pro Czert:

Najednou to uvedeni meho jmena jde, i kdyz to neni uplne dokonale. Verim, ze to moc nebolelo, a priste to bude leste lepsi...

K vasi otazce, ze ktere je zrejme, ze nechapete vsechny strategicke, tim myslim take vsechny casove a prostorove souvislosti. Britanie planovala soustredeni svych bombarderu na reckych letistich k utokum na rumunska naleziste ropy na Ploiesti. Vzhledem k tomu, ze nemecka ofenziva donutila Brity ustoupit z Recka drive, nez se letiste pro bombardery stacila rozvinout a pripravit k prijeti letadel, presunula se tato ocekavani na Kretu. Ani tam se vsak priprava polnich letist vzhledem k odvaznemu nemeckemu vysadku neuskutecnila.

Britove pocitali s nasazenim dvoumotorovych bombarderu, vas vyraz "tezkych"je vymysl, ktery jsem nikdy nepouzil. Jejich nasazeni by bylo zbytecne, i dvoumotorovy Wellington by dokazal se svou bombovou nalozi zpusobit nad ropnymi poli spoust - pokud by se tam ovsem dostal.

Tomu prave zabranilo nemecke obsazeni Krety.

Na vasi otazku : Britove by sve bombardery preleteli stejne jako mnoho svych jinych letadel po ose Britanie - Gibraltar - Egypt - Kreta.

Vaclav flek
Jen takova prosta otazka. Kolik ze to tezkych bombarderu meli britove na krete v dobe invaze?
A jak by tam dopravovaly nove. Kdyby nepadla.

pro Radim

Vubec s vami nesouhlasim. Predstava, ze nemecke uspechy z francouzskeho tazeni nesouvisi s bojovym nasazenim nemeckych tankistu, ale jejich uzivanim pervitinu, je zcela zcestna, a chce zvlastnim zpusobem zlehcit jejich nasazeni vedouci k dosazeni tak skvelych vitezstvi. To je prece videt i na vynikajicich vykonech nemeckych tankistu v prvnim obdobi valky na vychodni fronte, proto odmitam jako jednoznacne hloupou a neoduvodnenou vasi zvlasni tezi o tom, ze "nežádoucí následky potom pocítili až v dalších bojích, to znamená hlavně ve válce se Sovětským Svazem.". Vas prispevek je proste snuskou hlouposti, vcetne predstavy o zasobovani Afrikakorpsu prevazne leteckou cestou.


Nevidim v podobne debate smysl a jiz koncim. Vsimnete si, prosim, ze diskutuji pod svym vlastnim jmenem.

pro "Z"

Vas prispevek neadresujete mne, ale diskutujicimu Czertovi, presto v teto verejne diskusi ode mne alespon dve poznamky :

1) Vas vyrok : "Kréta byla naprostý omyl." je zcela chybny, a ukazuje neznalost elementarni strategie. Z Krety mohly britske bombardery zasahovat rumunska naftova naleziste u Ploiesti, klicova pro chod cele nemecke valecne masinerie. Jinymi slovy, Kreta byla pro wehrmacht pred utokem na Sovetsky svaz naprosto klicovym cilem, nikoliv "omylem" (?!).

2) K vasemu sdeleni, ze  "lepe by si vedl v Africe von Armin" podotykam, ze spravne jmeno je von Arnim. Mozna si jej pletete s Arminiem, nacelnikem spojenych germanskych kmenu, bojujicich s Rimany v 1. stoleti n.l. Uz to, ze nedokazete napsat spravne generalovo jmeno, ukazuje, ze o nem mnoho nevite. Byl to jiste zdatny tankovy velitel, ale davat prave jeho do kontrastu s Rommelem mi prijde zvlastni, ostatne jste svuj zvlastni nazor nijak neoduvodnil, tak o nem nelze ani diskutovat.

Radim
U afrikakorpsu se prave prokazala kratkozrakost nemeckeho vedeni kdy zcela zbytecne pouzily vysadkare na dobyti krety, ktera se ukazala nedulezita pro africke tazeni, ale kriticky dulezitou maltu nechaly na pokoji.
Pri padu maly mohl romel v africe vydrzet i o 2 roky dele.

Při dobývání Francie němečtí tankisti, aby vydrželi nepřetržitě útočit, jeli na pervitinu. To byla ještě počáteční doba, kdy Němci neměli informace, že delší užívání pervitinu dělá z  lidi feťáky a ve Francii využívali benefitů počátku takového užívání. To  znamená možnost fungovat bez odpočinku a zatím bez nežádoucích následků. Pervitin byl tehdy úplně volně bez registrace dostupný, tudíž ho  po porážce Francie mohla spousta německých vojáků brát dále. Nežádoucí následky potom pocítili až v dalších bojích, , to  znamená hlavně ve válce se Sovětským Svazem. Zajímalo by mě, jak na tom konkrétně byl Rommel.
V Africe potom Rommel mohl být schopný jak chtěl, jak ale spojenci zmasakrovali všechny velké dopravní Junkersy, které Rommelovi vozily zásoby vzduchem a získali převahu na Středozemním moři, byl nahraný. K Rommelovi se dostával jen malý zlomek zásob, které mu  Hitler posílal přes Středozemní moře, porážka Afrikakorpsu tak byla jen otázkou času.

