Kdyby právě neprobíhala světová válka, v níž šlo o samu existenci Velké Británie, neortodoxní major David Stirling by byl velmi rychle vyhozen z armády a možná i postaven před válečný soud. Osud tomu však chtěl, že se namísto toho stal zakladatelem britské SAS.

Foto: Major Stirling se svými muži na známé fotografii z roku 1943 | No 1 Army Film & Photographic Unit, Keating G (Capt) / Public domain

Psali jsme:Válečný stav mezi Polskem a Japonskem během 2. světové války

Nevadilo, že se vloupal na britské velitelství na Blízkém východě a přepadl generála se svými plány na vznik speciální jednotky, aby získal souhlas. Zapomeňme i na to, že první jednotku SAS vytvořil z bandy zoufalců a vojáků s kázeňskými problémy, a pomiňme i to, že polovinu potřebného vybavení ukradl kolegům ze spojeneckých jednotek. Ostatně: voják se stará, voják má. To platilo a platit bude. Bez Stirlinga by SAS nevznikla a díky němu mají nepřátelé Velké Británie od jejího vzniku dobrý důvod spát s jedním okem otevřeným.

David Stirling se narodil v roce 1915 v aristokratické rodině ve Skotsku. Brzy projevil zájem o dobrodružství a spolu s tím i radost z porušování pravidel. Během studia na vysoké škole byl vyloučen kvůli hraní hazardních her a nadměrnému pití alkoholu. Obratem se rozhodl, že jeho životním posláním bude trénovat na výstup na Mount Everest.

Během jeho příprav na výstup však vypukla druhá světová válka a David Stirling se v roce 1939 rozhodl vstoupit do Skotské gardy. Jeho vojenská kariéra málem předčasně skončila, když po noční zábavě usnul v důstojnické třídě. Instruktor, který ho tam objevil, ho málem vyhodil z armády. Později za války však s tímto instruktorem zažil osudové setkání, které, ač šlo o okamžik, se ukázalo pro vznik britské SAS jako zásadní.

Psali jsme:Neporazitelné římské legie

V roce 1940 se dobrovolně přihlásil do jednotky No. 8 Commando a v srpnu 1941 byl nasazen v severní Africe. Téměř ihned po příjezdu však bylo komando rozpuštěno, protože mnozí měli pocit, že taktika jednotky přináší jen malý zisk za příliš vysokou cenu. Stirling byl však jiného názoru. Vzal si za úkol vytvořit jednotku, která by pomohla vyhrát válku co nejokázalejším způsobem. Přitom říci, že britská vojenská byrokracie v roce 1941 byla rigidní, je slabé slovo. Stirling věděl, že důstojníci, kteří si cenili spíše formy než výsledků, jeho nápad nikdy neschválí. Proto, věrný svým metodám, vnikl na britské velitelství na Blízkém východě, aby svůj plán předložil přímo vrchnímu veliteli osobně.

Když ho stráže odhalily, jak se plíží dovnitř, daly se do pronásledování, a tak vstoupil do první kanceláře, na kterou narazil. Bohužel muž, který tuto kancelář obýval, nebyl nikdo jiný než instruktor, který se ho předtím pokusil vyhodit z armády. Instruktor zakřičel na stráže, a Stirling ve spěchu vstoupil do další kanceláře. Shodou okolností se v ní nacházel zástupce velitele Středního východu, generál Richie.

Ačkoli byl Stirlingovým neortodoxním vstupem zaskočen, generál Richie si jeho plán přečetl a usoudil, že má opodstatnění. Zcela náhodný pohyb v neznámém prostředí na základě instruktorova volání na stráže tak zásadně zvýšil Stirlingovy šance na úspěch. Odvážnému štěstí přeje. Alespoň tedy zatím. Stirling dostal za úkol shromáždit jednotku více než 60 mužů, kteří by bojovali za nepřátelskými liniemi a způsobili maximální škody za minimální náklady. Pro sestavení takové bandy nešťastníků hledal speciálně vojáky, kteří byli disciplinárně řešeni, ale přitom prokázali odvahu v ostré akci.

Shromáždil své muže, ale na byrokraty Velitelství Středního východu dojem neudělal. Ostatně, jak by s takovou sebrankou mohl? Vybavení jednotky rozhodně nebylo prioritou. A tak se David Stirling rozhodl pro první úkol své jednotky – tím bylo ukrást to, co potřebovali. Budoucí SAS tedy přepadli novozélandský vojenský tábor, kde sebrali všechno kromě kuchyňského dřezu, zřídili si detašovanou základnu a začali trénovat na vlastní pěst. Po schválení generálem Auchinleckem dostala jeho nově vytvořená „Speciální letecká služba“ (Special Air Service) za úkol seskočit padákem za nepřátelské linie a zničit německá letadla na základnách, a tím usnadnit britskou ofenzivu, operaci Crusader.

Nešťastná pouštní bouře však proměnila tento seskok v katastrofu, při níž přišlo o život více než 40 z jeho asi 60 mužů. David Stirling však neštěstí obrátil ve svůj prospěch a uvědomil si, že využití britské dálkové pouštní skupiny (LRDG), která měla SAS po útoku vyzvednout, je lepší metodou než seskok padákem.

Díky LRDG pak Stirling a jeho nově zformovaná SAS způsobila na německých a italských pozicích v severní Africe spoušť nevídaných rozměrů, zcela neadekvátní mizivým nákladům, které zrod jednotky a její operace provázely. Do ledna 1943 Stirlingovi muži zničili na zemi přes 250 letadel a mnoho další techniky a pobili množství nepřátelských vojáků, včetně velmi cenného pozemního personálu Luftwaffe. Díky vlastní iniciativě a pohrdání pravidly tradičního vedení války dokázal Stirling, že malá jednotka elitních bojovníků může nepříteli způsobit citelné ztráty s dlouhodobým dopadem na průběh operací v širokém prostoru.

Štěstí však zpravidla netrvá věčně. Při jednom z nájezdů padl Stirling do německého zajetí. Přestože se mu podařilo uprchnout, byl následně znovu zajat Italy. O útěk se pokusil ještě několikrát, což nakonec vedlo k tomu, že byl po zbytek války uvězněn na zámku Colditz, kde se okamžitě zapojil do zpravodajské činnosti – ale uniknout se mu již nepodařilo.

Jisté je, že kdyby Stirling nikdy neporušil pravidla a neohrnoval nos nad tradiční britskou vojenskou hierarchií, SAS by ve své podobě nikdy nevznikla a zcela určitě by nedosáhla takových výsledků. Od svého vzniku se osvědčila jako jedna z nejschopnějších vojenských sil na světě, připravená bojovat s nepřítelem, když to nejméně očekává, a tam, kde to nejméně očekává. Byl to sám Stirling, kdo vymyslel motto SAS:  „Kdo si troufá, vyhrává“ – „Who dares, wins.“

Zdroj: warhistoryonline.com, palba.cz