Před několika dny jsme si mohli připomenout osud 16letého příslušníka Volkssturmu, obránce městečka Lauban, Wilhelma Hübnera. Dne 20. března 1945 byl na zahradě Říšského kancléřství spolu s dalšími 19 mladíky „znovudekorován“ Železným křížem II. třídy – ten totiž obdržel již 9. března 1945, krátce poté, co v řadách vyčerpaných německých útvarů pomohl osvobodit své rodné město. Hübner ovšem nebyl nejmladším vyznamenaným. Tím byl ještě o čtyři roky mladší, teprve 12letý Alfred Czech.

Foto: Udílení Železného kříže: Dne 20. března 1945 byl Alfred Czech vyznamenán Železným křížem II. třídy | Imperial War Museums (IWM)

Psali jsme:Tanky Sherman bojovaly úspěšně na všech frontách. Jejich pověst „hořících hrobů“ přehání

Alfred Czech se narodil na rodinné farmě ve Zlattniku v Horním Slezsku dne 12. října 1932. O čtyři roky později je jeho rodné město přejmenováno na Goldenau. Na konci roku 1942 jej rodiče (otec byl válečný invalida) zapsali do Deutsches Jungvolk, organizace spadající pod Hitlerjugend, určené pro chlapce ve věku od 10 do 13 let. Když se na jaře 1945 sovětská Rudá armáda přiblížila k hranicím Německa, byli do bojů mnohdy vrženi i tito malí chlapci.

V polovině března 1945 se Rudá armáda probojovala až ke Goldenau, kde se rozpoutaly nelítostné boje. Alfred Czech poprvé na vlastní oči spatřil hrůzy války. Viděl padlé i zraněné vojáky. Přesto nezaváhal a postupně zachránil dvanáct německých vojáků zraněných minometnými šrapnely, které pod těžkou palbou odvezl na zahradnické káře svého otce k připravenému koňskému povozu. Dostává je tak z dosahu nepřátelské palby do domu svých rodičů. Kromě záchrany raněných Alfred také odhalil sovětského špiona, který si tajně fotografoval německé pozice ve městě. Chlapec ho sledoval a následně pomohl s jeho zadržením. O několik dní později přijíždí k Czechovým jakýsi generál, který požádá rodiče o uvolnění jejich syna k ceremoniálnímu aktu u Vůdce v Berlíně.

Maminka Alfreda Czecha se o syna obává, ale nakonec oba rodiče s odjezdem souhlasí. Aniž to chlapec tuší, s otcem se vidí naposledy. O pár dní později je totiž pan Czech, tehdy příslušník Volkssturmu, zabit v boji. Okolnosti jeho smrti však nejsou ihned známé, a proto je veden jako pohřešovaný. Až tři měsíce po skončení války jsou nalezeny a identifikovány jeho ostatky. Příčinou úmrtí bylo devastující zranění krku.

Alfred je mezitím letecky (!) dopraven do Berlína. Tam se setkává se zmíněnou skupinou dalších 19 mladíků. Následuje nařízená sprcha, vydatná snídaně a přidělení nových uniforem. Dne 20. března 1945 se chlapci postaví do řady a před kamerami týdeníku Die Wochenschau očekávají Adolfa Hitlera. Po jeho příchodu jsou dekorováni Železnými kříži II. třídy, a to rukou Říšského vedoucího mládeže Arthura Axmanna. Hitler pak každému z vyznamenaných podá ruku a krátce s ním promluví.

Psali jsme:Konec bitevního kolosu Musaši – zásahu 19 torpédy a 17 bombami nemohla odolat

Po Wilhelmu Hübnerovi přichází řada na Alfreda Czecha, kterého Axmann krátce představí. Czech později vzpomínal na kratičký rozhovor, který s Führerem vedl. Hitler se zeptal: „Takže ty jsi ze všech nejmladší? Nebál ses, když jsi zachraňoval ty zraněné vojáky?“ Czech odpověděl: „Ne, můj Vůdce!“ Hitler mu poté potřásl pravicí, lehce ho štípl do levé tváře a dodal: „Tak pokračuj.“ Reportáž o dekorování mladíků Hitlerjugend byla odvysílána v posledním vydání Die Wochenschau, číslo 755, o tři dny později – 23. března 1945.

Alfred Czech se po ceremonii chce vrátit domů, ale Goldenau mezitím již padlo do rukou Rudé armády. Je proto poslán do tehdy německého Bruntálu (Freudenthal), kde slouží v blíže neurčené zásobovací jednotce Wehrmachtu. V posledních týdnech války je v ústupových bojích těžce zraněn – střela mu poraní plíce – a následně upadá do sovětského zajetí. Ještě před svým zraněním údajně dá na radu jakéhosi nadporučíka, který mu doporučí, aby svůj Železný kříž i uniformu zahodil.

Po propuštění ze zajetí v roce 1947 se vydává na 450 kilometrů dlouhý pěší pochod domů do Goldenau. Netuší však, že to se mezitím stalo součástí Polska – konkrétně Opolského vojvodství – a nese nyní název Złotniki. Až po příchodu domů zjišťuje, že jeho otec padl. Czech se živí jako horník v uhelném dole Cihy nedaleko polsko-litevských hranic. Roku 1951 se žení a stává se otcem prvních dětí. Jenže v Polsku zůstat nechce. Odesílá celkem 13 žádostí o vystěhování do Spolkové republiky Německo. To je mu nakonec schváleno až v roce 1964, kdy odjíždí do Hückelhoven-Kleingladbachu v Severním Porýní-Vestfálsku, kde pracuje jako tesař. Se svou ženou Gertrudou přivedou na svět celkem deset dětí. Do důchodu odchází v roce 1982. Až do konce života se na jeho zdraví podepisovalo těžké zranění z konce války. Jeho milovaná žena umírá 18. ledna 2007. Alfred Czech, nejmladší držitel Železného kříže, ji následuje do rodinného hrobu v Hückelhovenu dne 13. července 2011. Bylo mu 78 let.

Co se týče samotného Železného kříže – zatímco 16letý Wilhelm „Willi“ Hübner o ten svůj přišel „zásluhou“ zlodějů, Alfred Czech ten svůj, jak už bylo zmíněno, raději zahodil a po válce si v Polsku obstaral jiný. Když byl pět let před svou smrtí vyzpovídán novinářem deníku Stern, přiznal, že Hitlerem podepsaný dekret ke svému Železnému kříži II. třídy stále visí v jeho obývacím pokoji...

Zdroj: valka,cz, worldwar2database.com