Největší katastrofa Wehrmachtu: Zapomenutá operace, která změnila svět!
Zatímco se svět v červnu 1944 soustředil na vylodění v Normandii, na opačném konci Evropy se schylovalo k útoku, který měl ještě ničivější dopad. Operace Bagration nebyla jen sovětskou ofenzivou – byla to systematická likvidace jedné z nejsilnějších německých formací, Skupiny armád Střed. Výsledkem byl kolaps celé východní fronty v Bělorusku a otevřená cesta Rudé armádě k branám Německa.
Foto: Bitva o Lvov | Wikimedia Commons / Public domain
Rudá armáda se na útok připravovala měsíce. Po krvavých zkušenostech z let 1941–1943 dokázalo sovětské velení skloubit ohromující sílu s přesnou koordinací. Ofenziva byla pojmenována po ruském generálovi Pjotru Bagrationovi, hrdinovi vlastenecké války proti Napoleonovi. Symbolicky začala 22. června 1944 – na den přesně tři roky po zahájení operace Barbarossa, kdy Německo napadlo Sovětský svaz.
Klíčové role v přípravě a vedení útoku sehráli maršálové Georgij Žukov a Alexandr Vasilevskij, kteří koordinovali celou operaci z nejvyšší úrovně. Přímo na bojišti pak velení jednotlivých frontů převzali generálové Konstantin Rokossovskij (1. běloruský front), Ivan Bagramjan (1. pobaltský front), Ivan Černjachovskij (3. běloruský front) a Georgij Zacharov (2. běloruský front). Právě Rokossovskij, zkušený a respektovaný velitel s dramatickým osobním příběhem (včetně zatčení a mučení během stalinských čistek), sehrál klíčovou roli při průlomu v centrálním úseku fronty.
Foto: Panzer IV 5. tankové divize | Wikimedia Commons / Public domain
Na druhé straně stála německá Skupina armád Střed pod velením polního maršála Ernsta Busche. Ten byl po prvních katastrofách odvolán a nahrazen polním maršálem Walterem Modelem, známým svou obratností v defenzivě. Ani on však nedokázal zastavit kolaps, protože situace na zemi už byla neudržitelná.
Dělostřelectvo sehrálo, jako již tradičně v sovětských ofenzivách, klíčovou roli. Sověti zahájili útok mohutnou přípravou, která trvala i několik hodin a dokázala ochromit německé pozice. Nasazeny byly i raketomety Kaťuša, jejichž psychologický efekt byl často stejně ničivý jako jejich destruktivní síla. Ve vzduchu měly sovětské letecké síly, zejména bitevní Il-2 Šturmovik, absolutní převahu – Luftwaffe byla v této části fronty již výrazně oslabena.
Němci provedli omezené protiútoky s tanky Panzer IV, Panther a několika jednotkami Tigerů, ale většina obrněné techniky byla rozmístěna jinde, zejména na Ukrajině a v Itálii. Mnohé německé divize ve střední části fronty byly poddimenzované a špatně zásobované. Nedostatek paliva, munice i záloh znemožnil efektivní odpor.
Foto: Nebelwerfer při ústupu z Orši | Wikimedia Commons / Public domain
Během čtyř týdnů bylo obklíčeno a zničeno několik německých armád. Města jako Vitebsk, Orša, Mogilev či Minsk padla jedno po druhém. V Minsku bylo do obklíčení uzavřeno na 100 000 německých vojáků, většina z nich byla zabita nebo zajata. Skupina armád Střed přestala fakticky existovat – byla to největší jednotlivá porážka Wehrmachtu během celé války.
Úspěch operace Bagration překvapil dokonce i sovětské velení. Postup Rudé armády nezastavily ani říční překážky, ani přirozené obranné linie. V srpnu už vojáci Stalinovy armády stáli na hranicích Polska a Pobaltí, zatímco zbytky německých jednotek se zoufale stahovaly na západ.
Operace Bagration jasně ukázala, že Sovětský svaz nejenže válku přežil, ale že se z obránce stal neúprosně postupujícím útočníkem. Německé velení, ochromené dogmatismem Hitlerových rozkazů o zákazu ústupu a podceněním sovětských schopností, nedokázalo reagovat na realitu na frontě. Ztráta Běloruska znamenala nejen katastrofální vojenské oslabení, ale i politický otřes, který Němci už nikdy nenapravili.
Na Západě často zůstává Bagration ve stínu slavné Normandie, ale z hlediska rozsahu, ztrát a strategického dopadu šlo o největší sovětskou ofenzivu druhé světové války. Východní fronta se už nikdy nestabilizovala. Po Bagrationu vedla cesta Rudé armády téměř bez zastavení až do Berlína.
Zdroj: Glantz, warhistoryonline.com
Komentáře