Německá armáda dala možnosti schopným důstojníkům mezi ně patřil i E. Rommel a nejen on. Jejich přísaha se dostala do rozporu s Hitlerovym kapralskym vedení války uvědomovali si smerovani hitlerovskeho Německa k porážce. Neobešlo se to bez bojů a k obsazení a dobití Berlina, někdy se prokázala i zrada. Takové jednání se zopakovalo u některých komunistických funkcionářů v devadesátých letech v SSSR a ostatních zemí soc. tábora. Očekávám takový vývoj i v USA tato země ztrátou velmocenske priority je zmítana rozpory, které se prohlubují a mohou směřovat k občanské valce, intervence skončily bilionovymi ztrátami. Válka na Ukrajině je jedna z možných variant dalšího vývoje z dalšími mocenskymi střety sCinou, to už si Evropa uvědomí, že to není v jejich zájmu. Někteří evropští satrapove ve svém pochybení jsou ochotni nerespektovat zajímá svého národa, je aby byli dobře hodnocení ve Washingtonu, to je scestne jednání. Takový primátor Prahy Hřib je toho příkladem, kam to může až dojít. Zahravat si  s válkou je krajně nebezpečné jednání.

Tak romelova legenda je prehnana, jeho hvezdne hodiny byly proti protivnikum kteremeli naprosto neschopne vedeni, at uz ve francii ci africe.
Neninshoda ze jakmile prevzal vedeni v africe schopny monty, tak romelovay uspechy pohasly.

A u spiklencu u atentatu na hitlera ve 44 je vic nez prohodne ze byl spachan proto ze dotycni nesouhlasily s tim jak hitler ridi armadu, ne ze by jim vadila jeho rasova politika. Ci diktatura.

Clanek autora Petra Zaka povazuji za stejne slaby, jako jeho vcerejsi clanek, rovnez s tematikou valky v severni Africe (obrana Tobruku). Mezi clanky je prece jenom jisty rozdil - ten vcerejsi byl hodne neusporadany, pokud nechci napsat chaoticky, ale bylo v nem mene vecnych chyb, nez v tom dnesnim. Ten sice z logiky veci drzi v zivotopisne ladenem clanku jistou dejovou linii, ale s mnoha nepresnostmi, omyly a nevyrcenymi fakty. Namatkou vybiram par :

1) Rommel byl skutecne vyznamenan nejvyssim nemeckym vyznamenanim v I. svetove valce, radem Pour le Merite za dobyti koty 1114 v Julskych Alpach v prubehu 12. bitvy na Soci. Bylo by vsak spravedlive poznamenat, ze za stejny cin byl ve stejnou dobu vyznamenan take jiny nemecky velitel roty, pozdeji take polni marsal - Ferdinand Schorner. Oba porucici postupovali na vrchol po jine trase a vzajemne o sobe nevedeli.

2) Myslim, ze Rommelova kniha se jmenovala "Pechota utoci".

3) Clanek opomenul, ze v dobe, kdy Rommel velel Hitlerove bezpecnostni jednotce, doprovazel Vudce v breznu 1939 do Prahy. Urcite to nebyl lehky ukol vzhledem k tehdejsi nalade v ceskem narode, presto Rommel Hitlerovi nedoporucil zadna specialni bezpecnostni opatreni s cilem ukazat, ze se Vudce citi v nove vzniklem Protektoratu bezpecne. Asi riskoval, ale vyslo to.

4) Cele tazeni na Zapad v kvetnu a cervnu 1940 je popsano hodne zmatecne a nepresne. Rommelova 7. tankova divize nemela nic spolecneho s prekonavanim Maginotovy linie, jak se pise v clanku.

5) Podobne zmatecny je i popis severoafrickeho tazeni. Vubec nerozumim vete o udajne snaze mocnosti Osy "...aby zajistili zásobovací trasy přes Suezský průplav..." (?). Ten prece pevne drzeli Britove. Montgomery zcela urcite neobratil "...stejné manévrovací a zpravodajské nástroje proti Rommelovi", jeho pristup byl zasadne odlisny.

6) Prijatou strategii v bitve o Normandii lze interpretovat ruzne. Nemcum by jiste pohybliva obrana vyhovovala, nebot verili v prevahu svych tankovych divizi, nicmene to vice nez drtive kompenzovala spojenecka letecka prevaha. Z tohoto pohledu se zda, ze by pevna obrana primo na plazich byla uspesnejsi nez pohybliva defenziva rozprostrena po cele Normandii.

Je toho vice, ale budu koncit. Povazuji Rommela za nadprumerneho, nikoliv vsak vynikajiciho generala wehrmachtu. Myslim, ze Treti rise mela celou radu podobne schopnych velitelu tankovych a motorizovanych jednotek. Clanek opomiji Rommelovy slabiny, zejmena maly duraz na tylove zajisteni v nadeji, ze rozhodny utok vse vyresi. Tento avanturismus se mu v severni Africe nekolikrat vymstil. Typickym prikladem je Rommelem osobne vedeny "vypad za draty" (tedy za libyjsko-egyptskou hranici) v listopadu 1941, ktery vedl pouze ke zbytecnym ztratam v obou tankovych divizi Afrikakorpsu.

Zase tu neopakujte Monty-Rommel kult.
V Afrike sa to striedalo aj predtym, obvykle podla toho, kto sa prave dostal prilis daleko od svojho zasobovania