zdali by se změnila povaha války, kdyby Sýrie stále aktivně usilovala o získání jaderné zbraně? Válka se do jisté míry vyvinula dle očekávání západní intervence. Protirežimní síly riskovaly a přijímaly závazky v naději, že Spojené státy a Evropa zakročí s aktivní vojenskou podporou. Západ nabídl rétorickou podporu svržení Asada, ale jednalo se pouze o omezenou resp. odměřenou vojenskou pomoc protirežimním silám.

Je zřejmé, že samotný program by Západ neodradil; do roku 2011 by nemohl vyrobit nasaditelnou zbraň. Povědomí o existujícím jaderném programu by však mohla ještě více snížit Asadovo postavení na Západě, což by potenciálně zvýšilo atraktivitu intervence. Kromě toho by program pravděpodobně dosáhl určitého technického úspěchu, pokud jde o výrobu plutonia, vývoj souvisejících jaderných technologií a výcvik kádrů vědců a inženýrů. Právě tento úspěch by mohl Západ znervóznit - možná natolik, že by vůči Asadovu režimu zaujal asertivnější politiku.

Otázkou je, jaký dopad mohla mít válka na znalosti a infrastrukturu vytvořenou kolem programu a jak se mohli inženýři a materiály dostat do rukou ISIS nebo jiných povstaleckých skupin. ISIS převzal kontrolu nad lokalitou v roce 2014, ačkoli syrská vláda by ji pravděpodobně bránila důrazněji, pokud by aktivní reaktor zůstal zachován. ISIS by nebyl schopen zkonstruovat použitelnou zbraň a Spojené státy nebo Sýrie by navíc pravděpodobně zničily jakékoli zařízení dříve, než by se dostalo do rukou této skupiny - ale i tak by to byl důvod k obavám. A přestože by ISIS nemohl využít odborné znalosti nebo zařízení přímo, mohl by se pokusit o vývoz, což by mělo nebezpečné důsledky. V každém případě se nakonec oblasti v roce 2017 zmocnily síly spřátelené se Spojenými státy.

Zdroj: nationalinterest.org