Pro diváky dnes již legendárního seriálu Bratrstvo neohrožených je Renée Lemaireová jistě dobře známá postava, která byla samotnými americkými vojáky přezdívána Anděl z Bastogne. Pojďme se na tuto belgickou hrdinku podívat podrobněji.

Renée Bernadette Lemaireová se narodila 10. dubna 1914 Gustavu a Bertě Lamaireovým v belgickém Bastogne. Měla dvě sestry. Během 2. světové války žila v hlavním městě okupované vlasti – v Bruselu. Zde pracovala jako zdravotní sestra. V prosinci 1944 odcestovala domů za rodinou, která v Bastogne provozovala malé železářství.

Foto: Renée Lemaireová (1914 - 1944) | neznámý autor / Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Válečné přehmaty a zločiny způsobené spojeneckými vojsky

Poté, co 16. prosince 1944 tři německé armády zahájily ardenskou ofenzívu, jejímž cílem bylo probít se k řece Máze a dále k přístavu v Antverpách, zahájily divize 5. tankové armády obkličování strategicky důležité bastogneské silniční křižovatky. Do města Bastogne se tehdy přesunuly 10. americká obrněná divize plus další menší jednotky, 18. prosince pak obranu města posílili i příslušníci 101. výsadkové divize. Kromě zřizování obranných pozic došlo i k výstavbě několika polních nemocnic a stanovišť první pomoci.

Když Němci 19. prosince zajali příslušníky 326. zdravotnické roty i s veškerým lékařským materiálem, došlo k vážné krizi a americkým obráncům města se nedostávalo vyškolených lékařů a zdravotníků. Renée a další civilní zdravotní sestra, Augusta Chiwyová, původem z afrického Konga, se tak o dva dny později dobrovolně přihlásily jako ošetřovatelky na stanici první pomoci 20. obrněného pěšího praporu 10. obrněné divize v centru Bastogne.

Foto: Poté, co 16. prosince 1944 tři německé armády zahájily ardenskou ofenzívu, jejímž cílem bylo probít se k řece Máze a dále k přístavu v Antverpách, zahájily divize 5. tankové armády obkličování strategicky důležité bastogneské silniční křižovatky. Do města Bastogne se tehdy přesunuly 10. americká obrněná divize plus další menší jednotky, 18. prosince pak obranu města posílili i příslušníci 101. výsadkové divize. | neznámý autor / Wikimedia Commons / Public Domain

21. prosince 1944 Němci město zcela obklíčili a raněné tak nebylo již možné evakuovat. Nedostávalo se obvazů, morfia, plazmy a dalšího materiálu. Renée však pokračovala v obětavém ošetřování raněných vojáků. Kapitán Jack T. Prior, šéflékař 20. obrněného pěšího praporu 10. obrněné divize, o Renée tehdy napsal pochvalné hlášení: „Vždy vesele naladěná přijala tento herkulovský úkol a pracovala bez adekvátního odpočinku a jídla. Vyměňovala obvazy, krmila pacienty, kteří se nedokázali sami najíst, podávala léky, myla pacienty a jen její samotná přítomnost mezi zraněnými se zdála být inspirací pro ty, jejichž morálka silně klesala.“

Psali jsme:Když dva dělají totéž aneb „americká Stuka“ Vultee Vengeance se legendou nestala

Od 23. prosince zahájila německá Luftwaffe poslední velké bombardování války. Zaměřila se právě na Bastogne a jeho okolí, aby konečně zlomila americký odpor a umožnila pozemním silám pokračovat v postupu. 24. prosince 1944 kolem 20:30 zasáhly dvě pumy svržené německým bombardérem také hlavní stanici první pomoci 20. obrněného pěšího praporu, kde Renée právě ošetřovala raněné. Po výbuchu se zdravotníci okamžitě pustili do evakuace hořící budovy. Renée se pokusila zachránit co nejvíce raněných. Z hořícího pekla vytáhla šest mužů, když se vracela pro sedmého, zavalil ji pravděpodobně hořící strop. Její tělo bylo objeveno až po uhašení požáru. Američtí vojáci ho zabalili do hedvábného padáku, který chtěla Renée Lemaireová použít na své svatební šaty. Následně ji kapitán Prior se svými muži odnesl do domu jejích rodičů.

V seriálu Bratrstvo neohrožených je natočeno její setkání se zdravotníkem roty E Eugenem Roem, ve skutečnosti však neexistují žádné důkazy o tom, že by se někdy setkali. Renée působila na stanici první pomoci 10. obrněné divize, Roe zas vozil raněné do lékařských zařízení 101. výsadkové divize.