Z vojny jsem měl vždycky strach. Naštěstí se mi povinná vojenská služba vyhnula a já jsem nemusel ani k odvodu. Měl jsem ale kolem sebe pár lidí, kteří se po gymplu vrhli do armády. Nikdy jsem tomu nerozuměl, nechápal jsem, proč se někdo nechá dobrovolně trápit ve vojenském prostředí.

Foto: Speciální jednotka SOG

Pak se ale stalo něco, co mé uvažování změnilo. Při natáčení spotu pro Českou zbrojovku, kde jsem dělal hlavní kameru, jsem potkal Lumíra Němce, veterána ze speciální jednotky SOG, která se zúčastnila bojů v Afghánistánu. Byl jsem překvapený, jak přátelský a inteligentní je to člověk. Vždycky jsem totiž žil ve stereotypu voják = „zelená guma", ale tohle setkání mě přesvědčilo o opaku.

Psali jsme:Prominentní japonský generál sám sebe „odsoudil“ k doživotnímu trestu zá válečné zločiny

Video: Nástroj války / YouTube

Když mi Lumír vyprávěl o tom, že jeho snem bylo odjakživa jít, do války, tak mě to tak fascinovalo, že jsem si říkal, že nejlepší bude natočit o tom film. Lumír mě pak seznámil s Marwem, který skrývá svou identitu z důvodu bezpečnosti své rodiny. Kromě Marwa se další postavou filmu stal Miroslav Lidinský, který v Afgánistánu přišel o nohu.

K celému konceptu mě vlastně inspiroval Lumír. Když jsme se dohadovali, o čem a jak bych chtěl točit, Lumír najednou řekl: „jestli chceš pochopit, co to je strach o život, tak si musíš skočit padákem." „Počkej, neblázni," vymlouval jsem se, ale Lumír si stál za svým: „Tak jako já tady budu před kamerou ze sebe dělat blbce a ty se mi budeš smát, to teda ne." Lumír se nedal obměkčit a tak jsem si říkal, že z toho udělám koncept a zapojím sebe do výcviku vedeném bývalými veterány ze SOGu, abych tak lépe pochopil, co prožívá voják v boji. Celé to samozřejmě budu natáčet.

Foto: Speciální jednotka SOG

Psali jsme:Polští tankisté dokončili střeleckou kvalifikaci na amerických tancích M1A2 Abrams

A tak jsem skočil. Single seskok padákem je krásná věc. Taky jsem poznal největší strach, jaký jsem kdy v životě měl. Kromě toho jsem, ale zažil, jak funguje autopilot v každém z nás. Když jsme drilovali, co dělat se zamotanýma šňůrama, výcvik trval jen den a půl. Přesto jsem, ale po otevření padáku věděl, na kterou stranu se rozmotat zcela automaticky. A zažil jsem neskutečné množství adrenalinu v krvi.

Po seskoku jsem pil, jak ďas, ale vůbec to na mě nebylo znát. A to mi na studiích ve Zlíně přezdívali muž dvou piv. Adrenalin dělá divy.

Jak se později ukázalo, největší problém nebude překonat překážky, které mi dávají vojáci ze SOGu, ale sehnat peníze. Abyste mohli shánět peníze, je dobré mít producenta. Obeslal jsem snad všechny produkční společnosti v České republice, ale ti kteří odpověděli, se k projektu stavěli odmítavě. Nakonec jsem se setkal s Janem Froňkem ze společnosti 8Heads Productions, který se projektu odvážně chopil. Začal oslovovat potenciální sponzory a vypisovat granty. Bohužel však neúspěšně. Žádost o podporu na ministerstvo obrany byla také neúspěšná, protože dle jejich názoru český divák není na toto téma ještě připraven. Znamená to tedy, že vojáci zůstanou v naší společnosti tabu? Rozhodli jsme se, že zkusíme poslední možnost – crowdfunding. V přesvědčení, že pravdu máme my, jsme připravili crowdfundingovou kampaň filmu Nástroj války a umístili ji na https://www.hithit.com/cs/project/1321/nastroj-valky

Foto: Speciální jednotka SOG

Pevně doufáme, že všichni ti „nepřipravení diváci" tento film podpoří a umožní mu vzniknout.

Tomáš Hoffmann Polenský
(režisér filmu Nástroj války)