Boje v Tichomoří během druhé světové války ukázaly rostoucí sílu amerického námořnictva. Mezi loděmi, které se vyznamenaly již ve složité době japonské převahy na začátku konfliktu, byl i těžký křižník USS Salt Lake City (CA-25), který se zúčastnil většiny hlavních operací. Stejně jako mnoho dalších plavidel, i tento křižník dosloužil při testech jaderných zbraní prováděných v rámci operace Crossroads.

Křižník USS Salt Lake City byl postaven americkou společností Brown Boveri Electric Company v Camdenu ve státě New Jersey v červnu 1927. Spuštěn na vodu o dva roky později a uveden do služby v prosinci 1929, byl druhým ze dvou těžkých křižníků třídy Pensacola, které byly postaveny pro americké námořnictvo.

Foto: Křižník Salt Lake City v bitvě u Komandorských ostrovů | U.S. Navy / Public domain

Psali jsme:Japonský útvar 731 a děsivý pohled do útrob vyhlazovacího pekla v Mandžusku

Salt Lake City měl výtlak 9 246 tun. Jeho posádku tvořilo 633 mužů. Pohánělo jej 12 kotlů White-Forster a čtyři Parsonsovy redukční proudové turbíny, které lodi dávaly maximální rychlost 32,7 uzlu. Dosah činil 10 tisíc námořních mil při rychlosti 15 uzlů. Měl také dva katapulty uprostřed lodi a nesl čtyři plovákové průzkumné a hlídkové letouny.

Když byl Salt Lake City původně uveden do služby pod velením kapitána Fredericka Lansinga Olivera, jeho výzbroj tvořilo šest torpédometů, deset osmipalcových (203mm) děl, dva tříliberní (47mm) kanóny QF Hotchkiss a čtyři pětipalcová (127mm) protiletadlová děla. V roce 1942 byla tato výzbroj doplněna o čtyři 1,1palcová (27,9mm) protiletadlová děla a osm kanónů Oerlikon ráže 20 mm, přičemž konečný stav výzbroje na konci války zahrnoval také šest čtveřic automatických kanónů Bofors ráže 40 mm a počet Oerlikonů dosáhl čísla 19.

První dva roky své služby působil USS Salt Lake City v Atlantickém oceánu. V lednu 1930 vyplul z Filadelfie v Pensylvánii na zkušební plavbu u pobřeží Maine a o dva měsíce později se připojil ke křižníkové divizi 2 (CruDiv2). V září toho roku byl přeřazen ke křižníkové divizi 5 (CruDiv 5). Původně byl označena jako CL-25, tedy jako lehký křižník, ale v červenci 1931 byl v souladu s Londýnskou námořní smlouvou přeznačen na těžký křižník jako CA-25. O rok později byl přidělen k Tichomořské flotile a poté prošel generální opravou v námořní loděnici Puget Sound ve státě Washington. Sloužil v rámci křižníkové divize 4 (CruDiv4).

Až do japonského útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941 vykonával těžký křižník různé plavby po celém Tichém oceánu. Po útoku na Pearl Harbor USS Salt Lake City, přeřazený k operačnímu svazu letadlové lodi Enterprise (Task Force 16), operoval v okolí Havajských ostrovů. Po pádu ostrova Wake do japonských rukou byl svaz převelen na Midway a poté na Samou. V únoru 1942 provedly letouny z Enterprise ve snaze vyřadit nepřátelské letecké základny řadu náletů na východní část Marshallových ostrovů. Salt Lake City bránil letadlovou loď během japonských protiútoků a obsluhy jeho protiletadlových děl sestřelily dva nepřátelské letouny. Následovaly další nálety na ostrov Marcus.

Psali jsme:Dudák Bill: Pochodoval a hrál na pláži Sword i na Pegasus Bridge. Němci ho měli za blázna

Salt Lake City byl nadále součástí 16. operačního svazu a účastnil se mise, jejímž cílem byl Doolittleův nálet na Tokio a další velká japonská města. Poté se vrátil do Pearl Harboru, kde probíhaly přípravy na účast v bitvě o Midway. Během ní působil křižník v zadním voji amerických sil. Od srpna do října 1942 měl za úkol doprovázet letadlovou loď USS Wasp (CV-7) během amerického tažení na Guadalcanalu. Když byla tato loď potopena japonskou ponorkou, Salt Lake City asistoval při záchraně její posádky.

Před bitvou u mysu Esperance 11.–12. října 1942 vytvořil USS Salt Lake City spolu s USS Boise (CL-47), San Francisco (CA-38) a Helenou (CL-50) operační svaz 64. Jeho úkolem byl boj s tzv. „Tokijským expresem“, což bylo označení, které Američané dali plavidlům japonského císařského námořnictva, křižníkům a torpédoborcům, jež prováděla zásobovací mise v noci.

9. října se svaz připravoval k bitvě nedaleko ostrova Savo a startovaly palubní hydroplány. Jedno letadlo na palubě Salt Lake City se při startu vznítilo a upozornilo Japonce na pozici svazu. Naštěstí pro Američany se domnívali, že oheň je signálem japonských pozemních jednotek. Teprve když se japonské lodě ocitly uprostřed přestřelky s Američany, uvědomily si, s kým mají tu čest. Během střetnutí se TF 64 podařilo potopit japonský torpédoborec Fubuki a těžký křižník Furutaka a zároveň způsobit škody na křižnících Aoba a Kinugasa. Salt Lake City utrpěl tři zásahy, což si vyžádalo čtyřměsíční opravy v Pearl Harboru.

Následovala podpora znovudobytí Aleutských ostrovů v severním Pacifiku, které padly do japonských rukou v průběhu diverzní operace v rámci bitvy u Midway. USS Salt Lake City se stal součástí operačního svazu 8 spolu s lehkým křižníkem USS Richmond (CL-9) a čtyřmi torpédoborci. Dne 26. března 1943 navázal svaz kontakt se skupinou japonských transportů, které doprovázelo několik torpédoborců, těžké křižníky Nači a Maja a lehké křižníky Abukuma a Tama. Přestože měl nepřítel početní převahu, Američané věřili, že mají šanci japonskou operaci zastavit. Strhlo se poněkud méně známé střetnutí, které vejde do dějin jako bitva u Komandorských ostrovů.

Hned od začátku se největší pozornosti nepřítele dostalo Salt Lake City, který byl nejsilnější americkou lodí, a tedy největší hrozbou. Křižník utrpěl zásahy, které měly za následek ztrátu výkonu. Aby odvedly palbu od poškozeného plavidla, zaútočily na japonské křižníky americké torpédoborce. Nakonec se nepřátelská plavidla ze střetnutí stáhla v obavě před americkým leteckým útokem. Američané přes utrpěné škody dosáhli svého cíle. Pokus Japonců posílit základny na Aleutech selhal.

Po opravách byl USS Salt Lake City přidělen k operační skupině TG 50.3, s níž bojovala v tažení proti Gilbertovým ostrovům. Později byl součástí tzv. Neutralizační skupiny TG 50.5 během operace proti Marshallovým ostrovům. Následně doprovázel letadlové lodě během náletů na Ulithi, Palau, Woleai a Yap v západní části Karolinských ostrovů.

V říjnu 1944 se Salt Lake City zúčastnil bitvy ve Filipínském moři, během níž byla definitivně zlomena moc japonských letadlových lodí. Od 8. listopadu 1944 do 25. ledna 1945 operoval v rámci operačního svazu 54 při bombardování Sopečných ostrovů a neutralizaci letišť, z nichž Japonci podnikali nálety na základny B-29 Superfortresses umístěné na Saipanu. Následovala podpora vylodění v rámci operací proti Iwodžimě a Okinawě.

Po skončení války se měl těžký křižník v říjnu 1945 hlásit u velitele 3. loďstva k deaktivaci, ale byl odvelen k operaci Magic Carpet (Kouzelný koberec), jejímž cílem byla přeprava vojáků ze všech končin Tichomoří zpět do Spojených států. V průběhu druhé světové války obdržel Salt Lake City 11 bojových hvězd a vyznamenání Navy Unit Commendation. Zúčastnila více bitev než kterákoli jiná loď amerického námořnictva.

Stejně jako řada dalších plavidel, která během druhé světové války sloužila v Pacifiku, byl i USS Salt Lake City vybrán k účasti na operaci Crossroads na atolu Bikini. Společně s loděmi USS Pensacola (CA-24), Nevada (BB-36), Independence (CVL-22), Saratoga (CV-3) a Arkansas (BB-33) byl tento těžký křižník terčem pokusných výbuchů atomových bomb. Salt Lake City byl použit k vyhodnocení účinků dvou různých druhů úderů. Dne 1. července 1946 na něj byla svržena atomová bomba, aby se vyhodnotily účinky na hladinová plavidla, zatímco druhý test ke konci měsíce hodnotil účinky podpovrchového výbuchu.

29. srpna 1946, poté co přežil jaderné testy v rámci operace Crossroads, byl USS Salt Lake City vyřazen ze služby. Na svůj konečný osud čekal necelé dva roky a 25. května 1948 potopilo americké námořnictvo vyřazený těžký křižník jako cílovou loď.

Zdroj: warhistoryonline.com